Stydím se, že jsem Nor. Psycholog o případu odebraných českých dětí

Češce Evě Michalakové odebraly před třemi lety úřady Norsku její dva malé syny kvůli podezření ze sexuálního zneužívání ze strany rodičů. To se neprokázalo, ale norské úřady dodnes odmítají děti, které skončily u pěstounů, matce vrátit. „Bylo mi u soudu stydno, protože úřady odmítly policejní verdikt a podle mého názoru přišli s vykonstruovaným obviněním,“ říká Per Kaald, který je v Norsku v podobných případech soudním znalcem. V kauze Evy Michalakové působí jako její terapeut.

Je Eva Michalaková problematická osoba, od níž mají být její děti odděleny?

Ne, není problematickou osobou v žádném případě, je to velice příjemný a jemný člověk, kterému záleží na jeho dětech. Měla ale komplikovaný vztah se svým exmanželem. Ten byl naopak ke svým dětem dosti důrazný a navíc měl velké problémy se sluchem, takže na děti křičel. Když k nim přišli úředníci a slyšeli křik, myslím, že do určité míry došlo k nedorozumění.

Takže ani on nebyl svým dětem nebezpečný?

Nevím, tak dobře jsem ho zase neznal, potkával jsem ho jen u soudu. Podle mě s ním neměla být žádná žena. (Eva Michalaková se později se svým manželem rozvedla. Podle svého tvrzení na radu advokátky, která jí řekla, že tak spíše získá své děti zpět – pozn. red.)  Problém byl v jeho vztahu s dětmi, ale na druhé straně myslím, že ho jeho děti milovaly.

Čtěte také: České matce vzaly norské úřady děti. Tři roky o ně marně bojuje

Na základě jakých obvinění byly Michalakovým děti odebrány?

Byli obviněni ze sexuálního zneužívání. Já jsem přesvědčen, že se nic takového nestalo.

Viděl jste dokumenty policie a lékařů?

Ano a s policisty jsem o tom mluvil. Znám se s řadou policistů, protože jsem byl soudním znalcem u zhruba osmi set případů, kdy se řešila možnost odebrání dětí k opatrovnictví, a případů konfliktů s rodiči. Pracoval jsem také jako terapeut, který poskytoval psychologickou pomoc policistům, kteří vyšetřovali případ Anderse Breivika.

Jedním z důvodů odebrání dětí bylo i to, že rodiče byli obviněni z jejich bití. Z něčeho, co ještě nedávno bylo i v této zemi úplně normální. Mně je 61 a já i mí sourozenci jsme občas dostali na zadek, když jsme byli malí.

Takže vyšetřování žádné sexuální zneužívání ze strany Michalakových neodhalilo?

Ne, v tomto byli úplně čistí, ale úřad na ochranu dětí tomu nechtěl věřit. A já jsem kvůli tomu u soudu řekl, že se stydím, že jsem Nor.

Úřad ale rodičům vytýkal i další věci.

Jedním z důvodů odebrání dětí bylo i to, že rodiče byli obviněni z jejich bití. Z něčeho, co ještě nedávno bylo i v této zemi úplně normální. Mně je 61 a já i mí sourozenci jsme občas dostali na zadek, když jsme byli malí. A všichni jsme získali univerzitní titul, takže nás to myslím nepoškodilo. A v Česku bylo takové naplácání  ještě běžnější. Podle mého názoru jde o nedorozumění ze strany úřadů, které prostě netuší, jak to chodí v jiných zemích. Bohužel to nepochopily ani poté, co jsem se jim to snažil opakovaně vysvětlovat.

Fyzické tresty jsou v Norsku nezákonné?

Je nezákonné dítě plácnout či použít jakoukoliv fyzickou sílu vůči dětem. Za to se můžete dostat do vězení. Myslím, že je tu tendence k ignorování rozdílů mezi kulturami.  Eva ty děti nebila, lehce je plácla a to je velký rozdíl, není to agresívní síla. Jde o přehnanou reakci zdejšího soudního sytému. Eva nebyla člověkem, který by ubližoval dětem. Takových případů je v Norsku víc.

Takže jste si jist, že nebyl žádný důvod vzít paní Michalakové děti?

Podle mě ne. Bylo mi u soudu stydno, protože odmítli policejní verdikt a podle mého názoru přišli s vykonstruovaným obviněním.

Podle mého názoru odebíráme děti do pěstounských rodin příliš často, častěji než ve Švédsku, Dánsku, Německu.

Jak si vysvětlujete,  že úřad navzdory závěrům policie trvá na tom, že jediná možnost je zbavit paní Michalakovou práva na své děti a ponechat je v pěstounských rodinách?

Podle mého názoru odebíráme děti do pěstounských rodin příliš často, častěji než ve Švédsku, Dánsku, Německu. A neděláme to jen kvůli drogám, alkoholu a sexuálnímu zneužívání, ale často pouze na základě psychologických posudků .

Stále mi není jasné, že když je tu důkaz o nevině, proč úřady stále trvají na svém.

V této zemi to není vůbec nic neobvyklého. Policie zjistí docela rychle, že nejde o násilí, ale mnohem větší úsilí musí vynaložit na přesvědčení úřadu na ochranu dětí. Vím to, protože jsem to probíral s řadou policistů. Jenže když je případ natahován, dítě postupně získává silnější a silnější vztah k pěstounům. Čas je protivníkem rodičů a ti tak své děti ztrácejí. To se stává v naší zemi často. A k tomu jsem já velmi kritický.

Kolik dětí bývá rodičům odejmuto?

Nevím přesné číslo, ale když jde úřad na ochranu dětí k soudu, vyhrává asi 85 procent případů. Ve většině případů jdou děti do pěstounských rodin, v menší části do ústavu.

Dá se možná pochopit, že úřad na ochranu dětí může udělat chybu a nechce ji přiznat, ale proč to nepoznal soud?

Přesně si nepamatuju na jednotlivosti řízení, ale úřad může soud prodlužovat až manipulovat, aby získal čas a ten pak můžou použít proti rodičům. Eva měla vážně velkou smůlu a já jsem velmi kritický k místnímu úřadu na ochranu dětí, protože ti to všechno začali.

Proč může paní Michalaková své syny, kterým je pět a devět let a žijí navíc odděleně v různých rodinách, vídat pouze dvakrát ročně na dvě hodiny?

Přitížilo jí, že dlouho nechtěla skončit svůj vztah k bývalému manželovi a soud k ní ztratil důvěru. On na ten soud udělal dost hrozný dojem.

Dobře, hrozný dojem je velmi subjektivní termín. Ale byl pan Michalak nebezpečím pro své děti?

To nevím, ale můžete si přečíst policejní dokumenty a tam stojí, že k žádnému sexuálnímu zneužívání nedošlo.