Bojíte se uprchlíků? Je to strach z vlastní slabosti

Bojíte se uprchlíků? Je to strach z vlastní slabosti
Syrští uprchlíci v jordánském táboře ve městě Mafraq poblíž hranic se Sýrií. Foto: Foto: Reuters
Blogy

Jiří Kozák

' alt="Jiří Kozák" />

Sociální sítě, média i běžné hovory jsou v poslední době plné imigrantů. Názory jsou různé, ale vypadá to, že každý má svůj jedinečný. Přesto je jeden úhel pohledu, který není často slyšet a který bych rád nabídnul.

Začněme u argumentu hrozby terorismu. Mnozí, Miloše Zemana nevyjímaje, tvrdí, že s vlnou uprchlíků se k nám dostanou i teroristé, kteří nám chtějí ublížit. Jenže pokud nám někdo chce ublížit, do naší země se dostane i jinak. Organizovaní teroristé netrpí nedostatkem peněz a sto dolarů za vízum je rozhodně to poslední, co by je mohlo zastavit. Navíc, třeba atentáty v Londýně před deseti lety vykonali lidé s britským pasem, takže z krátkodobého hlediska stejně nikoho neuchráníme. Bezprostřední ohrožení terorismem a současná imigrace nemají tedy z našeho pohledu žádnou spojitost. Pro uprchlíky ano, protože oni před násilím utíkají.

Jistě, z dlouhodobého hlediska mohou být přistěhovalci rizikem. Ale zde je ten hlavní zádrhel. Elity v evropských státech zklamaly, protože v minulosti nedokázaly ochránit to, na čem naše společnost stojí. Po staletí budované tradice jsme vyměnili za diktát multikulturalismu a tolerance ke všemu a všem. Dostali jsme se tak daleko, že ani neumíme chránit vlastní hodnoty a vyžadovat platné zákony jen proto, abychom byli dostatečně tolerantní a politicky korektní.

Londýn, Paříž, Marseille, Stockholm a další evropská města už vědí, jaké to je, když jsou zákony ignorovány a ulicím či celým čtvrtím začnou vládnout pseudo-pravidla, ať už jsou postavená na náboženství či čemkoliv jiném.

Musíme získat zpět důvěru ve vlastní hodnoty, musíme se přestat tvářit tolerantně k čemukoliv za cenu ukrajování vlastní svobody. A hlavně, musíme trvat na pravidlech, která jsme si stanovili a která vznikla díky tomu, že máme demokracii.

A musíme se naučit tato pravidla vymáhat po všech. Všichni jsou si před zákonem rovni. A naše společnost má orgány a nástroje, kterými může tuto rovnost vymáhat. Jen se nám a našim elitám musí vrátit odvaha.

Strach z uprchlíků není strach z těch, kteří sem přijdou a seberou nám podřadnou práci, kterou by stejně nikdo z nás nedělal. Je to strach ze sebe samých, strach z toho, že nedokážeme ochránit to, co máme a že vlastně už ani možná nevíme, jak a proč bychom to měli chránit.

Těch pár stovek či tisíc uprchlíků bude stát řádově míň, než kolik rozdáme na nesmyslných dotacích, které jen ještě víc trhají miliardářské kapsy. Jenže my se bojíme, že nejsme schopni tváří v tvář této výzvě uspět a ubránit vlastní svobodu a demokracii.