Vláda se s kvótami střelila do nohy

Uprchlické kvóty bohužel vzbuzují víc otázek než odpovědí, ale jedna věc jistá je: česká vláda sehrála velmi podivnou hru. Nejenže vše vsadila na v podstatě nepoužitelnou V4, ale nakonec se sama střelila do nohy. S prezentací ministra Chovance na Radě ministrů vnitra se dá docela i souhlasit, ne tak s přístupem pana premiéra. Ten zaujal naprosto poraženeckou pozici a prohrál v podstatě vše, aniž by problém otevřel na Evropské radě. To je skutečně velkou porážkou a znejistěním obyčejných lidí, jak vlastně naše vláda na vrcholném summitu EU hájí české zájmy. A aby nebylo pochyb, premiér Sobotka si pro jistotu také demonstrativně přibouchl dveře pro případný spor u evropských soudů.

Vláda zkrátka bez většího odporu připustila, aby byla jednou provždy překreslena mocenská mapa v Evropské unii, a to v náš neprospěch, což se jí samotné při nejbližší příležitosti vymstí.

Pokud jde o vlnu uprchlíků, premiér ale může být paradoxně klidný. Sice jsme pod jeho vedením ztratili jeden ze základních atributů suverénního státu, tedy právo stanovit, kdo a v jakém počtu dostane v České republice povolení k pobytu, v praxi bude ale mít nová přerozdělovací mašinerie zásadní problémy, pokud vůbec kdy začne skutečně fungovat.

Podmínkou relokace je totiž v první řadě registrace žadatelů o azyl. Společné prohlášení hlav států a předsedů vlád EU o pomoci státům v přední linii při zřizování „hotspotů“ – registračních míst – na papíře vypadá pěkně, ale pamatujme si, že Itálie a Řecko vysílaly dříve jasné signály, že o jejich fungování na svém území nemají zájem. Potřebují hlavně uprchlíky co nejrychleji poslat dále do Evropy. Evropské soudy se jistě nemohou dočkat, až budou zavaleny stížnostmi kvůli vynuceným transferům a porušování základních práv uprchlíků. Skutečným vrcholem evropské solidarity pak budou záběry policistů, kteří budou násilím nakládat běžence do autobusů směřujících do zemí střední a východní Evropy.

Naše vláda zatím nedokázala zodpovědět ani zásadní otázky týkající se přímo České republiky. Jak se hodlá postavit k budoucím návrhům na trvalé přerozdělování, po kterém dlouhodobě touží Evropská komise? Je připravena na to, že skutečný počet relokovaných osob bude kvůli právu na sloučení rodiny tři až čtyřikrát vyšší? Jaké kapacity jsou na přijímání uprchlíků vyčleněny a kde hodlá vláda najít potřebné miliardy korun? Jak hodlá řešit problémy spojené s potřebou integrace cizinců do společnosti? Jak bude bránit uprchlíkům, aby se vydali za svými příbuznými nebo prostě za vyššími benefity do jiné země?

Nejen opozice, ale především veřejnost má právo znát rychle odpovědi na tyto otázky. Jinak totiž vzniká dojem, že naši zemi ve skutečnosti nikdo zodpovědný neřídí.