1

Matrix AB. Ano, to je Babiš

Témata:

Kývnout dokumentaristovi Vítu Klusákovi na úmysl točit o vás film je trochu jako být patník a dát psovi bianco šek, až půjde kolem. Klusák už v minulosti projevil ve svých filmech zřetelně sklony k tendenčnosti. Napadá mě například Život a smrt v Tanvaldu (2013) o tehdy hojně diskutovaném případu, kdy se bílý Čech o silvestrovské noci střetl na neosvětlené postranní cestičce se dvěma romskými bratry a jednoho z nich během konfliktu zastřelil. Dokumentaristé tehdy přijeli do Tanvaldu, evidentně, aby odhalili rasismus místních a zpochybnili vinu obou bratří – a ignorovali věci, které přeživšího bratra coby hlavního svědka proti střelci znevěrohodňovaly. Filmařům se nakonec povedlo přimět k rozhovoru na kameru i střelce. Předpokládám, že jestli film s celou jeho kompozicí a vystavěnou argumentací posléze viděl, pomyslel si, že to byl od pánů filmařů trochu podraz.

Taky Andrej Babiš souhlas, aby se k němu Klusák přiblížil s kamerou, dal – a stejně i Matrix AB končí Babišovými slovy „Super podraz, pane Klusák.“ V celém filmu je divák svědkem rozpustilého kočkování obou stran, především Babiš se na kameru každou chvílí tváří, jak ho přítomnost filmařů obtěžuje, přitom je pořád nechá točit a připínat si od nich nechá do saka mikrofonek. Jeho slova o podrazu jdou ale nad rámec toho kočkování.

Čtěte také: Patolízalové, nepřátelé a koblihy místo jablek. Babišův svět

Stížnost na to, že ve filmu defilují samí jeho nepřátelé, je nepochybně míněna vážně. Klusák Babišovi okamžitě nabízí, ať tedy zareaguje nyní – čímž ale podezření z tendenčnosti jen potvrzuje. Po promítání, kdy se rozsvítí, by si jen nadčlověk dokázal hned v hlavě uspořádat všechny námitky, které ho během té hodiny a čtvrt musely napadat, tak, aby je obratem v mozku zkondenzoval a vystřihl na kameru. Při vědomí této slabiny v Klusákově přístupu je nicméně třeba konstatovat, že narozdíl od Tanvaldu tentokrát jeho metoda funguje a že se tu divák přeci jen víc než o předsudcích dokumentaristů dozví o dokumentovaném.

Dokumenty, jak se točí v Čechách, nebývají investigativní díla. Jsou impresionistické a lépe než k pátrání se hodí pro zachycení atmosféry, v ideálním případě k jakémusi hlubšímu vystižení podstaty. Například o složité a léta trvající bitvy mezi Agrofertem a zemědělcem z Jevišovic Bohumírem Radou by se měl zájemce informovat raději v nějakém delším dobře rešeršovaném textu, než se spolehnout na několik málo minut vyčleněných v Matrixu pro Radu.

Ale Klusákovi se dosti věrně podařilo zachytit to, co je na Babišovi znepokojivého. Dokonce i kdyby to byl v celém svém dospělém životě chudák, kterého podváděli obchodní partneři a který je v jádru hodný člověk. Je to byzantinismus celého projektu Babiš. Když Radmila Kleslová režisérovi svým mámovským tónem vypráví, že šéf v Agrofertu tradičně pořádá večírky pro zaměstnance a jak ho hrozně mrzí, když někdo z jeho zaměstnanců nemůže přijít, když sledujeme přehlídku podlézavosti, jíž je Babiš obklopen, když vidíme víkend pro velvyslance na Čapím hnízdě, na jehož neoprávněnou evropskou dotaci by se mělo podívat a nepodívá státní zastupitelství, máme pocit, že teď už může následovat jen přistání někde v Eurasii.

Kamera skvěle postihla i část Babišovy osobnosti, která takhle v televizi – pokud zrovna náhodou není podroben oponentuře – není vidět. Vicepremiér je tím rozesmátější, čím víc lidí na něj vidí. Může tohle u člověka, který sám o sobě mluvil jako o introvertovi, být přirozenost?

Způsob, jakým spontánně rozdává koblihy v podchodu nádraží nebo ve vchodu do metra, je důkaz, že Babiš dokáže být milý a dokonce i provozně vtipný („Zahoďte ta kyselá jabka od zkorumpované ODS“, říká v metru pasažérům, které právě obdaroval pražský lídr této strany Bohuslav Svoboda, agitující náhodou pár metrů od něho). Babišovi kritici, kteří s ním někdy měli tu čest, občas tvrdí, že šarm a vtip skutečně bývají nasazeny, když vás šéf potřebuje. Přes tento talent je vidět, že v tom muži skutečně je něco strojeného a neuvolněného. Partnerka Monika v knize vydané přáteli – tedy podřízenými zaměstnanci – k jeho šedesátinám vzpomíná jako na výjimečnou chvíli, kdy se její asketa a workoholik dokázal rozšoupnout a na večírku tančit do noci. Takovou scénu má i Klusák. Ale vidíme, jak Babiš i na večírku ANO sice „uvolněně“ tančí a usmívá se kolem, přitom ale neustále po očku sleduje okolí. Scéna je pět minut před koncem filmu, už kvůli ní by stál za to.

V Matrixu AB také vystupují Sabina Slonková a Jan Kasl, oba dva mu v klíčových chvílích, kdy šlo o to, aby si tvůrci veřejného mínění zvykli na nevídané mocenské chucpe, pomohli – ona dělala stafáž jako šéfredaktorka Mladé fronty Dnes, on se v barvách ANO toužil stát primátorem Prahy. Babiš po skončení promítačky Klusákovi namítá: „Máte tam Kasla zhrzeného“ a má pravdu. Přítomnost Jana Kasla by dávala větší smysl, kdyby místo obecných soudů nutně ústících v moralizování doplnil Babišův portrét konkrétními detaily a historkami.

Člověk, jemuž Babišova nevůle zbavit se po vstupu do vlády své velkofirmy a předtím nákup novin připadaly skandální od začátku, má v takové chvíli pocity, jaké asi mívali antikomunisté první hodiny, když později byli nuceni poslouchat a číst vývody odpadlých komunistů. Ale Milovan Djilas napsal svou kritiku komunistické byrokracie taky až v roce 1957 a tedy relativně pozdě, a přece byla ve své době užitečná.

Pokud se někdy Babišův projekt zřítí, má Matrix AB slušnou šanci stát se jednou z položek na seznamu momentů, u nichž se děti svých rodičů, dnes poslanců a zastupitelů za hnutí ANO, manažerů Agrofertu, redaktorů Mafry, umělců a sportovců sponzorovaných Agrofertem budou ptát: Jak jsi i po tomhle u toho mohl zůstat?


/
komentátor

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhl Havlovo prezidentství, vyšel v roce 2014.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.