Pospíšil: Topolánek plný zášti, Ištvan není škůdce

Pospíšil: Topolánek plný zášti, Ištvan není škůdce
Exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil varuje před nátlakem na státní zástupce, odmítá hon pravice na Iva Ištvana a rozkrývá svoje vztahy s Lenkou Bradáčovou. Foto: Foto: Jan Zatorsky
Domov

ROZHOVOR

Dva bývalí premiéři ho ostře kritizují. ODS ho vyvrhla ze svého středu. A on jde teď do evropských voleb pod praporem TOP 09. Exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil v rozhovoru pro server ECHO24.cz varuje před nátlakem na státní zástupce, odmítá hon pravice na Iva Ištvana a rozkrývá svoje vztahy s Lenkou Bradáčovou. Mluví i o tom, proč je podle něj Mirek Topolánek lidsky trapný.

Jak zatím hodnotíte působení ministryně spravedlnosti Heleny Válkové (za ANO)?

Zatím můžu hodnotit spíš jednotlivá prohlášení. Připadá mi sympatické, že chce pokračovat v práci na zákonu o státním zastupitelství a vyjít přitom z předlohy zpracované za Nečasovy vlády. Nemalý podíl na přípravě toho návrhu měli lidé, kteří se mnou spolupracovali v době, kdy jsem byl ministrem. Za důležité považuji také to, že se chce věnovat občanskému zákoníku. Na rozdíl od paní ministryně si ale nemyslím, že bude třeba až tak velká revize. Určité problémy tam budou, to je zřejmé, protože tento zákon má přes 3000 paragrafů. Ale dejte na mě, že se nakonec ukáže, že novela bude menší, než jak teď tvrdí zástupci vládní koalice.

Ministryně Válková mluví ve shodě se svojí náměstkyní Hanou Marvanovou o tom, že chce „šlapat státním zástupcům na paty“.

Některé její výroky mě zarazily. Je obtížně přijatelné, aby ministr říkal, že se chce scházet se státními zástupci, aby – a teď cituji – jim u některých kauz mohl říci: tady byste tomu mohli dát prioritu a být aktivnější. I to, že by politik měl ovlivňovat konkrétní kroky státního zastupitelství a říkat: tyto kauzy jsou prioritní, a tady to můžete pozdržet. To je strašně nebezpečné. Potom může vzniknout nebezpečí z ovlivňování. Kdy si budeme jisti, že zde nebude ministr spravedlnosti, který bude například dávat prioritu kauzám, které se budou týkat stranických oponentů? A naopak kauzy, které se dotýkají jeho straníků, brzdit?

Jeden konkrétní příklad. Ministryně zmínila situaci na Městském státním zastupitelství v Praze a kauzu Opencard. Z jejího pohledu je rozdrobená a nesrozumitelná.

Jedna věc je, když ministryně spravedlnosti ve veřejné debatě upozorňuje na kauzy, které jsou sporné. Vede se o nich společenská debata a i sám soudce se vyjadřuje, že jsou tu obviněni pouze méně významní aktéři. Na to má ministryně určitě právo upozornit a zeptat se nejvyššího státního zástupce třeba i dopisem, jestli je tam vykonáván dohled. Ale nemůže mu dávat pokyny. Říkat mu: aktivně něco vyšetřujte, něco pozdržte. Nemůže to být v rovině pokynu nebo nepřímého nátlaku. Výrok, který jsem citoval, by mohl být vnímán jako nepřímý nátlak.

Určitě se nebudu přidávat k těm, kteří v tuto chvíli tvrdí, že Ivo Ištvan je škůdce demokracie. Nebo používají jiné, razantnější výrazy. Na druhou stranu nebudu zapírat, že mám jiný právní názor na to, jestli tři exposlanci ve známé kauze trafik spáchali trestný čin, nebo ne. Myslím si, že to není trestný čin.

Sám jste byl ale jako ministr nespokojený s tím, jak pracovalo například Vrchní státní zastupitelství v Praze a jeho tehdejší šéf Vlastimil Rampula. Nemáte pochopení pro to, co ministryně Válková říká?

