Vězení a dovolená? Za dobré chování i 20 dní venku
Odměna pro stovky trestanců
NOVÉ
Krátce poté, co médii proběhla zpráva o vynesení rozsudku nad lobbistou Romanem Janouškem, dorazila do redakcí českých médií zpráva znepokojeného čtenáře. Ten uváděl, že kontroverzního podnikatele zahlédl před několika dny, jak se volně pohybuje poblíž Prahy. Tato zpráva se sice ukázala jako mylná, ale nebyla úplně od věci. Mnoho českých trestanců totiž může věznici občas krátce opustit a dokonce mohou využít i dvacetidenní „dovolenou“.
Situace, kdy člověk přijde do obchodu a střetne se tváří v tvář s usvědčeným zločincem, který si zrovna odpykává svůj dlouholetý trest, může být přinejmenším překvapivá. Vzhledem k platným zákonům však taková situace může nastat relativně snadno a mnoho lidí se setká s trestancem, aniž by o tom věděli.
Profil vězňů, kteří se mohou dočasně dostat na svobodu, je přitom značně obsáhlý. Zdaleka se neomezuje jen na ty, kdo omylem způsobili dopravní nehodu nebo se zpozdili s platbou alimentů. Kromě trestanců, kteří si odpykávají svůj trest ve věznici se zvýšenou ostrahou – tedy v nejostřejším druhu tuzemských nápravných zařízení – si „dovolenou“ podle zákona může vybrat většina tuzemských vězňů. Loni se to poštěstilo zhruba sedmi procentům vězňů – což ovšem v absolutních číslech dělalo něco přes tisíc.
Musí ovšem splnit několik podmínek, protože „dovolená“ – v právnické řeči přerušení výkonu trestu – je braná jako nejvyšší možná forma kázeňské odměny. Aby se vězeň, jehož život jinak z velké části probíhá na několika metrech čtverečních, mohl dostat „tam ven“, potřebuje povolení od ředitele věznice. A jeho rozhodnutí ovlivňuje speciální komise, která u každé žádosti o „dovolenou“ zohledňuje rizikové faktory.
Pokud vězeň úspěšně plní své povinnosti (především takzvané programy zacházení, které mají resocializovat vězně) a lze předpokládat, že pobytu mimo věznici nezneužije, „může ředitel věznice přerušit výkon trestu odsouzenému až na 20 dnů během kalendářního roku“. Doba přerušení se přitom počítá do výkonu trestu, takže vězeň, který dostane „dovolenou“, se může radovat hned dvakrát.
Na ‚dovolenou‘ vyrazila tisícovka vězňů
Během přerušení výkonu trestu jsou vězni obvykle naprosto svobodní. „Vězeň dostane přerušení výkonu trestu pro určitý termín, tedy od určitého data do určitého data. Během této lhůty se nemusí nikde hlásit, může jet kamkoliv,“ sdělil k tomu pro ECHO24.cz kapitán Robert Blanda z oddělení vnějších vztahů Vězeňské služby ČR. Blanda dodal, že trestanec, který „dovolenou“ dostane, u sebe může mít i doklady totožnosti, pokud to ředitel věznice uzná za potřebné.
V některých případech trestanec místo dokladů dostane zvláštní propustku, na které je uvedeno. v jaké oblasti se v době přerušení výkonu trestu může pohybovat. „V některých případech to může být oznámeno i policii v daném místě a ta ho může zkontrolovat,“ sdělil k tomu Blanda. Ani tito trestanci se však nemusejí v době „dovolené“ sami od sebe nikde hlásit. Pokud se odsouzený nevrátí ve stanovený čas do věznice, začne se po něm pátrat. Tyto případy prý ale nejsou příliš časté.
Odsouzený je před opuštěním věznice poučen, že nesmí odjet do zahraničí: „Pokud by to udělali, nebo se o to pokusili, mohlo by to být považováno za maření výkonu soudního rozhodnutí či porušení pravidel přerušení výkonu trestu.“ Pokud existuje podezření, že by vězeň v době přerušení výkonu trestu mohl utéct za hranice, „dovolenou“ nedostane. V roce 2014 se na „dovolenou“ dostalo 1209 z celkového počtu 16 433 českých vězňů.
