Proč nesouhlasím s elektronickou evidencí tržeb
1
Kdekdo se s tím setkal. Vymalování pokoje – a s papírem, nebo bez? Odvíjí se podle toho pochopitelně cena úkonu. Hlídání dětí. Chůvy, služebné… Zpravidla platba na ruku. Sám autor tohoto článku, snad jej paměť neklame, vzpomíná, jak mu jeden z ministrů současné vlády před zhruba tuctem let nabídl za zpracování jistých ekonomických analýz finanční vypořádání formou švarcsystému.
Zdá se, že šedá ekonomika je všude kolem nás. Že je země prošedivělá skrz naskrz. Přitom podíl šedé ekonomiky na hrubém domácím produktu tuzemského hospodářství činil v roce 2014 pouze 15,3 procenta (zde podrobnější statistika; zde způsob výpočtu). Tato hodnota je nižší než průměr Evropské unie, který činí 18,6 procenta. Příznivý je rovněž trend. V posledních dvanácti letech podíl šedé ekonomiky takřka setrvale klesá. Vždyť ještě v roce 2003 představoval 19,5 procenta.
Pětkař jako vzor
Pochopitelně, podíl 15,3 procenta není důvodem k jásání, stále je co zlepšovat. Potěšující však je nejen to, že dosahujeme nižší hodnoty než země Evropské unie ve svém průměru, ale také to, že za státy, které jsou mnohdy uváděny coby „vzorové“, zaostáváme docela nepatrně. Německo loni vykázalo podíl šedé ekonomiky odpovídající 12,2 procenta a Švédsko zase 13,6 procenta.
Za „vzor“, i když v poněkud jiném smyslu, je nám dávána ještě jedna země, a sice Chorvatsko. Ta totiž k 1. lednu 2013 zavedla systém elektronické evidence tržeb. V balkánské zemi k tomu mají svůj dobrý důvod, velikost šedé ekonomiky tam loni odpovídala 28 procentům. Šedá ekonomika je tam tedy skoro dvakrát rozsáhlejší než v České republice. Když je nám nyní tedy Chorvatsko „vzorem“, jako by si dvojkař, který chce být jedničkářem, bral příklad z pětkaře, který se snaží zařadit mezi čtyřkaře. Asi v těchto intencích nyní jedná Babišovo ministerstvo financí.
Když na čísla pohlídneme blíže, zjistíme, že velikost šedé ekonomiky v poměru k hrubému domácímu produktu klesá v České republice – tedy dosud bez uplatňované praxe elektronické evidence tržeb – rychleji než ve zmíněném Chorvatsku, kde ona praxe už třetím rokem existuje. V letech 2012 až 2015 totiž velikost šedé ekonomiky na HDP klesla v České republice zhruba o 5,6 procenta, kdežto v Chorvatsku jen o 4,5 procenta. Přitom platí, že tam, kde je šedá ekonomika rozsáhlejší, by mělo být snížení jejího podílu na HDP relativně snazší. Jde o analogii tomu, že propořízka s váhou půldruhého metráku je zřejmě snazší zhubnout nějakých dvacet kilo než pro člověka o hmotnosti osmdesát kilo. Pětkařovi také zřejmě stačí naučit se relativně méně, aby se z něj stal čtyřkař, než dvojkařovi, aby z něj byl premiant. Ať se tedy na chorvatská data díváme tak či onak, z té či onaké strany, nelze v nich nalézt nic, co by nás mělo inspirovat.
Inspirujme se u premiantů
Otázkou tedy je, proč se inspirujeme u pětkařů, a nikoli u jedničkářů. V Evropě je takovým jedničkářem Švýcarsko. Loni tam podíl šedé ekonomiky na HDP činil 6,9 procenta, což je jedna z nejnižších hodnot na světě (nulovou hodnotu mají možná tak jedině v Severní Koreji). Daňové příjmy státní kasy, včetně příjmů ze sociálních odvodů, tvořily v roce 2013 celkem 27,1 procenta švýcarské ekonomiky (viz data OECD). To je nejnižší podíl mezi evropskými zeměmi OECD. Jinými slovy, Švýcaři jsou daňovými povinnostmi zatíženi jen poměrně slabě, v porovnání s občany jiných hospodářsky vyspělých zemí starého kontinentu. V ČR ten samý podíl dosahoval v roce 2013 hodnoty 34,1 procenta. To není úplné zlé, vlastně se tehdy jednalo o přesný průměr všech zemí OECD.
Docela jiný obrázek ale získáme, když k hrubému domácímu produktu vztáhneme pouze sociální odvody. Náhle je Česká republika, se 14,8procentním podílem, zemí s druhým nejvyšším zatížením mezi všemi zeměmi OECD (viz data OECD). Hůře je na tom pouze Francie. Naopak Švýcarsko se 6,7procentním podílem (platí pro rok 2013) je na tom společně s Islandem, Irskem a Británií nejlépe. Nikoli náhodou také Británie či Irsko patří k zemím s vůbec nejnižším podílem šedé ekonomiky na HDP na světě. Řada empirických studií (viz zde[PDF, str. 7]) totiž dokládá, že daňové zatížení ekonomiky, a zvláště její zatížení odvody, jsou klíčovými faktory vysvětlující existenci a rozsah šedé ekonomiky. Čím větší je zatížení ekonomiky, tím rozsáhlejší je zpravidla její šedá zóna.
Až další v pořadí jsou jiné faktory vysvětlující šedou ekonomiku. Ať už jde o kvalitu institucí (čím korupčnější byrokracie je, tím méně jsou občané ochotni plnit své daňové povinnosti), regulace (například čím tužší jsou regulace pracovního trhu, tím vyšší jsou náklady práce a tím spíše se vyplácí únik do šedé zóny) či kvalitu veřejných služeb (čím je tato kvalita vyšší, tím ochotněji občané plní svojí daňovou povinnost). Až po těchto všech faktorech se svojí významností umisťuje ten, kterému Babišovo ministerstvo přisuzuje primát, zjevně nezasloužený, tedy faktor jakéhosi odrazení. Odrazení od nekalého jednání v podobě daňových úniků. Právě za tímto účelem, za účelem odrazení, bude do praxe uvedena elektronická evidence tržeb.
Proč má odrazování jen poměrně malý vliv na velikost šedé ekonomiky, jak můžeme pozorovat například ve vzpomínaném Chorvatsku? Celý text najdete zde.
