Posílám vám svoje zuby. Divadlo založilo "stranu" a vystrašilo politiky

Experiment

Posílám vám svoje zuby. Divadlo založilo
Velkolepý ustavují sjezd fiktivní politické strany. Foto: Jeden svět
Svět

Dejte mi jedno divadlo s pár schopnými herci a já vám přepíšu politickou scénu! Ano, je to tak. Film Prachy v prachu, který uvádí festival Jeden svět, je založen na jedné velké mystifikaci. Zachycuje 44 dní „kulturně-sociálního projektu“, kdy se soubor tallinského divadla NO99 rozhodne, že promluví do politického dění. Chtějí ukázat, že manipulovat s lidmi je poměrně snadné a že kiksy hlavních politických stran (lhaní, korupce, náhlá zbohatnutí některých politiků) otevírají cestu pro populisty. Nic, co bychom neznali z české scény.

Píše se 24. březen 2010 a herci na tiskové konferenci oznámí, že 7. května uspořádají v rámci svého „kulturně-sociálního projektu“ ve sportovní hale pro 7000 návštěvníků ustavující sjezd nové strany Jednotné Estonsko.

Program? Není zřejmý, nemá písemnou podobu, ale když na to přijde, mluví se o tomto: Stávající strany jsou prolezlé skandály a korupcí. My chceme aby se nekradlo, nepodvádělo, aby politici nebyli arogantní a přezíraví, prostě aby bylo líp! Prostředky? Vtip, vynalézavost, mediální zběhlost a spontánnost herců. A manipulace.

Ministr odmítá divadlo

Nejdřív se jde nakupovat. Herci se pro rozjezd politické kariéry náležitě „oháknou“ (jako že si koupí obleky a kostýmky), pak se nafotí na plakáty - na tváři nechybí národní barvy, jde přeci o Jednotné Estonsko. 

První zářez se jim podaří udělat, když si vynutí reakci ministra spravedlnosti, který se ocitne na jejich představení a odmítne se zapojit do hry a jít na jeviště. Tím se „rozjede skandál“, dostávají se zase do médií. Nikoli poprvé, nikoli naposled. Stanou se těmi, o nichž se mluví.

Vynalézavost souboru je značná. Na sociálních sítích boduje šot, v němž se stařenka s hůlkou belhá po schodech na poštu. Tam zabalí do balíčku pro premiéra svoje brýle a přitom do kamery odříkává: „Posílám mu svoje brýle, aby se podíval, jak lidi žijou.“ Nebo existuje ještě druhá verze. Stařenka do balíčku pečlivě zabalí svoji zubní protézu. Tu posílá socialistům. Sami herci se u toho dost baví. Když natáčejí své demagogické šoty, často neudrží smích a záběry se musí opakovat.

Reakce na sebe nenechá dlouho čekat. Pošta vydává prohlášení, že netušila, že natáčení sekvence pro film, k němuž svolila, bude použito jako politická agitka.

Co když to myslí vážně?

Na politické scéně začíná vzrůstat obava, zda „kulturně-sociální projekt“ skutečně nesignalizuje zrod nové protestní strany. Ale to už se začínají hlásit i první sponzoři z řad podnikatelů…
Zavedení politici protestují, aby něco takového bylo podporováno z rozpočtu ministerstva kultury (které divadlo dotuje). S „lídrem strany“, divadelním režisérem Tiitem Ojasooem, vznikají rozhovory pro mainstreamová média. Zástupci Jednotného Estonska jsou zváni do diskuzních pořadů, kde jsou konfrontováni s tím, že jejich programem je jen čistá manipulace a demagogie. “Proč nadáváte nám, a ne stranám. Neděláme nic jiné, než ony,“ brání se a vypočítávají prohřešky stávajících stran jako překrucování faktů, neprůhledné financování a neplnění předvolebních slibů.

Divadelníci nic neponechali náhodě – zařídili si i antikampaň, kdy jejich parádní plakáty usazené v rámech podél hlavní tallinské ulice „vandalové“ v černých kapucích pomalovali tykadly.
Když jdou příznivci “strany” demonstrativně uklízet veřejná prostranství, na pracovních úborech je vedle stranického loga nápis: Vyčistíme Estonsko.

7 tisíc ustavujících členů

A pak přichází závěrečná, v reálu dokonce čtyřhodinová estráda. Ustavující kongres, na nějž skutečně dorazilo přes sedm tisíc lidí, se nese ve stylu pokleslé show. Nechybí roztleskávačky či praporečníci evokující časy nacistické NSDAP. Předseda strany se volí podobně jako česká královna krásy nebo superstar: přes SMS. A vítězí ten správný: hlavní tahoun projektu, divadelní režisér Tiit Ojasoo. Jeho nejbližší spolupracovnice Ene-Liis Semper je druhá.

A po skončení sjezdu nastane velké NIC. (Když tedy pominu natočení tohoto filmu a udělení ceny divadelní hra roku).
Žádná strana se - k překvapení mnohých - nekoná, divadelní horečka 44 dní a nocí končí. A je relevantní se ptát, jestli přispěla k vyšší míře znechucení z politiky, nebo k uvědomění si, že se z ní nesmí vytratit její podstata, souboj názorů a idejí, kam stát směřovat.

Jednotné Estonsko po druhé. Teď už doopravdy

Necelý rok po tomto divadelním představení se v březnu 2011 konaly v Estonsku (zhruba 1,5 milionu obyvatel) zatím poslední parlamentní volby, na jejichž základě vládne středopravá koalice. A do těch příštích chce jít nová strana Jednotné Estonsko, kterou nedávno založila expolitička vládnoucí reformní strany Kristiina Ojuland. Divadlu NO99 se to hrubě nelíbí a předalo záležitost právníkům, neboť má značku Jednotné Estonsko zaregistrovanou. „Je úžasné, že člověk, který je vyhozen ze strany lhaní a podvádění začíná novou politiku krádeží,“ nechal se slyšet režisér Tiito Ojasoo. „Jednotné Estonsko vlastně zachránilo předchozí volby. Po tom rozruchu, co jsme udělali my, už nikdo nemohl přijít, že dělá novou stranu. Estonsko tak uniklo osudu země, kde klauni jsou hvězdy parlamentů.“

Prachy v prachu
Ash & Money
Tiit Ojasoo, Ene-Liis Semper / Estonsko / 2013 / 98 min.