Mimo to lze odsouzenému přerušit výkon trestu o dalších 10 dní v roce v případě naléhavých rodinných důvodů, jako je například úmrtí blízké osoby. Až na 30 dnů lze výkon trestu přerušit v případě, že vězeň potřebuje zdravotní ošetření, které nelze provést ve věznici. Pokud si vězeň zranění, kvůli kterým ošetření potřebuje, nezpůsobil úmyslně, započítává se mu doba pobytu v nemocnici do doby výkonu trestu. Tyto případy jsou však méně obvyklé – v roce 2014 se kvůli rodinným důvodům dostalo ven jen 88 odsouzených, kvůli zdravotním důvodům byl trest přerušen 87 trestancům.
Chcete na návštěvu? Dostanete den volna
O stupeň nižší forma kázeňské odměny je potom povolení na 24 hodin opustit věznici v souvislosti s návštěvou. Aby mohl odsouzenec takto opustit věznici, musí opět získat povolení ředitele věznice, který – podobně jako v případě „dovolené“ – zohlední charakteristiku dotyčného vězně a okolnosti, za nichž o povolení žádá.
V případě, že ředitel rozhodne kladně, vystaví trestanci propustku na 24 hodin. V propustce je uvedeno, odkdy dokdy a na jakém místě se může zdržovat – narozdíl od dovolené zde vězeň nemůže cestovat, kam se mu zlíbí. Mluvčí brněnské vazební věznice Dana Krejčířová k tomu pro ECHO24.cz sdělila, že povolení opustit věznici se nejčastěji směřuje „k trvalému bydlišti a hlavně na území České republiky“.
Okolnosti, za kterých může ředitel vězni vystavit 24hodinovou propustku, se liší věznice od věznice. V takzvaných věznicích s dohledem – tedy v nejmírnějších tuzemských zařízeních, kde se „sedí“ zpravidla za nedbalostní trestné činy – je běžné, že vězni areál věznice opouštějí. S povolením ředitele se mohou účastnit například kulturních a sportovních akcí nebo bohoslužeb. Stejně tak jejich pracoviště se obvykle nachází mimo areál věznice. Tito trestanci mohou o propustku v souvislosti s návštěvou požádat jednou za 14 dní. V těchto zařízeních končí nejmenší část odsouzených – zpravidla několik stovek.
I ve věznicích s dozorem, kde končí lidé, kteří již v minulosti spáchali úmyslný trestný čin, ale mají šanci dostat se „ven“. Stejně jako ve věznicích s dohledem i tito odsouzenci mohou pracovat na pracovištích mimo prostory věznice. Stejně tak mohou ti, u kterých lze předpokládat, že toho nezneužijí, navštěvovat lékaře nebo organizovat společné akce mimo areál věznice. O 24hodinovou propustku v souvislosti s návštěvou mohou ředitele požádat jednou za měsíc. I zde ředitel v propustce stanoví přesné místo, kde se vězeň může pohybovat, a čas, který zde může strávit. V těchto věznicích se nachází přibližně 4 tisíce trestanců.
Převažuje základka, ale sedí i inženýři
V dalším stupni nápravných zařízení – tedy ve věznicích s ostrahou – už je režim o poznání tvrdší. Odsouzení zde obvykle pracují uvnitř areálu věznice. I zde je však možnost, aby ti, „u kterých lze předpokládat, že toho nezneužijí“, pracovali mimo věznici nebo se zúčastnili akcí vně areálu. O 24hodinovou propustku mohou odsouzení ředitele požádat jednou za dva měsíce. Věznice s ostrahou jsou zpravidla „nejobývanější“ – v průběhu roku 2014 si zde svůj trest odpykávalo přibližně 9 tisíc trestanců.
Pouze věznice se zvýšenou ostrahou, kde končí doživotně odsouzení a další těžcí zločinci, nemohou svým trestancům udělovat propustky. Ve věznicích se zvýšenou ostrahou rovněž nejde udělit odměnu „dovolené“ – tedy přerušení výkonu trestu (výjimku tvoří zdravotní důvody). Tato zařízení patří spolu s věznicemi s dohledem k těm nejméně využívaným – v roce 2014 se počet trestanců ve věznicích se zvýšenou ostrahou pohyboval kolem jednoho tisíce.
