Babiš chce ovládnout Bakalou vytunelované OKD

Vláda Bohuslava Sobotky řeší, co si počít se Zdeňkem Bakalou vytunelovanou důlní společností OKD, které akutně hrozí insolvence, rozvrat a chaotické propouštění tisíců zaměstnanců. Tomu se snaží za každou cenu před podzimními krajskými volbami zabránit. Hledá model, jak by mohl stát firmu převzít, ale zbavil by se přitom všech jejích (z velké části neprůhledných) dluhů a závazků, věřitelů i akcionářů, kteří ministry, s nimiž vyjednávají, dost brutálně vydírají.

„Oni nás tlačí ke zdi, vyhrožují, že když dojde k insolvenci, bude konkurz, OKD přestanou fungovat, doly budou zatopeny a zamořeny metanem. Na stroje kleknou vrstvy nadloží a po několika týdnech nebude možné těžbu obnovit. Z toho si můžete udělat obrázek, jak obtížná ta debata je,“ řekl v rozhovoru pro Lidové noviny sociálnědemokratický ministr průmyslu Jan Mládek, který za stát vyjednává s akcionáři sdruženými ve spolku Ad Hoc Group, jimž OKD formálně věnoval bývalý vlastník Zdeněk Bakala se svými komplici.

Zatím se rýsuje velmi nestandardní a drsná cesta, která fakticky znamená, že by kontrolu nad OKD převzal ministr financí Andrej Babiš.

Otevřené znárodnění OKD, po němž volá například prezident Miloš Zeman, není podle současného práva možné. „Muselo by to být za náhradu a je otázka, kdo by ocenil hodnotu podniku. V ústavě je zakotvena povinnost vyvlastnění za náhradu, ale jaká je cena? Osobně si myslím, že záporná,“ říká Mládek.

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán z Babišova ANO proto přichází s plánem na vyvlastnění zezadu. Přes ad hoc novelu zákona o insolvenci. Do meziresortního připomínkového řízení už poslal návrh, který by to měl umožnit. Novela, jejíž návrh má Echo24.cz, se týká ‚právnických osob provozujících hornickou činnost‘. Platit má na firmy, které mají ve chvíli podání insolvenčního návrhu alespoň 500 zaměstnanců v pracovních poměru a všech právnických osob, které s ní tvoří koncern. V tomto případě jde tedy o všechny firmy z Bakalovy skupiny NWR.

Proti insolvenci, tak jak platí pro všechny ostatní firmy, je v Pelikánově novele řada nestandardních výjimek. V insolvenčním řízení tady má insolvenční správce povinnost, aby nad rámec všech současných práv a povinností, byla ‚přijatá řešení v souladu s veřejným zájmem a právy a oprávněnými zájmy zaměstnanců‘.

Při klasické insolvenci rozhoduje o osobě insolvenčního správce, tedy toho, kdo přebírá moc nad firmou, insolvenční soud. A správce sám vlastní úvahou vybere ze seznamu vedeného ministerstvem spravedlnosti.

Tady má podle Pelikánova návrhu soudce povinnost jmenovat insolvenčního správce, kterého mu navrhne ministerstvo financí.

‚Veřejný zájem‘ se v Pelikánově návrhu objevuje ještě na několika dalších místech. Například schůze věřitelů, která je v insolvenci velmi důležitou instancí, je v tomto případě v omezena, pokud je její rozhodnutí v rozporu s ‚veřejnými zájmy‘ nebo ‚právy a oprávněnými zájmy zaměstnanců‘.

Zákon má být účinný ihned poté, co ho schválí parlament a podepíše prezident. A hlavně se bude vztahovat i na insolvenci, která se rozjela už před jeho přijetím.

Ta novela je samozřejmě ad hod zásah Lex OKD. Prakticky znamená, že stát znárodní OKD přes velmi nestandardní insolvenci určenou pro jediný obor průmyslu. A pánem celého toho znárodňování OKD bude ministr financí Andrej Babiš. Je to obrovská moc soustředěná do rukou jednoho politika v extrémně citlivém a výbušném případu.