Mám pochopení pro to, když paní ministryně upozorňuje, že některé kauzy nemusí být vyšetřovány úplně řádně. Ona ale přeci neví, jestli tam jsou důkazy, nebo ne. Může na to upozornit. Může požádat nejvyššího státního zástupce, aby tomu věnoval pozornost. Pavel Zeman také veřejně řekl, že v kauze Opencard dohled probíhá a že tu nebylo shledáno zatím nic, co by mohlo vést ke kárným žalobám nebo dokonce k odvolání vedoucího státního zástupce. V pomyslném sporu stojím spíš na jeho straně. A opakuji jeho tezi, že stíhat a hlavně obžalovat můžeme, až když máme důkazy. Byť můžeme mít třeba pocit, že by si stíhání mohl zasloužit třeba i někdo jiný.

Podívejte se na fotografie Jana Zatorskeho z rozhovoru

Pojďme ke dvěma jménům vrchních státních zástupců. Olomoucký žalobce Ivo Ištvan je pro českou pravici něco jako rudý hadr pro býka. Politici na něj svádějí například to, že musela skončit Nečasova vláda. Od vás nikdy výrazná kritika vůči jeho krokům nezazněla…

Určitě se nebudu přidávat k těm, kteří v tuto chvíli tvrdí, že Ivo Ištvan je škůdce demokracie. Nebo používají jiné, razantnější výrazy. Na druhou stranu nebudu zapírat, že mám jiný právní názor na to, jestli tři exposlanci ve známé kauze trafik spáchali trestný čin, nebo ne. Myslím si, že to není trestný čin. Druhá věc je, nakolik to je v souladu s politickou morálkou. Myslím si, že bychom měli být přesto v příkrých hodnoceních pana Ištvana opatrní. A počkat, jak tato kauza dopadne. Jestli bude podána obžaloba a hlavně, jak rozhodne nezávislý soud. Principiálně nikdy neodsuzuji nikoho za to, že má na určitou věc jiný právní názor, pokud ho má vyargumentovaný. A je třeba říci, že na kauzu trafik jsou v právnické obci opravdu dva pohledy. Není to tak, že by byl pan Ištvan osamocený.

Pana Ištvana jsem snad rok neviděl. Je to jeden z mýtů nemalé části ODS, že jsem jeho kamarád. Že jsem s ním pomalu spiklenec a nepřímo odpovídám právě za pád vlády a za jeho vyšetřování. To jsou fakt věci, které absolutně odmítám.

A pokud se ve zmíněné kauze trafik zkouší Ivo Ištvan zaměřit přímo na tehdejšího premiéra Petra Nečase (ODS)?

Samozřejmě to působí paradoxně i díky rozhodnutí Nejvyššího soudu, který řekl, že tři poslanci mají imunitu, zatímco ostatní možní účastníci jednání imunitu nemají. Na veřejnosti to vypadá podivně. Ale nebudu hodnotit chování pana Ištvana a jeho týmu ve chvíli, kdy probíhá vyšetřování. Předpokládám, že mohou být důkazy, o kterých třeba nevíme. Počkejme si na úplný závěr. Nenaznačuji tím ale, že vím něco jiného.

Nenaznačujete, že jste obtýden u pana Ištvana na schůzce?

Ne, opravdu ne. Pana Ištvana jsem snad rok neviděl. Je to jeden z mýtů nemalé části ODS, že jsem jeho kamarád. Že jsem s ním pomalu spiklenec a nepřímo odpovídám právě za pád vlády a za jeho vyšetřování. To jsou fakt věci, které absolutně odmítám. Od doby odchodu z ministerstva jsem pana Ištvana viděl jednou.

Při jaké příležitosti?

Byla to společenská událost, kdy jsme se v zásadě velmi krátce pozdravili. Opravdu jsme neřešili žádné kauzy. Bylo to krátce po mém odchodu z ministerstva.

