Pražský boj Strany zelených – proti čemu a pro co?

Pražský boj Strany zelených – proti čemu a pro co?
Matěj Stropnický. Foto: FOTO: Wikipedia
1
Blogy

Vít Máslo

Strana zelených se dlouhodobě profiluje jako strana ochránců prostých lidí proti ziskuchtivým developerům, kteří neváhají pro svůj mrzký profit definitivně zničit kulturní bohatství hlavního města Prahy. Jaká je ale situace doopravdy? Jsou to opravdu developeři, kteří ničí naše krásné město?

Problém je možno ilustrovat na příkladu přípravy nového územního plánu hlavního města. Praha jej začala připravovat ještě za vlády primátora Pavla Béma. Tento plán však dospěl pouze do fáze tzv. Konceptu, ke kterému bylo v rámci projednání podáno tisíce připomínek. Ačkoliv do něj bylo ze strany lobbistů nechvalně známé „kmotrovské“ éry ODS hodně investováno, byl po dohodě tehdejšího primátora Bohuslava Svobody (ODS), jeho náměstka Tomáše Hudečka (TOP 09) a celé politické reprezentace zastaven a nahrazen rozhodnutím o pořízení nového – Metropolitního plánu hlavního města. Pro tento nový plán zastupitelstvo hlavního města v roce 2013 schválilo tzv. zadání a ihned začaly jeho přípravy.

Jedním ze základních postulátů nového Metropolitního plánu bylo omezení výstavby na okraji města (v polích) tam, kde není vybudována dostatečná infrastruktura (rozvodné sítě, dopravní komunikace, MHD), kterou by muselo město budovat ze zdrojů svého rozpočtu, a naopak podpora rozvoje centrálních částí Prahy (Smíchov, Karlín, Holešovice, Vysočany, Dejvice nebo Žižkov atd.), které již tuto pro kvalitní život občanů nezbytnou infrastrukturu mají. Zvláště vhodnými by pak byly postindustriální, v současnosti nevyužité, lokality označované jako „brownfieldy“ (nádraží Bubny, Smíchovské nádraží, Rohanský ostrov atd.).

Nejenže je takový jednoduchý princip územního plánování velmi ekonomicky výhodný, ale dokonce je i ekologický. Navíc by město bylo možno konečně propojit a uzavřít tzv. zeleným prstencem. Skončil by porevoluční trend růstu na okraji a zmírání v centru, naše metropole by dostala jasný směr. Proč je tedy Strana zelených, od které by se očekávalo spíše nadšení, tak rezolutně proti?

Metropolitní plán pro Prahu zpracovává Institut plánování a rozvoje. Ten zásluhou primátora Hudečka prošel celkovou restrukturalizací a z vojensky znějícího Útvaru rozvoje se tak stala funkční příspěvková organizace vedená významnými architekty a urbanisty z akademického i profesního života, kterou dnes známe jako IPR. Jednou z hlavních osobností projektu byl architekt Roman Koucký, který na IPR zastává funkci ředitele sekce Plánování města. To Straně zelených asi nejvíce leží v žaludku, což dokazuje i jejich urputná snaha se pana docenta zbavit. Navzdory propagandě radního pro územní rozvoj Matěje Stropnického (SZ) však Roman Koucký zůstává jedním z předních odborníků na územní plánování v České republice a jeho erudice je prověřena jednak množstvím již zpracovaných územních plánů měst napříč naší zemí, tak dvacetiletou publikační a akademickou činností na Fakultě architektury pražské ČVUT. Odborníky s takovými referencemi a praxí je možné spočítat na prstech jedné ruky, o možnostech města tyto lidi motivovat proti finančně zajímavým nabídkám soukromého sektoru nemluvě. Co tedy Zeleným na architektu Kouckém vadí?

Myslím, že hlavním důvodem je, že nebyl ochoten přijmout politiku sociálního inženýrství a neomarxistického vidění světa, jež Strana zelených reprezentuje minimálně v osobě pana Stropnického. Nebyl jen politickou loutkou převlečenou za odborníka ve veřejné funkci, byl opravdovým samostatně smýšlejícím odborníkem ve veřejné funkci, což se zřejmě politikům nelíbí. Samotný Metropolitní plán totiž nezná stranické preference, ten není pravicový nebo levicový, ten je buď dobrý, nebo špatný. Plán musí být prospěšný pro město a všechny lidi v něm žijící, ne jen pro ty, co jezdí na kole a nemají varné konvice.

Vyvrcholením celé rozepře o plán i o docenta Kouckého je pak nedávné odvolání ředitele IPR architekta Petra Hlaváčka radou města na návrh radní Petry Kolínské (SZ). Petr Hlaváček, který byl před dvěma lety vybrán nezávislou výběrovou komisí, kde seděly takové osobnosti jako architekt Josef Pleskot nebo generální ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková. Odvolat ředitele za to, že stojí za svým podřízeným a poté jen překvapeně lomit rukama, když zaměstnanci IPR na protest proti takovému kroku podávají hromadnou výpověď, považuji za diletantství. Na místě je otázka, kdo prospívá našemu městu, když taková amatérská rozhodnutí hrubým způsobem narušují chod tohoto města a dříve samostatnou a funkční instituci doslova paralyzují. Byl to něčí záměr? Zejména ti, kteří připravovali původní územní plán, cítí svoji šanci, zvláště poté, co do komise pro „dohled“ nad územním plánem prosadila Strana zelených autora původního „kmotrovského“ plánu architekta Durdíka.

To teda Zelení bojují prostě proti všemu a pro nic?