Zatím není jasné, jak budou na Lex OKD reagovat ostatní koaliční strany. Silně citlivé je to pro sociální demokracii, protože její zájmy jsou v případu OKD hodně schizofrenní. Na jedné straně je pro ni severní Morava velmi důležitou voličskou základnou. ČSSD moc dobře ví, jak obrovský je tady odpor k tomu, jak finančník Zdeněk Bakala OKD vytuneloval, ještě před úprkem z něj prodal i čtyřicet tisíc hornických bytů, čímž porušil privatizační smlouvu. V zemi je sice rekordně nízká nezaměstnanost, ale poměry na severu Moravy jsou jiné a pro horníky není úplně snadné přeškolit se na jinou práci. Chaotické propouštění tisíců lidí, provázené demonstracemi, je to poslední, co si ČSSD před volbami přeje.

OKD je ale na druhé straně velmi citlivým místem premiéra Bohuslava Sobotky. Právě on menšinový státní podíl 46 procent prodal v roli ministra financí v roce 2004 bílým koňům Zdeňka Bakaly, který si za dvanáct let dokázal z dolů vytáhnout kolem 70 miliard korun. Za to, že stát přišel při prodeji podílu v OKD o miliardy, teď stojí před soudem znalec, který dělal ohodnocení firmy a dva vysoce postavení úředníci tehdejšího Fondu národního majetku.

Představa, že se Andrej Babiš fakticky stane insolvenčním správcem Bakalou vytunelovaného OKD, představuje pro sociální demokraty obrovské politické riziko. Před volbami poběží přímý přenos toho, jak Andrej Babiš zachraňuje pracovní místa ve firmě, kterou kdysi tunelářovi prodal Sobotka. Každá koruna, která se bude ze státní kasy muset do OKD poslat, se dá okamžitě otočit jako další účet za zpackaný prodej, za nějž je Sobotka zodpovědný.

Babiš sám příběh OKD a Bakaly připomíná, kudy chodí. Značný prostor mu věnoval i při svém parlamentním výstupu před Velikonocemi, kde při vysvětlování Čapího hnízda metal špínu na všechny své oponenty. A Babišova média nevynechají jedinou příležitost OKD rozebírat. Kdyby prošel Pelikánův návrh, budou mít od insolvenčního správce Babiše přístup do všech útrob firmy. Sám Mládek ve zmíněném rozhovoru naznačuje, že je tam co najít. „Jedním z dědictví, které tam zůstalo jsou nevýhodné smlouvy například s Veolií či AWT (bývalá Bakalova dopravní firma, pozn. red). Je tam i pohledávka nějaké holandské státní instituce, která je splatná letos v říjnu. A pokud do podniku stát jakkoliv vstoupí, bude spoluodpovědný za zaplacení, a oni nás do toho chtějí salámovou metodou dotlačit.“

Situace, do níž stát Bakala v OKD dostal, je dost drsná. Navíc se objevují vážné pochybnosti, že za novými vlastníky jménem Ad Hoc Group, kteří se prezentují jako renomované londýnské fondy, stojí stále Bakala. A snaží se tím pro své věřitele, z nichž předtím vytahal na dluhopisech, které nikdy nesplatil miliardy, teď naopak vytáhnout peníze ze státu. Tím je finančně zhojit a zabránit tak žalobám, které na něho jinak chtějí především v Londýně podat. „Někdo mi říkal a je to jistě jen pomluva, že takový název (Ad Hoc Group) mohl vymyslet jen bývalý majitel, cynický uhlobaron. Samozřejmě předpokládám, že to tak není, protože nás pánové ujišťují, že s ním nemají nic společného a jde o ctihodné fondy z Londýna. Ale také jsem se nad tím podivil,“ říká Mládek.

Drsné je ale Pelikánovo řešení, kdy nesystémově znárodňuje přes insolvenci jedinou firmu v jediném oboru a z Babiše dělá jejího neomezeného vládce v silně politickém případu. OKD vytahuje a bude stále dokola vytahovat i prezident Miloš Zeman, který s nápadem na znárodnění veřejně přišel jako první.

Jako dobrý hospodář by vláda měla najmout špičkové právníky, aby zjistili, co je vlastně podivný spolek Ad Hoc Group zač, a jak je napojen na Zdeňka Bakalu. Aby zjistili, jak podle stávajícího práva o konkursu a insolvenci firmu udržet v provozu a případně prodat novým vlastníkům. Nejde o žádný strategický obor, kde je potřeba právní kutilství, jaké předvádí Pelikán. Složitá situace horníků se má řešit sociálními programy, nikoliv dotováním ztrátové těžby ve vytunelovaném OKD.

Bude to ale hodně těžké. OKD není problém ekonomický. OKD je politický příběh, v němž mají své zájmy Sobotka, Babiš i Zeman.