Represe naprosto selhala, na lichváře platí konkurence

Týdeník Echo

Represe naprosto selhala, na lichváře platí konkurenceROZHOVOR
Domov

Tomáš Pergler

Nová pravidla pro spotřební úvěry, o kterých jedná Poslanecká sněmovna, mají podle vládní koalice výrazně omezit přemrštěné náklady, které dlužníky často přivádějí do existenčních problémů. Odborník z terénu Daniel Hůle, který má v organizaci Člověk v tísni na starosti také lidi ve finančních nesnázích, upozorňuje, že ani tento zákon nezasahuje černou lichvu na jejím nejcitlivějším místě.

Navrhujete posílit konkurenci místo represe?

Přesně tak. Represe nefunguje. My jsme se před lety angažovali při jednání s policií v Ústeckém kraji. Dokonce jsme za dlužníky vypláceli půjčky za to, že oni budou svědčit ve svých případech. Úplně to selhalo, téměř nikdo nesvědčil.

A je reálné, že by mezi tyto lidi, dejme tomu na sídliště Chánov, přišla nějaká solidní firma a začala půjčovat?

Ano, například Provident to dělá. Je flexibilní, má týdenní splátky. Lidé od něj chodí osobně, což je tzv. hotovostní inkaso, takže se nemusí obávat, že klient s vychozenou zvláštní školou nevyplní na složence správně variabilní a specifický symbol.

Nemůže to vést k válkám mezi těmi solidními firmami a lichváři?

Pokud se bavíme o běžných obchodních zástupcích, s tím jsme se zatím nikdy nepotkali. Lichváři jsou často Romové a vědí, že pokud se dopouští bezpráví na své minoritě, tak to česká většina včetně policie toleruje. Jakmile by se ale dostali do konfliktu s majoritou, měli by problém.

Lichva a předluženost se často dává do souvislosti s takzvanými sociálně vyloučenými lokalitami, hovoří se o nedostatku cenově dostupného bydlení. Jsou to spojené nádoby?

Určitě ano, ale mám trochu problém, jak řešení problému s bydlením ministerstvo práce a sociálních věcí pojímá. Z mého pohledu jsou to velmi naivní představy, které nepočítají s racionalitou chování. Když si vezmeme zaměstnávání, bydlení a školství, jsou Romové jednoznačně nejvíce diskriminovaní v oblasti bydlení. Je to podle obecné ekonomické teorie, že averze k riziku klesá se zvyšující se velikostí subjektu. Když jsem v Člověku v tísni vedl program pracovního poradenství, už jsme ani nechodili se žádostí do malých samoobsluh, kde majitel zaměstnával na živnost dva lidi, aby tam zaměstnal nějakého Roma. V Tesku toho Roma vzali vždycky. Protože velká firma má na tohle procesy a je to pro ni méně rizikové. Trh s byty je velmi individualizovaný a je potřeba si uvědomit, že jednotlivec se vždycky bojí a bude diskriminovat při výběru. Nemá smysl mu tu diskriminaci zakazovat, protože se to nedá.

Celý rozhovor najdete v Týdeníku Echo ZDE.