Je třeba použít radikální terapii. Evropa nemá alternativu

Reakce evropské centrály v Bruselu na brexit byla nervózní a rozpačitá, ještě v podtextu obsahovala hrozbu, že teď ekonomické bariéry pošlou nevděčné Brity do kolen. Nebýt uvážlivého přístupu německé kancléřky Angely Merkelové, mohlo dojít k roztržce s ostrovním královstvím. Nejistota Bruselu povzbudila další kritiky a připravuje evropskou půdu k další erozi. V opakovaných prezidentských volbách v Rakousku je favoritem populista Norbert Hofer, jemuž by podle srpnového průzkumu dalo hlasy 52 % voličů. Hofer mluví jen opatrně o tom, že Rakousko vystoupí z Evropské unie, doporučuje pouze, aby se země připravila, pokud Brusel bude nadále usilovat o „centralizaci Unie“ anebo o přijetí islámského Turecka.

Jeho případný úspěch v hlasování dne 2. října však bude podle německého týdeníku Die Zeit prvním případem, kdy evropští pravicoví populisté dosáhnou cíle, o který usilují už dlouho. „Podaří se jim porazit etablované strany nejen v labilních demokraciích východní Evropy, ale také v zemích evropského jádra,“ píše Die Zeit.

Další na řadě může být Itálie. Pokud levicová vláda Mattea Renziho neprosadí v říjnovém referendu ústavní změny, budou zřejmě následovat volby (byť o víkendu premiér tvrdil, že volby se budou konat až v roce 2018 bez ohledu na hlasování), při kterých bude favoritem populistické a protievropské Hnutí pěti hvězd, jehož šéf Beppe Grillo požaduje odchod z eurozóny. Počátkem příštího roku čekají volby Nizozemsko, kde v průzkumech vedou rovněž pravicoví populisté Geerta Wilderse, a dalším dílem seriálu se mohou stát v červnu 2017 volby ve Francii. I když se prezidentem zřejmě stane kandidát tradiční republikánské strany, v parlamentu bude podle současných průzkumů nejsilnější Národní fronta, která rovněž plánuje zrušit euro.

Za nejbližšího následovníka Británie přesto řada expertů označuje Finsko. Pád Nokie, pokles ceny papíru a ruský zákaz dovozu finských potravin prohloubily tamní ekonomickou krizi. Finové si dobře pamatují, jak ještě hlubší krizi po pádu Sovětského svazu rychle překonali znehodnocením měny. Kvůli euru nemohou dnes použít stejný nástroj, a proto zřejmě projde návrh populistické, ovšem vládní strany „Finové“ na referendum o vystoupení z eurozóny, jež by se mělo konat společně s parlamentními volbami v roce 2019.

Přesto je možný opačný vývoj. Jen je nutné dělat jinak věci, které se dosud dělaly špatně. S odkazem na Churchillův projev v Curychu to tvrdí irský profesor z Cambridge Brendan Simms s mladším kolegou Benjaminem Zeebem v knize Evropa nad propastí. Vycházejí z toho, že slavný premiér v projektu Spojených států evropských nepočítal s tím, že se ho zúčastní jeho země. „Při všech těchto naléhavých úlohách musí převzít vedení Francie a Německo. Velká Británie, britský Commonwealth, mocná Amerika a přinejmenším doufám, že sovětské Rusko, mají být přáteli nové Evropy a chránit její právo žít a růst,“ řekl doslova. Odchod Británie dává lepší výchozí předpoklady pro dokončení „nové Evropy“. Navíc vytrhl všechny evropské politiky z letargického přesvědčení, že vše vlastně půjde dál samospádem.

„Je třeba použít radikální terapii, konkrétně průběžnou realizaci demokratické Unie podle anglo-amerického modelu, která obsáhne celou eurozónu a obsahuje společnou finanční a obrannou politiku,“ doporučují Simms a Zeeb. Také tato věta obsahuje jasnou představu o tom, co se sebou musí Evropská unie udělat, pokud chce vůbec existovat.

Celý článek si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo zde