Pět let od zabití Usámy bin Ládina. Rozpadá se Al-Káida?

Uplynulo přesně pět let od smrti nejznámějšího teroristy na světe Usámy bin Ládina. Čtyřiapadesátiletý zakladatel a bývalý vůdce teroristické organizace Al-Káidy byl zabit 2. května 2011, při akci speciálního amerického komanda v Abbottábádu poblíž pákistánské metropole Islámábádu. Mrtvé tělo tvůrce útoků na USA z 11. září 2001 bylo poté vhozeno do Arabského moře z paluby americké letadlové lodě USS Carl Vinson. V 90. letech vyhlásil „svatou válku“ USA a Západu. Bojoval ale i proti režimům, které vládnou na základě mylné interpretace islámu.

Usáma bin Ládin se narodil 10. března 1957 v Rijádu jako 17. z 55 dětí v bohaté rodině stavebního magnáta Muhammada bin Ládina, který pocházel z Jemenu. Na univerzitě v Džiddě studoval ekonomii a management a patřil k pilným studentům; později začal podnikat. Na univerzitě se poprvé setkal s učením radikálních islamistů, což vyústilo v jeho odchod do Afghánistánu po sovětské invazi v roce 1979. Zde organizoval dobrovolníky, zakládal výcvikové tábory a v boji proti sovětské okupaci země spolupracoval i s americkou CIA.

Již v roce 1988 založil síť Al-Káida (Základna), kterou vedl a které poskytoval finance na zbraně a komunikační techniku. Původně malá skupina se začala rychle rozrůstat v polovině 90. let údajně na popud jedné Usámovy myšlenky: když se globalizuje svět, musí se globalizovat i teroristické hnutí. Vůdcem sítě nebyl ale Usáma sám, řídil ji společně s Egypťanem Ajmánem Zavahrím a dalšími veliteli.

Po odchodu sovětských vojsk z Afghánistánu v roce 1989 a vypuknutí první války v Perském zálivu v roce 1991 se Usáma obrátil proti USA a vyhlásil „svatou válku“ (džihád) Spojeným státům, Západu a „sionisticko-křižácké alianci“. Od roku 1991 měl zakázán pobyt v Saúdské Arábii (byl zbaven saúdskoarabského občanství), do roku 1996 žil v Súdánu, pak se vrátil do Afghánistánu (pod ochranu tehdejšího vládnoucího hnutí Taliban).

Spolu se 150 radikálními duchovními vytvořil v únoru 1998 Světovou islámskou frontu džihádu proti Židům a křižákům a vyhlásil fatvu proti Američanům: „Zabíjení Američanů a jejich civilních a vojenských spojenců je náboženskou povinností pro každého muslima, ať jsou v jakékoli zemi, až do doby, než bude od těchto skupin osvobozena (jeruzalémská) mešita Al-Aksá a než jejich armády opustí muslimskou půdu.“

Usáma bin Ládin si pak vytyčil dva hlavní nepřítele – arabské a muslimské režimy, které vládnou na základě mylné interpretace islámu, a Západ, jenž má ohrožovat islámské hodnoty. Boj proti oběma měl být veden souběžně.

Kromě útoků ze září 2001 v USA byl Usáma spojován i s útoky proti americkým základnám v Saúdské Arábii, s útokem v egyptském Luxoru v listopadu 1997 (58 mrtvých), pumovými útoky na americká velvyslanectví v Keni a Tanzanii v srpnu 1998 (224 mrtvých), atentátem na americký torpédoborec USS Cole v jemenském Adenu v říjnu 2000 (17 mrtvých), atentátem na indonéském ostrově Bali v říjnu 2002 (202 mrtvých) či se sérií pumových útoků v Madridu v březnu 2004 (191 mrtvých).

USA na něj vydaly mezinárodní zatykač už v listopadu 1998, později byl zařazen mezi deset nejhledanějších osob na světě a za jeho dopadení vypsal Washington odměnu 50 milionů dolarů. Usáma bin Ládin byl viněn z celé řady teroristických útoků po celém světě. Přesto se západním bezpečnostním složkám nepodařilo jej polapit téměř 13 let.

Po zahájení válek v Afghánistánu a Iráku se začala Al-Káida získávat nováčky nejenom na náboženské, ale i národní ideologii, a to v zemích okupovaných západními vojsky. Bin Ládin tak mohl založit odnože v mnoha muslimských zemích a opřít se o místní radikální skupiny, jejichž hlavním cílem byl hlavně boj proti vlastním vládám.

Podle dostupných údajů se majetek Usámy odhadoval na nejméně 270 milionů dolarů, i když jej v roce 1994 jeho miliardářská rodina prý vydědila. Velkou část jmění získal Usáma údajně obchodem s drogami.

