Proč Brexit? Obyčejní Britové toho mají dost

Před rokem se to zdálo být jasné. Velká Británie zůstane v Evropské unii a hlasování o Brexitu bude jen formalitou. Pak se ale změnil trend a příští čtvrtek podle všech předpovědí Britové zvolí odchod. Dá se to těžko pochopit. K hlasování pro unii vyzývají občany Spojeného království konzervativci i labouristi, o liberálech nemluvě, přidávají se všechny mezinárodní organizace a všechny státy z euro-atlantického prostoru. Pro unii jsou také Skoti, severní Irové i Velšané. Její odpůrci mohou sázet jen na výsledek referenda v Anglii.

Referendum je důležité i pro Čechy, protože po britském referendu nebude Evropa stejná jako před ním. Pokud budou Britové hlasovat pro odchod, urychlí tím prohlubování spolupráce mezi zbylými sedmadvaceti státy Evropské unie včetně jednotné finanční a bezpečnostní politiky. Jednotliví členové včetně Česka se budou muset přizpůsobit, anebo také odejít. Pokud ostrovní království v unii zůstane i se všemi výjimkami v imigrační, sociální a hospodářské politice, které si s poukazem na referendum vyjednala, otevře tím prostor pro ostatní, aby také vazby na Brusel uvolnili. Proto jsou z našeho pohledu podstatné důvody, proč chtějí Angličané znovu budovat hranice proti Evropě. Právě ony rozhodnou o budoucí pozici Čechů v Evropské unii.

Pokračování rakouské historie

Není pochyb, že hlavním podnětem byla uprchlická krize. Ostrované si loni na podzim uvědomili, že Evropská unie nedokáže zastavit uprchlíky z třetího světa. Pouze vytváří prostor, přes který se kdokoli do Británie dostane. Proto jsou hranice nutné.

Zkušenost z loňského podzimu byla přitom poslední epizodou v růstu obav z lidí, které láká britská životní úroveň. Víc než Syřané nebo Marokánci přicházejí Poláci, Rumuni, Litevci, Lotyši či Maďaři a Slováci, přitom jen Poláků je podle posledního sčítání 850 tisíc. Právě Východoevropané jsou hlavní konkurencí na pracovním trhu i v sociálním systému.

Britové si zvykli žít s velkou indickou, pákistánskou i černou menšinou, další imigrační proudy z východní Evropy či z arabských zemí však už nezvládnou. Aspoň si to myslí obyčejní Angličané.

Podobnost s nedávnou prezidentskou volbou v Rakousku je nápadná. Chybělo 31 tisíc hlasů, aby se stal prezidentem příslušník radikální pravice Norbert Hofer, kterého lidé chtěli z obav před uprchlíky a přílivem laciné pracovní síly z východní Evropy. Nakonec vyhrál kandidát liberální levice Alexander van der Bellen, kterému dali hlasy především městští vzdělanci.

Ve Velké Británii je rozložení sil podobné. Kromě Skotska, severního Irska a Walesu má setrvání v Unii většinovou podporu už jenom ve velkých městech s univerzitami, kromě Londýna v Manchesteru, Liverpoolu, Leicesteru, Sheffieldu nebo Oxfordu. Jenomže lidé z vesnic a menších měst ve střední i východní Anglii a Yorkshiru to vidí jinak a hlasy velkoměstských vzdělanců ani mezinárodních diplomatů k nim nedolehnou. Intelektuálové mohou být nadšeni z budoucnosti Británie postavené na spolupráci národů, jenže běžný Angličan v tom musí žít.

Nic proti Evropě, ale hranice budou

Podrobná studie agentury YouGov ukazuje, že euroskeptici dominují ve městech a regionech, jako jsou Bradford, Blackburn, Peterborough nebo Luton, kde dnes tvoří cizinci třetinu obyvatel a na rozdíl od univerzitních středisek s tím lidé mají rozpornou zkušenost. Dalším typem skeptiků jsou obyvatelé měst, kde dodnes žije nejméně 95 procent bílých Angličanů. Pro jednotnou Evropu mohou hlasovat Liverpool a Manchester s početnými menšinami, jednobarevná města v jejich zázemí, jako jsou Blackpool. Warrington, Barnsley nebo Stockport, však nechtějí zkoušet, co by příliv cizinců přinesl právě jim.

V průzkumech vychází, že příznivci Brexitu často pocházejí z nižších vrstev, příklad východního londýnského předměstí Havering však ukazuje, že pro posílení hranic s Evropou jsou i bohatí a vzdělaní lidé. V Haveringu žijí vyšší střední vrstvy, podíl bílé populace dosahuje 88 procent, tedy nejvíc v Londýně, a podle výzkumů YouGov je právě zde nejvíc příznivců Brexitu z celé Británie. Obdobně na tom jsou i další východní a západní předměstí s vyšší životní úrovní a také čtvrti Ealing a Harrow na severozápad od centra, kde bílé obyvatele doplňují dávno usedlí Indové.

Pro zachování Evropské unie jsou nejvíc ty části Londýna, kde je podíl bílých Britů mezi 55-65 procenty. V eurooptimismu nemají v celé Velké Británii konkurenci relativně chudá jižní předměstí Lambeth a Southwark s vysokým podílem občanů černé pleti. Naopak nadšení z Evropské unie už tak velké není v místech, kde se podíl cizinců blíží ke dvou třetinám.

O rakouském prezidentovi rozhodlo, že liberál Van der Bellen nasadil všechny síly, aby mobilizoval městské voliče. Pochopil, že venkov stejně nepřesvědčí. V Británii mohou příznivci „Bremainu“ (setrvání v Unii) zkusit stejnou strategii, budou to však mít těžší. Rakušané volili „pouze“ hlavu státu, hlasování Britů má navýsost praktický význam. Značná část voličů věří, že svými hlasy postaví novou hranici vůči Evropě a zbaví se tak příčiny svých největších obav.