Francie zatím Rusku válečné lodě nepředá. A co dál?
Dne 14. listopadu mělo ruské námořnictvo převzít výsadkové plavidlo Vladivostok, které bylo postaveno ve Francii. Loď třídy Mistral však zůstává v zemi galského kohouta, která dala (pro někoho možná překvapivě) přednost dodržení embarga (resp. solidaritě s dalšími členy NATO a EU) před finančním profitem. Vzniklá situace ovšem znamená velké potíže jak pro Moskvu, tak pro Paříž. Co tedy bude s „ruskými“ Mistraly dál?
První zprávy, že se Putinovo Rusko zajímá o francouzské výsadkové lodě třídy Mistral, přišly v létě 2009. Pro veřejnost to možná bylo překvapivé, ale řada odborníků takový vývoj vlastně očekávala, jelikož Rusko potichu nakupovalo vojenské technologie od Západu už několik let a samo postrádalo (a vlastně pořád postrádá) kapacity pro stavbu velkých válečných lodí tohoto druhu. Nákup v zahraničí se tak jevil jako rozumný krok.
Ještě během roku 2009 přišla oficiální potvrzení z obou zemí, že se skutečně vedou jednání na téma prodeje (a)nebo licenční výstavby výsadkových lodí. V listopadu se loď Mistral dokonce objevila na návštěvě v Rusku. Při jednáních o smlouvě se hledal kompromis mj. na počtu lodí stavěných ve Francii a licenčně v Rusku (nakonec se dohodlo schéma „2+2“) či na transferech technologií, takže definitivní dohoda byla podepsána až v červnu 2011. Celý projekt však čelil od začátku silné kritice, a to zdaleka nejen ze Západu.
Jak se asi dalo čekat, USA a pobaltské země vyjadřovaly nespokojenost s tím, že Francie chce Rusku prodat vyspělá plavidla pro útočné operace. Velmi silný nesouhlas však zněl i z Ruska, kde odpůrci tvrdili, že nákup takových lodí poškozuje image Ruska jako velmoci, že tyto lodě nejsou pro ruské ozbrojené síly vhodné nebo že Moskva takhle v podstatě „podvazuje“ rozvoj domácích kapacit pro stavbu velkých válečných plavidel.
Bez ohledu na kritiku ale Francie začala v létě 2012 stavět první plavidlo Vladivostok (vlastně jde o čtvrtý exemplář třídy Mistral, první tři provozuje sama Francie), které poprvé vyplulo na moře v říjnu 2013. Tehdy bylo také oznámeno, že ruské loďstvo ho odebere v listopadu 2014. Jenže krátce poté se začala stahovat mračna nad Ukrajinou, kde do vzniklého konfliktu začalo k rostoucí nelibosti Západu zasahovat i Rusko.
Na jaře 2014 se začalo mluvit o možném pozastavení či vypovězení kontraktu, k čemuž určitě přispěla též skutečnost, že druhý „ruský Mistral“ (jehož stavba začala v červnu 2013) má nosit název Sevastopol, tzn. jméno města na anektovaném poloostrově Krym. Francie sice oficiálně zprávy o zrušení smlouvy několik měsíců popírala, ale v září 2014 oznámila, že kontrakt bude (v souladu se zbrojním embargem vůči Rusku) dočasně „pozastaven“ a jeho další pokračování bude záviset především na krocích Moskvy vůči Ukrajině.
Francouzská vláda se okamžitě ocitla pod palbou kritiky ze všech stran. Rusko se samozřejmě ozvalo s obviněním, že Paříž jednostranně porušuje uzavřenou smlouvu, a začalo vyhrožovat i sankcemi a soudy. Ze Západu zněla tvrzení, že Francie jen manévruje, získává čas a chce, aby se „vlk nažral a koza zůstala celá“. A francouzské loděnice DCNS otevřeně litují, že vláda jim nejdříve dojednala obří kontrakt a teď jim ho kazí.
Problém tedy mají ve výsledku všichni. Rusko přisoudilo Mistralům důležité místo v chystané nové námořní strategii, zatímco francouzský průmysl nutně potřebuje ruské peníze a pracovní místa, která kontrakt přináší (říká se, že zvýšení zaměstnanosti byla možná i hlavní motivace). Vlastně jde o obrácenou variantu vzájemné „plynové“ závislosti EU a Ruska, neboť nyní je to naopak Rusko, kdo potřebuje zboží, zatímco Francie platby.
Francie oficiálně pořád mluví o tom, že kontrakt ctí a plavidla hodlá předat, musí tomu ovšem odpovídat politická situace. Sílí však tlak dalších západních států, aby se smlouva vypověděla a aby Mistraly koupil někdo jiný. Nejvíce se hovoří o Kanadě, ačkoli se objevil i nápad, že by lodě mohly provozovat NATO (a)nebo EU, což by mimochodem znamenalo, že by se na nich mohli klidně objevit i vojáci z České republiky.
Moskva údajně dala Paříži ultimátum: Buď bude Vladivostok dodán do konce listopadu, nebo přijdou „vážná rozhodnutí“. Rusko tedy možná kontrakt vypoví a bude se (i soudně) domáhat zaplacených peněz (více než miliarda eur) a penále, což by Francii určitě značně poškodilo. Je zřejmé, že Francie by plavidla stále prodat chtěla (např. se snažila o jejich vyřazení z embarga prostřednictvím úsměvného tvrzení, že jsou vlastně „civilní“, protože válečná se z nich stanou až v Rusku), ale rostoucímu tlaku nemohla čelit.
Rusko velké výsadkové lodě skutečně nutně potřebuje, neboť na jejich „domácí“ stavbu nemá ani adekvátně velké loděnice, takže je diskutabilní, zda chce opravdu sáhnout až k vypovězení smlouvy. Zároveň se ale nedostavuje zlepšení vztahů Západu a Ruska, které by umožnilo, aby se kontrakt (třeba opožděně) realizoval, takže se vše dostalo do slepé uličky, která by nakonec mohla vést k dalšímu vyhrocování už tak mizerných vztahů.
Jak rusko-francouzský obchod dopadne, není teď vůbec jasné, byť lze s jistotou odhadovat, že jednoduché řešení mít nebude a Francie bude i nadále terčem ostré kritiky. Každopádně by ale z této kauzy mělo vzejít ponaučení ohledně výběru zákazníků pro zbrojní export. Nadšení nad podepsáním obří smlouvy by mělo vždy provázet vědomí, že obchod se zbraněmi stojí a padá s politickou odpovědností a mezinárodními závazky.
