Fico, Orbán, Babiš. Silní vůdci. Nejsme sami
Šéf protestního hnutí nespokojených občanů Andrej Babiš dostává stále častěji otázky, kdy a jak ukojí svou ambici a stane se premiérem. Ministr financí na dotěrné dotazy, které nepovažuje za relevantní téma těchto dní, odpovídá velmi konzistentně. „Ježíšmarjá! Jasně jsem řekl, že nechci být premiérem koaliční vlády. Jen teoreticky jsem řekl: někdy možná do budoucna ano, ale to teď není téma. A opět teoreticky: vláda, která by byla většinová – jako je na Slovensku ta Ficova nebo z hlediska kompetencí byla u nás ta Rusnokova -, by z hlediska operativy, rychlosti, tahu na branku a rozhodování byla o mnoho lepší než ta koaliční,“ prohlásil v pondělí pro časopis Týden.
Podobné úvahy rozvíjel pár dní předtím na Twitteru, kam zavěsil své odpovědi na otázky týdeníku Respekt. „Rozhodně nechci být premiérem jakékoli koaliční vlády. Je mnohem lepší řídit úřednickou vládu, jako měl možnost premiér Rusnok, nebo většinovou vládu, jako dnes řídí na Slovensku Robert Fico. Ale moje motivace to rozhodně není, i když takové řízení by bylo rozhodně efektivnější, než je v koalici.
Babišova dlouhodobá vize z těch odpovědí vystupuje velmi jasně. Nespěchám. Počkám si, až oslabím všechny ostatní, a složím to sám jako Robert Fico. Silácké pojetí politiky ve stylu „udělám pořádek, postarám se, zajistím klid na práci“ zatím na voliče zabírá. Z veřejných výroků Andreje Babiše jasně čiší, jak moc ho v čištění země od všeho, co se tady 24 let dělalo, zdržují demokratické procedury. „Kdybych takovou věc řešil ve firmě, rozhodnu o tom za týden a dám dvoutýdenní termín.“
Jednobarevné vlády samozřejmě samy o sobě nejsou žádným siláckým popíráním demokracie. Většinový volební systém, z něhož vycházejí, mají nejstarší a nejodolnější demokracie od Spojených států po Velkou Británii. Stav, kdy na jedné straně máte širokou, ideově profilovanou levici a na druhé podobně stabilní pravici, je znakem usazených, dobře fungujících demokracií, který přirozeně eliminuje jednorázové marketingové projekty typu Věci veřejné nebo babišovců.
Naše nešťastná historie slabých vlád, vydíraných přeběhlíky byla přímo výzvou k vážné debatě o většinovém systému. Dřív, než jsme se do ní pustili, se ale rozložily tradiční strany, které by byly základem stabilnější ideové pravolevé osy. Ve chvíli, kdy podpora ODS osciluje kolem osmi procent a sociální demokracie padá pod dvacet, jsme se ocitli v jiné době.
Jednobarevné vlády můžou mít různé podoby. Buď ji skládá silná, ideově ukotvená strana, nebo kultovní strany sdružené kolem silných vůdců s autoritářskými sklony.
Ty v posledních letech ve střední Evropě táhnou. Slovenský Smer se sice snaží tvářit jako tradičně ukotvená sociální demokracie, fakticky ale stojí a padá s Robertem Ficem. Maďarský Fidesz je tradiční konzervativní strana, stejně stará jako postkomunistická maďarská demokracie. Víc než dvacet let mu ale (byť s přestávkou) šéfuje pevnou rukou Viktor Orbán. Slova Fidesz a Orbán už se dají používat jako synonyma.
Papírově levicový Smer a konzervativní Fidesz vychází vstříc stejné společenské poptávce. Dokáží udržovat prosperující ekonomiku, pečlivě si hledí, aby lidem rostly platy, dávky a důchody. Hlasitě se distancují od zkorumpované opozice - ať už jde o slovenskou pravici zasaženou případem Gorila (popisuje vazby mezi politiky pravice a finančníky kolem skupiny Penta. Že ve případu figuroval i Fico, už se ve slovenském antikorupčním tažení moc nepřipomíná.). Orbánovcům jen stačí připomenout, kdo zemi přivedl na hranu státního bankrotu a na kapačky Mezinárodního měnového fondu. Socialistický expremiér Ferenc Gyurcsány se slavným přiznáním „lhali jsme vám ráno, v poledne i večer“ stal legendárním. Když je pořádek, táhne se proti korupčníkům a ještě rostou platy, velká část společnosti si nevšimne, že mizí volnost a svoboda.
Silné vůdce má v oblibě i velký byznys. Trefně to popsal v rozhovoru pro ECHO24.cz místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek. „Velké peníze – a netýká se to jenom naší země – nemají trpělivost s demokracií. Ty chtějí jednoho partnera, se kterým se dohodnou. Jestli to bude čisté, není zas až tak důležité, hlavně aby dohoda byla funkční. Podívejte se do Ruska, kde se o plnohodnotné demokracii nedá mluvit. Je to systém oligarchů, kterým vládne monarcha. A spousta podnikatelů je s tím systémem spokojena, protože je přehledný a jsou jasně stanoveny osoby, s nimiž je možno uzavírat dohody, které potom platí. Po svobodě a demokracii touží méně než po svých ziscích.“
Viktor Orbán i Robert Fico sice řídí většinové vlády, jsou ale jen politici. Nevlastní noviny, ani průmyslové impérium s miliardovými státními a evropskými dotacemi a bankovními úvěry v desítkách miliard. Pokud by Andrej Babiš nabral jejich politickou sílu, budeme mít k ruskému stylu vládnutí nejblíž.