Znám Lenku Bradáčovou velmi dobře, protože u mě působila jako poradkyně v době, kdy jsem byl poprvé ministrem spravedlnosti. To je veřejná informace. Není pravda, co teď uvedl bývalý premiér Topolánek, že seděla v mé kanceláři a rozhodovala za mě.

Mluvíte o nezávislosti státního zastupitelství. Ale co řeknete na jeho návštěvu na Hradě u prezidenta Miloše Zemana z dob nástupu Rusnokovy vlády? Byla to z jeho strany chyba?

Nebyl to správný krok. Státní zástupce by se měl s politiky obecně stýkat co možná nejméně. Partnerem pro nejvyššího státního zástupce je ministr spravedlnosti. Případně v některých věcech předseda vlády. Nemají se ale stýkat jen tak a konzultovat neformálně některé kroky. Ze strany pana Ištvana to bylo zbytečné a neprofesionální.

Krátce po vašem odchodu z resortu se pražskou vrchní zástupkyní stala Lenka Bradáčová. Jak hodnotíte to, jak pracuje?

Tým Pavel Zeman a Lenka Bradáčová myslím pracuje dobře. Nelze to přičítat dvěma lidem, je to o celkové atmosféře a všech jednotlivých státních zástupcích a policistech. Ale když se podíváte na množství stíhaných trestných činů v oblasti korupce, množství zajištěného majetku z trestné činnosti, tak jsou to dobré výsledky. Vycházím ze statistik, které mám jako poslanec k dispozici. Nechci hodnotit činnost vedoucího státního zástupce podle nějaké konkrétní kauzy. Ale nebudu zapírat, že je dobře, že se Lenka Bradáčová i velkých kauz nebojí. A že pokud je přesvědčena, že tam byl porušen zákon, tak do nich jde. To je důležité.

Paní Bradáčovou jste viděl častěji než pana Ištvana? Jak dlouho se znáte?

Znám ji velmi dobře, protože u mě působila jako poradkyně v době, kdy jsem byl poprvé ministrem spravedlnosti. To je veřejná informace. Není pravda, co teď uvedl bývalý premiér Topolánek, že seděla v mé kanceláři a rozhodovala za mě. Ona dělala odbornou legislativní činnost. Připravovala detenční ústavy a novelu trestního řádu. Za poslední rok a půl jsem ji viděl asi jednou. Bylo to na francouzské ambasádě, když Meda Mládková dostávala státní vyznamenání od francouzské vlády. A pozvala mezi 30 lidmi i Lenku Bradáčovou.

Byla to podmínka Pavla Zemana. A já s tím neměl problém. On byl ten, který mi při nástupu do úřadu řekl, že do týmu jeho spolupracovníků patří Lenka Bradáčová. A že by byl rád, aby potom vykonávala vyšší funkci ve státním zastupitelství.

Ve vaší kanceláři za vašeho ministrování byla tedy v době, kdy byla vaší poradkyní?

Samozřejmě. Zcela transparentně a legálně. Bylo to v době, kdy státní zástupci mohli dělat stáž na ministerstvu spravedlnosti. Tuto stáž ona dělala. Bylo to v období mého prvního mandátu. Nebudu zapírat, že od té doby ji znám. A od té doby si jí profesionálně vážím.

Už tehdy vás napadlo, že by to byl vhodný člověk pro Vrchní státní zastupitelství v Praze?

Tehdy jsem o ní takto neuvažoval, protože byla relativně mladá a v pozici náměstkyně severočeského krajského zástupce. Samozřejmě se vám ale potom lépe podporuje do funkce člověk, kterého znáte a víte o něm, že je profesně kvalitní a dobrý.

Kde se tedy vzal nápad, aby byla novou vrchní žalobkyní?

Byla to podmínka Pavla Zemana. A já s tím neměl problém. On byl ten, který mi při nástupu do úřadu řekl, že do týmu jeho spolupracovníků patří Lenka Bradáčová. A že by byl rád, aby potom vykonávala vyšší funkci ve státním zastupitelství. Když nastupoval, nemohl ale vědět, do jaké pozice. Od počátku ji definoval jako člověka, s kterým spolupracuje a jehož profesních kvalit si mimořádně cení. Prvotní impuls nevzešel ode mě jako od ministra, ale od Pavla Zemana.

