Studentka fotografie z Opavy má hlavní cenu z festivalu v Lodži

Studentka Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Slezské univerzity v Opavě Dominika Gesická získala hlavní cenu na mezinárodním fotografickém festivalu v Lodži. Oznámil to vedoucí institutu Vladimír Birgus. Studentka třetího ročníku dostala cenu za cyklus barevných fotografií ze severských Špicberk „Toto není skutečný život“. Festival v Lodži je největším fotografickým festivalem v Polsku a jedním z největších v Evropě. Čeští autoři se ho zúčastnili i v minulosti.

Porota ceny Grand Prix Fotofestiwal letos vybírala z více než pěti set zúčastněných finalisty, jimž je na festivalu uspořádaná výstava nebo se jejich práce promítají ve velkoplošných projekcích. Mezi letošními finalisty je také studentka čtvrtého ročníku ITF Kaja Rataová a doktorand ITF Michał Luczak, člen polské skupiny Sputnik.

Surreal Life in the Extreme North by Dominika Gesicka https://t.co/iAGgmsaU2q pic.twitter.com/PBPo6cwHY9

— Fubiz (@fubiz) 1. dubna 2017

Sugestivní fotografie Dominiky Gesické, v nichž se střídají portréty, subjektivně pojaté záběry krajin a architektury, už byly představeny několikrát i v Česku například na výstavě Čtvrtstoletí. Ta loni v Praze rekapitulovala 25 let působení školy. Institut tvůrčí fotografie v Opavě vznikl v roce 1990 jako druhé vysokoškolské pracoviště se samostatným fotografickým oborem v tehdejším Československu. Počtem studentů i pedagogů je dnes největší českou vysokou fotografickou školou.

„Je to místo, kde se nikdo nerodí a neumírá. Samozřejmě můžete zemřít kdekoli, ale nemůžete zde být pohřben, neboť bylo zjištěno, že tady se orgány nerozloží. Nemůžete se tu narodit, protože ženy se před porodem vracejí na pevninu. V zimě je úplná tma, zato v létě slunce vůbec nezapadne. To místo se jmenuje Longyearbyen a je největší obcí a správním střediskem Špicberk,“ říká oceněná autorka Dominika Gesická.

„Je to také nejsevernější město na světě. I když je těžké považovat je za nejlepší místo k životu, mnozí mu propadnou na první pohled. Někteří lidé sem přišli na pouhé dva týdny a zůstali pět nebo i více let. Není však mnoho těch, kteří se usadí natrvalo. Někdy máte dojem, že sem lidé před něčím utekli. Že je to jen obranný manévr. Nejedná se o skutečný život,“ popisuje místo, které ji okouzlilo a vyneslo i velké mezinárodní uznání.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Čtěte také: Fotil nahé dívky v zázračném domě na Hradčanech