Oslavujeme hrdiny, ale nejsme schopni se uskrovnit

Při čtení českých médií jsem v posledních dnech poněkud posmutněl. Největší prostor dostaly články o tom, jestli a jak budeme postihnuti evropskými sankcemi proti Rusku, respektive ruskými sankcemi vůči Evropské unii.

Zajisté je to pro mnoho podnikatelů a zemědělců nepříjemná zpráva. Neuvědomujeme si ale, že v každé generaci přichází nejméně jedna výzva, se kterou se musíme vypořádat. Výzvou pro nás je obrana svobody a právního řádu v Evropě.

Četl jsem v posledních dnech různé názory, proč by měl Krym patřit Rusku a že je vlastně přirozeným stavem, když je Ukrajina v zájmové sféře Ruské federace. A tudíž bychom to měli nechat být. Připomíná mi to dobu před čtyřiceti lety. Tehdy jsem se musel na Západě často potýkat s názorem, že když největší skupina Čechů po válce volila KSČ a učinili jsme z ní největší komunistickou stranu v tehdejší Evropě, tak že Československo dobrovolně vstoupilo do ruské zájmové sféry. Nechte je tam, co je nám na Západě po tom, že jsou podřízeni Sovětskému svazu, to bylo časté stanovisko.

A nyní my říkáme to samé, když se mluví o Ukrajině. Přitom se zapomíná na základní fakta. Na Ukrajině došlo k jasnému aktu násilí a obsazení cizí země, když Vladimir Putin vyslal své oddíly, nejprve skrytě a poté otevřeně, aby anektovaly Krym. Je to hrubé porušení mezinárodního práva a mnoha smluv, které podepsalo i Rusko.

Totéž platí pro zásobování ozbrojených oddílů v sousední zemi zbraněmi a podporování „místní“ občanské války, která ovšem se mění na skrytou a podprahovou válku Ruska proti Ukrajině. Různé bojůvky pod ruskými důstojníky, tedy pod ruským vedením a s ruskými zbraněmi bojují proti ukrajinské armádě.

Toto je zcela proti právu a mírovému uspořádání v Evropě. Když tomu ustoupíme, pak již nebude existovat žádná brzda proti násilí v Evropě. Copak si to neuvědomujeme? Je nutné, aby se Evropa agresi postavila. Jinak bude násilí pokračovat dál a dál a zastihne další země včetně Česka. Copak jsme se nepoučili z 20. století? V mnoha názorech se projevilo to, o čem hovořil Václav Havel jako o čecháčkovství. Oslavujeme hrdiny, ať to byli legionáři z první světové války, britští letci  nebo vojáci, kteří bojovali na východní frontě v armádě generála Ludvíka Svobody. Ale nejsme schopni se ani trochu uskromnit v zájmu stejných zásad.

(Prohlášení Karla Schwarzenberga)