Amnestie pomohla vězeňství jako takovému, ale principiálně s ní nesouhlasím. Podle mého názoru to výrazně snižuje víru občanů v elementární spravedlnost. Ve chvíli, kdy jsou dotyční amnestováni nejen u drobných trestných činů, ale i u závažnějších kauz.

Ministryně spravedlnosti v pátek odvolala šéfa Vězeňské služby ČR Petra Dohnala, což byl krok, o který usilovala několik týdnů. Když jste se jako ministr věnoval problematice vězeňství, měl jste problém získat dostatek peněz. Jak situaci v této oblasti sledujete?

Otázka financí je velký problém českých věznic. Byť se to stalo mediálním důvodem nebo pro někoho možná záminkou mého odvolání, tak jsem pořád přesvědčen a vždycky budu opakovat, že české věznice jsou strašně podfinancované. Že pravicové vlády vůbec neinvestovaly ani do reprodukce majetku a že to pro budoucí vlády bude velký problém. Technický stav budov se pořád zhoršuje. Je nutné dávat sem aspoň nějakou míru investic tak, abychom dluh nepřenášeli na další generace. To byl také jeden z mých rozporů s premiérem Nečasem. On to použil jako důvod pro mé odvolání. Pana Dohnala znám méně. Byl to člověk, který byl v době mého ministrování náměstkem generálního ředitele. Dělal na mě dojem v zásadě dobrého příslušníka vězeňské služby, který může vykonávat funkci náměstka. Jak si počínal jako generální ředitel, to neumím popsat.

S vězeňstvím souvisí i loňská amnestie. Jak mu pomohla a jak dobře byla provedena?

Amnestie pomohla vězeňství jako takovému, ale principiálně s ní nesouhlasím. Podle mého názoru to výrazně snižuje víru občanů v elementární spravedlnost. Ve chvíli, kdy jsou dotyční amnestováni nejen u drobných trestných činů, ale i u závažnějších kauz.

Křeč, se kterou ke mně přistupují Petr Nečas a Mirek Topolánek, mě fascinuje. Překvapuje mě, že někdo má chuť mluvit o mně v několikastránkovém rozhovoru. A líčit věci, které mi prý řekl před deseti lety. Byť mi je tehdy nesdělil, takže jsou ke všemu nepravdivé.

Teď k vašemu rozchodu s ODS. V lednu jste na kongresu usiloval o post místopředsedy. Když delegáti místo vašeho jména začali házet do uren prázdné lístky, tuto ambici jste vzdal.

Nechci tady ukřivděně bouchat do stolu a ODS nějak pomlouvat. Ale cítil jsem na kongresu i před ním, že rozkol mezi mnou a nemalou částí strany narůstá. Když nějaké volby prohraji, tak to respektuji. Když ale vidíte, že nemalá část delegátů raději hází bílé lístky, jen aby ve vedení nebyl Pospíšil, tak si řeknete, jestli v tom týmu chcete dál být. Byl to pro mě silný signál, proč jsem se nakonec rozhodl odejít. Zažil jsem to už v době, kdy jsem byl vyhozen z vlády. Tehdy jsem doufal, že se rozpor mezi částí ODS a mnou spíše vytratí a situace se zklidní. Ale místo toho jsem měl pocit, že napětí spíš narůstá. Přispělo k tomu, že byl premiér Nečas obviněn a nemalá část členů to spojovala se mnou a mým působením na ministerstvu spravedlnosti. Vyvrcholením byl kongres a nevolba Pospíšila. Po týdnu rozmýšlení jsem dospěl k názoru, že bude lepší v klidu odejít.

Fakt se tomu směju, protože to považuji až za lidsky trapné. Fascinuje mě a lidsky mrzí, kam až je Mirek Topolánek v negativních emocích vůči mně schopný uchýlit. A k jakým mediálním výstupům je až schopný dojít.

