‚Stát by měl být v zaměstnávání cizinců benevolentnější. Bez nich by stavebnictví nefungovalo‘
Problémy ve stavebnictví
ROZHOVOR
2
České stavební firmy dlouhodobě trápí nedostatek zaměstnanců. Situaci by mohly zlepšit pracovní posily ze zahraničí, ovšem stát v zaměstnávání cizinců nastavil poměrně přísná pravidla. Příliš nepomohl ani nejnovější vládní program Režim Ukrajina. Problematiku z praxe přiblížil pro deník Echo24 Aleš Kocourek, jednatel a zakladatel stavební společnosti Kasten. „Stát by měl být daleko flexibilnější,“ říká v rozhovoru a zdůrazňuje, že podle něj by žádná česká stavební firma nemohla bez zahraničních dělníků fungovat.
Jaká je situace ve stavebnictví? Platí, že je extrémní nedostatek zaměstnanců a že by české firmy nemohly fungovat bez pracovníků ze zahraničí?
To by nemohly už dávno! Myslím si, že skoro žádná česká firma by bez zahraničních dělníků nemohla fungovat. To není na pracovním trhu nic nového, ale samozřejmě aktuálně opravdu není, kde brát. Když dneska na úřadu práce nahlásíte, že máte sto volných pracovních míst, možná někdo přijde. Ale jinak na trhu nejsou lidé, kteří by tu práci chtěli vykonávat. Podobně je to i v zemědělství.
V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.
Kolik procent zaměstnanců ve vaší firmě tvoří zahraniční pracovníci?
Počet našich zaměstnanců se sezónně pohybuje, ale je to vždycky asi do stovky – včetně zaměstnaných cizinců. Řekl bych tak 60 % z dělnických profesí u nás jsou cizinci. První jsme zaměstnali v roce 1997. Měli jsme některé ze zemí Evropské unie, jako třeba ze Slovenska, Polska nebo Bulharska. Anebo ze zemí mimo EU, mimo Schengen. To jsou samozřejmě Ukrajinci.
Jak jsou podle vás podmínky pro zaměstnávání cizinců nastaveny? Podporuje stát tuto možnost dostatečně, nebo je ještě co zlepšovat?
Poměrně přísně nastavená pravidla jsou tu trvale. Za posledního, řekněme, tři čtvrtě roku, se to trochu zlepšilo díky vládnímu programu Režim Ukrajina. Můžete se zaregistrovat do programu přes Hospodářskou komoru a oni vám pak pomůžou v komunikaci s ambasádou na Ukrajině. Je zvláštní, že v jiných státech, třeba v Bosně a Hercegovině, to funguje bez problémů. Uděláte si nábor, přijmete lidi, kteří mají nutnou kvalifikaci, sepíšete s nimi smlouvu o budoucí pracovní smlouvě, oni požádají o pracovní vízum a pokud splňují podmínky, tak vízum v poměrně krátké době získají. Ale právě na Ukrajině to takhle nefunguje a ani v dohledné době nebude. A i díky vládnímu programu pořád mluvíme o jednotkách zaměstnanců. Nejsou to žádné zástupy, protože zástupy bychom stejně nebyli schopní naučit práci. Přeci jenom standard práce tam a tady je jiný.
A povedlo se vám díky tomuto vládnímu programu už zaměstnat ukrajinské pracovníky?
Příští měsíc jde na pohovor na ambasádu první Ukrajinec. Jak to dopadne, netuším, ale aspoň se něco děje, aspoň s námi někdo komunikuje. Zatím jsme si řekli, že zkusíme jednoho a uvidíme, jestli to vůbec k něčemu bude. Zatím můžu říct, že mě opravdu překvapilo, jak rychlé jednání to bylo – trvalo to jen nějaké dva měsíce, než jsme dostali termín pohovoru na ambasádě. Třeba v Bosně jsme dělali poslední nábory v prosinci a v květnu jsme tu měli první pracovníky s pracovním povolením.
