Svědčil jsem u soudu s Babišem. Pro StB pracoval, zločinec není

Slovenský Ústav paměti národa mě požádal, abych svědčil ve věci registrace Andreje Babiše v kategorii Agenta Státní bezpečnosti. Registrační protokoly, do kterých byly zapisovány svazky, které zakládala operativa Státní bezpečnosti, představují cenný informační zdroj, který umožňuje identifikovat, ke komu byly svazky vedeny. Z této evidence nelze vyčíst žádné údaje o míře spolupráce, či naopak represe, které byl dotyčný vystaven. Příslušníci Státní bezpečnosti před soudem v postavení svědka vypověděli, že si buď nic nepamatují, případně si záznamy vymysleli anebo kryli své zdroje a informace připisovali nebohým nevědomě evidovaným agentům. Z tohoto důvodu je třeba se vypořádat s několika otázkami.

Bylo možné založit svazek tajného spolupracovníka bez jeho vědomí?

Vykazují překládané dokumenty nějaké znaky manipulace?

Jsou informace obsažené ve svazku (svazcích) fiktivní, či se dají nějakým způsobem verifikovat?

Odpovídala míra případné spolupráce evidenci v kategorii agent?

Systém evidence Státní bezpečnosti se opíral o směrnice, které přesně definovaly, za jakých podmínek je možné evidovat osobu v kategorii tajného spolupracovníka (agenta). Nejvyšší kategorií tajných spolupracovníků byli residenti. Šlo často o bývalé příslušníky Státní bezpečnosti či o jinak mimořádně prověřené osoby, které řídily vlastní agenturní síť. Za celou dobu existence komunistického režimu jich bylo pouze několik set.

Druhou nejvyšší kategorií byl Agent. Šlo o tajného spolupracovníka, který konspirativně a po úkolování předával informace svému řídícímu důstojníkovi. Pokud se operativní pracovník rozhodl založit svazek, napsal návrh a dal ho schválit nadřízeným. Ti požádali statisticko-evidenční odbor o vydání desek, a přidělení registračního čísla a krycího jména. Zároveň byla do centrální evidence vložena tzv. blokační karta a svazek byl zaevidován v elektronických evidencích. Pokud by se řídící důstojník rozhodl vést tento svazek jenom naoko, riskoval by odhalení při případné kontrole svých nadřízených. Zcela jistě by do svazku neuvedl kontaktní heslo, neboť v případě jeho nemoci, dovolené či jakéhokoli jiného důvodu, mohl spolupracovníka kontaktovat jiný řídící důstojník a celý podvod by se provalil. Rovněž fiktivním vykazováním schůzek v konspiračních bytech mohl být takto podvodně jednající důstojník odhalen, neboť byty byly často kontrolovány prostorovým odposlechem. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že by fiktivně vedený svazek byl pravděpodobně během několika měsíců odhalen.

Dokumenty předložené při soudním jednání nevykazují žádné znaky manipulace nebo jiné nesrovnalosti. Všechny markanty, tedy razítka, čísla jednací i celková úprava odpovídají předpisům pro vedení svazků.

V objektovém svazku vedeném k firmě Chemapol se podařilo dohledat agenturní záznam, který vypovídá o uplácení pracovníků zahraničního obchodu rakouskými podnikateli. Na základě tohoto hlášení agenta, byl založen spis v kategorii prověřovaná osoba. V něm se v závěrečném memorandu konstatuje, že informace získané operativní cestou se podařilo potvrdit a informace byly využity pro kontrolu pracovníků Podniků zahraničního obchodu. Advokát pana Babiše se pokusil zpochybnit tento záznam a předestřel teorii, že skutečným autorem této informace nebyl agent Bureš, ale někdo jiný, kterého se pokusil řídící důstojník krýt. V takovém případě, by ovšem zdroj informace zatajil pouze sám před sebou, neboť z vypracovaného agenturního záznamu již nelze spolupracovníka identifikovat. Tento agenturní záznam dokazuje, že si ho nemohl příslušník Státní bezpečnosti vymyslet, protože informace v něm obsažené se ukázaly jako pravdivé.

Pokud docházelo k pravidelným utajovaným schůzkám, při kterých spolupracující osoba předávala informace, nechala se úkolovat a dodržovala zásady konspirace, pak se dle směrnic Státní bezpečnosti jednalo o tajného spolupracovníka.

Žádný spolupracovník Státní bezpečnosti svůj spis v době spolupráce neznal. Jeho existenci mohl předpokládat, ale k dokumentům nesměl mít přístup. Dle dohledaných záznamů patřil agent Bureš k spíše podprůměrným spolupracovníkům, podal několik zpráv a to v prostředí, kde byla spolupráce se Státní bezpečností běžnou a samozřejmou věcí a kde jeho kolegové mohli takovou aktivitu očekávat. Stejných případů jsou stovky. V archivu bezpečnostních složek jsou uloženy svazky agentů, kteří pronikli do nepřátelského prostředí a v padesátých letech způsobili smrt mnoha lidí. I v prostředí Charty 77 se pohyboval spolupracovník, který podal více než tři tisíce hlášení. Zde lze zřejmě hledat důvod, proč se Andrej Babiš brání být spojován s opravdovými agenty, kteří se tvářili jako bojovníci proti režimu a ve skutečnosti mu sloužili. Přes mé hluboké přesvědčení, že spis byl veden v souladu s předpisy a nebyl zfalšován, musím konstatovat, že Andeje Babiše chápu.