Jste terčem kritiky hned dvou bývalých předsedů ODS. Rozhovor expremiéra Topolánka pro server Česká justice byl skoro celý o vás. Teď přitom kandidujte do Evropského parlamentu jako dvojka na soupisce TOP 09. Nakolik si myslíte, že vás věci, které zazněly, můžou při této kandidatuře poškodit?

Křeč, se kterou ke mně přistupují Petr Nečas a Mirek Topolánek, mě fascinuje. Překvapuje mě, že někdo má chuť mluvit o mně v několikastránkovém rozhovoru. A líčit věci, které mi prý řekl před deseti lety. Byť mi je tehdy nesdělil, takže jsou ke všemu nepravdivé. Kdo se podívá na výstupy z médií té doby, tak uvidí, že mě tehdejší stínový premiér a následně premiér Topolánek chválil. Beru to jako jakousi pikantnost. Myslím, že každý normální, rozumně uvažující člověk si udělá sám obrázek o tom, kdo takový rozhovor dává. Tedy o panu Topolánkovi.

Jaký obrázek?

Nakolik jsou to věrohodné informace. Když vám někdo teď povídá, že mi před deseti lety říkal, že mám být makový nebo takový. Doufám, že většina lidí si uvědomí, že to jsou nepravdivé informace. Proto se domnívám, že mě ty věci nepoškodí. Deset let jsem ve vrcholné politice. Lidé mě znají, ví, co jsem dokázal, co se mi povedlo a co naopak ne. A podle toho mě budou hodnotit. Ne podle toho, co o mě říká pan Topolánek, který je vůči mně plný záště, což je z toho rozhovoru zcela zjevné. Mohu se jenom domnívat, čím to je. Jestli kvůli tomu, že jsou Lenka Bradáčová a Pavel Zeman na svých místech. Nebo něco jiného. Sám to nevím.

Pan Jurečko je dál v ODS a moje rozhodnutí plně respektuje. Mimo jiné je toto důkazem, že byly nesmyslné všechny ty spekulace o kmotrech a loutkách. Kdybych byl něčí loutka, asi bych sám nemohl z ODS odejít.

Když potom vytahuje podrobnosti z vašeho osobního života, berete to jako podpásovku?

Fakt se tomu směju, protože to považuji až za lidsky trapné. Fascinuje mě a lidsky mrzí, kam až je Mirek Topolánek v negativních emocích vůči mně schopný uchýlit. A k jakým mediálním výstupům je až schopný dojít. Nechci na to nějak reagovat. Myslím si, že ten člověk dává veřejnosti jasný obrázek ne o Jiřím Pospíšilovi, ale hlavně sám o sobě.

Na Plzeňsku s vámi bylo spojeno jedno výrazné jméno z ODS. Silný regionální hráč Roman Jurečko, který byl i členem výkonné rady. On v řadách občanských demokratů zůstal?

Pan Jurečko je dál v ODS a moje rozhodnutí plně respektuje. Mimo jiné je toto důkazem, že byly nesmyslné všechny ty spekulace o kmotrech a loutkách. Kdybych byl něčí loutka, asi bych sám nemohl z ODS odejít, když to přeženu. S panem Jurečkem udržujeme korektní vztahy, nejsme přátelé, kteří by spolu v neděli chodili na oběd. Ale to, že on je stále významnou tváří plzeňské ODS a já jsem poslanec za Plzeňský kraj a angažuji se v krajské politice a zastupitelstvu, tak spolu normálně a profesionálně komunikujeme.

Čekáte, že by vám ODS v evropských volbách mohla fandit? Když získáte mandát europoslance, uvolníte místo ve sněmovně, na které opět nastoupí člen ODS.

Možná opravdu splním to, co po mě v ODS při mém odchodu nejvíc chtěli, abych vrátil. Svůj poslanecký mandát. S nadsázkou řečeno, všichni budeme spokojeni.