Jaké povinnosti pro vaši firmu pak vyplývají ze zaměstnávání cizinců? Jak probíhají kontroly?
Policejní kontroly probíhají namátkově na stavbách. Jsou měsíce, kdy přijdou dvakrát, někdy nepřijdou za celého půl roku. Každý zaměstnanec na stavbě by u sebe měl mít pracovní smlouvu a platné doklady – v jejich případě pas s platným pracovním vízem. Pak záleží na policistech, jak moc jsou ochotní. Buď můžou zaměstnance bez originálu pracovní smlouvy zadržet a odvést, nebo vyhledají vedoucího na stavbě, který má kopie jejich smluv u sebe, nebo zavolá na firmu, kde je mají a třeba je pošlou emailem.
Máte tedy nějaké konkrétní návrhy, jak by měl podle vás stát dosáhnout větší zaměstnanosti skrze zaměstnávání cizinců?
Měl by být daleko flexibilnější. Zaměstnanost je ovlivněná tlakem odborů, aby tu zahraniční zaměstnanci nepracovali, protože podle nich snižují cenu práce – kór u méně kvalifikovaných. Ale v České republice je spoustu oborů, kde neseženete nikoho. A i stát má přece nástroje, jak v případě, že nastane recese a zvýší se nezaměstnanost, snížit počet cizinců. Prostě jim neprodlouží pracovní povolení, které se vydává na dobu určitou – na rok, maximálně na dva.
Druhé takové téma, které trápí obor stavebnictví, je špatná platební morálka. Je to ještě zásadnější problém než přísné podmínky pro zaměstnávání cizinců?
Určitě. Protože když tu práci odvedete správně a nedostanete za ni zaplaceno, tak cesta k vymožení práva trvá roky. Je ale potřeba říct, že si za to podnikatelé, kteří nedostanou zaplaceno, můžou částečně sami. Dneska je spoustu nástrojů, jak si prolustrovat svého obchodního partnera. Prověřit si ho v registrech, různých databázích. Ty možnosti jsou. Bohužel ale je stavebnictví složitý obor a svádí k tomu obírat lidi o peníze. Když někomu nebudete chtít zaplatit, tak mu zkrátka nezaplatíte. My ale nemáme s neplacením skoro problémy, protože se tomu snažíme předcházet. Zjistíme si, s kým jdeme do kontraktu, a posuzujeme každé riziko konkrétního kontraktu, žádáme zálohy. Snažíme se svou práci dělat skvěle, abychom se co nejméně dostávali k rizikům, které vyplývají z neplnění smlouvy o dílo, k případným sankcím. Podle mě je horší platební morálka často způsobená špatně odvedenou prací.
Takže když tohle všechno dodržujete, vyhnete se neplacení?
Bohužel ne. I přesto je spoustu firem, které prostě nezaplatí. Jednatelé společností většinou nemají nic, takže to skončí tak, že převedou eseróčko na bílého koně a firma skončí v insolvenci. Pak se sice lze přihlásit do insolvenčního řízení, ale z toho většinou nic nemáme. Pokud má firma nějaký majetek, jako první jsou v insolvenci uspokojeni zaměstnanci, pak stát a pak až my. Nemám po ruce žádnou statistiku, ale výtěžnost inslovenčních řízení bude podle mě v řádech jednotek procent.
Není pak ovšem lepší snažit se vyrovnat mimosoudně?
Podle mě ano. Je lepší snažit se dosáhnout nějakého kompromisu – i když třeba bolestivého. Ale pořád to bude méně bolestivé, než jít soudní cestou.
Je možné, že problémy s neplacením často plynou i z toho, že pro firmu dělá nějakou konkrétní činnost subdodavatel, pro něj další subdodavatel, pro něj další…?
Právě. Často se stává, že firma pro někoho staví a ten jim nezaplatí. To je pravděpodobné. Ale podle mě je situace s horší platební morálkou způsobená špatně odvedenou prací.