Usáma bin Muhammad bin Avad bin Ládin, jenž proslul výroky jako „Řešením je džihád a svištění kulek“ či „Našim cílem je každý americký muž. Vyzýváme muslimy, aby využili majetek k džihádu a pro hnutí odhodlaná zabíjet Židy a křižáky“, měl údajně čtyři až pět manželek a na 20 dětí. Poprvé se oženil již v 17 letech se svou sestřenicí ze Sýrie, popáté se údajně oženil koncem července 2000 s jemenskou dívkou v Afghánistánu.

Rozkoly v Al-Káidě po smrti bin Ládina

Po zabití Usámy bin Ládina 2. května 2011 americkými silami v Pákistánu prohlásil jeho nástupce v této čele skupiny Ajmán Zavahrí, že muslimská svatá válka (džihád) „smrtí velitele nebo vůdce nekončí“. V minulých letech ale Al-Káidě vyrostla na džihádistické frontě nová konkurence, Islámský stát (IS), který původně vznikl jako odnož Al-Káidy a který nyní ovládá rozsáhlé území Sýrie a Iráku a útočí i v Evropě. IS a Al-Káida se navzájem obviňují ze zrádcovství, úchylek ve víře či špatné taktiky.

Před pěti lety platila Al-Káida za jasně nejnebezpečnější radikálně-islamistickou skupinu světa. Vedle útoků z 11. září 2001 v USA, při kterých zahynulo téměř 3000 lidí, útočila v Madridu, Londýně, Indonésii, Africe či v různých blízkovýchodních zemích. V posledních letech se podle některých odborníku stala okrajovou radikální skupinou, podle jiných ale stále zůstává největší globální džihádistickou hrozbou. Navíc rok po zabití bin Ládina usmrtily USA v červnu 2012 v Pákistánu druhého muže Al-Káidy abú Jahjá Libího.

Z této celosvětové sítě je nyní nejaktivnější nejspíš Al-Káida na Arabském poloostrově (AQAP), která ovládá v Jemenu několik provincií. Zde spáchala v květnu 2012 nejkrvavější atentát, při kterém v Saná zahynulo kolem 100 lidí. AQAP má též na svědomí útok na francouzský satirický týdeník Charlie Hebdo z loňského ledna (celkem 12 mrtvých).

Útočí ale i třeba Al-Káida v muslimském Maghribu (AQIM; loni a letos zaútočila v Mali, Burkině Faso a Pobřeží slonoviny), teroristé ze somálské islamistické skupiny Šabáb a v Sýrii je s Al-Káidou spojeno radikální sunnitské hnutí An-Nusra. Zavahrímu se také podařilo založit nové odnože na egyptském Sinajském poloostrově či v Indii.

Al-Káida se ale podle odborníků potýká s vnitřními konflikty, z nichž ten největší se odehrává v její sekci na Arabském poloostrově, kde se mnoho členů hlásí otevřeně k IS.

Přestože se IS původně označoval za jednu z odnoží sítě Al-Káida, v roce 2013 se jeho vůdce abú Bakr Bagdádí nepohodl se šéfem Al-Káidy Zavahrím ohledně expanze radikálů do Sýrie. Zavahrí totiž požadoval, aby bojovníci z IS zůstali jen v Iráku a boj v sousední zemi přenechali radikálům z fronty An-Nusra. S tím ale Bagdádí nesouhlasil. Zavahrí pak označil IS a jeho vůdce abú Bakra Bagdádího za nelegitimní.

Sunnitští islamisté vyhlásili v červnu 2014 na ovládaných územích Sýrie a Iráku chalífát (vládu hlavy muslimské obce) pod názvem Islámský stát (IS). IS nyní na severu a východě Sýrii a na severu a západě Iráku ovládá převážně pouštní území o rozloze na 300.000 km2 (zhruba jako Itálie; byl by co do rozlohy jedenáctým arabským státem z 22 členů Ligy arabských států).

Ozbrojenci z IS ale operují i ve východní Libyi, na egyptském Sinajském poloostrově, v dalších částech Blízkého východu či na severu Nigérie. K nejhorším teroristickým útokům IS v minulých letech patří útok na ruské letadlo na na egyptském Sinajském poloostrově loni v říjnu (224 mrtvých), série atentátů v jemenské metropoli Saná loni v březnu (140 mrtvých), šest útoků loni v listopadu v Paříži (130 mrtvých) či dva sebevražedné útoky loni v říjnu v Ankaře (102 mrtvých). IS ale útočil i v Iráku, Libyi, Libanonu, Tunisku či 22. března v Bruselu (přes 30 mrtvých).