Imigrace: potřebujeme dobré síto

Imigrace: potřebujeme dobré sítoNOVÉ
Ilustrační foto Foto:

Foto: Shutterstock

Politická aréna

POLITICKÁ ARÉNA

Filip Humplík

Německá média v informování o migrační krizi na podzim 2015 totálně selhala. To si nemyslím jen já – k tomuto závěru došla velmi podrobná analýza odborníků z Hamburské mediální školy a z univerzity v Lipsku. „Nejvýznamnější německé deníky, od Frankfurter Allgemeine Zeitung, Süddeutsche Zeitung, Die Welt, Bild přes regionální noviny, přijaly za svou rétoriku politiky kancléřky Angely Merkelové,“ čteme. „Nekriticky přejala hesla vítací kultury…“ Opačné hlasy se do německých novin a televize nedostaly. Ti, kdo upozorňovali na stinné stránky a nebezpečí neřízené masové migrace, byli ukřičeni coby „pravicoví extrémisté“ a „xenofobové“.

Tu dobu si všichni pamatujeme i z českých médií. Byli jsme krmeni emotivními příběhy o ubohých válečných uprchlících, o syrských lékařích a inženýrech, kteří prý povznesou naši ekonomiku a o úžasném přílivu pracovitých lidí, kteří stárnoucí evropské populaci údajně vydělají na důchody. Neztratili jste tehdy kritický pohled? Odvážili jste se nesměle namítnout, že mezi skutečnými běženci se skrývá i spousta čistě ekonomických imigrantů? Poukazovali jste na jejich odlišnou kulturu, návyky a náboženství, jen obtížně slučitelné s evropskými hodnotami? V tehdejší rozjitřené vítací atmosféře vás často i vaši přátelé považovali div ne za morálního vyvrhele. Vím, o čem mluvím – podobných diskusí jsem před dvěma lety zažil desítky.

Do toho přichází zpráva, že americký herec George Clooney se po útocích islamistů v Londýně a Manchesteru už v Evropě necítí bezpečně. Ze svého rozlehlého sídla na anglickém venkově se prý proto s rodinou odstěhuje zpátky do Los Angeles. Clooney se chystá prodat i víkendový dům v Itálii, v jehož blízkosti nedávno vznikl tábor pro imigranty. Že je to jen bizarní rozmar filmové hvězdy? Ne – právě Clooney vyjádřil otevřenou podporu německé kancléřce Merkelové, která v září 2015 do Evropy pozvala přes milion imigrantů. Tehdy měl plná ústa vznešených lidských hodnot: otevřenosti hranic, tolerance k jiným kulturám… Teď se najednou bojí a utíká zpátky do USA, kde prezident Trump proti ilegální imigraci bojuje. Clooney prostě najednou zjistil, že přílišná otevřenost a tolerance má i svůj rub, kterým je zhoršení bezpečnostní situace.

My ale z Evropy utéct nemůžeme. Nejsme celebrity jako Clooney, ale hlavně jsme tu doma. Je to náš světadíl, naše hodnoty, naše zákony a pravidla. Nechceme je měnit. Odmítáme tu právo šaría, kamenování nevěrných žen, pronásledování bezvěrců, homosexuálů a židů. Vidíte na tom snad něco xenofobního nebo extrémistického? Já ne, a nebojím se to říct nahlas. My se nemáme co měnit – změnit se naopak musejí příchozí, pokud tu s námi chtějí žít. To oni musejí přijmout naše hodnoty a pravidla. Že to jde dokazují třeba čeští Vietnamci, nesmírně pracovití lidé, kteří se během jedné generace stali součástí naší každodennosti.

Přístup Evropské unie k masové imigraci je zatím bohužel naprosto špatný. Pouštíme si sem skoro každého bez výběru, příchozí prakticky neprověřujeme a nemáme na ně žádné nároky. Neřešíme, že část příchozích si do Evropy přiváží patologické a středověké návyky, které nehodlá měnit. Nenávist k nevěřícím, extrémistickou formu islámu nebo sexuální útoky na ženy. 

V téhle souvislosti si vždycky vzpomenu na strýce mé ženy, který po sovětské okupaci v srpnu 1968 s rodinou utekl do Rakouska. Rok prožil v lágru, kde se nejdřív musel dokonale naučit německy a nechat se prověřit, jestli náhodou není komunistický agent. Teprve pak se dostal do Austrálie, kde díky své píli během let postupně vybudoval stavební firmu. Dnes ale slyšíme: „Přijměme je všechny! Neřešme, odkud a proč přicházejí a co u nás chtějí dělat. Nezajímejme se, zda se hodlají integrovat nebo touží žít v ghettech sobě rovných!“

Své dcery jsem chtěl vzít do pařížského Disneylandu. Ale nevezmu. Bál bych se tam o ně totiž. Takže bychom si to neužili. A bojím se, že jim časem nějaký imigrant začne nařizovat, aby se na veřejnosti zahalovaly. Dnes už to aspoň můžu napsat, aniž by mne nějaký novinář pod vlivem „vítací kultury“ označil za pravicového extrémistu a xenofoba: prostě potřebujeme dobré síto. Politika stranou, tady jde o zachování našeho světa.