Jsme ve válce. Chce to akci, ne kecy

Bezprostředně po dalším z teroristických útoků na letišti Zaventem a ve stanici metra Maelbeek v Bruselu se v centrále MI6 na Vauxhall Cross schází na pozvání šéfa MI6 Johna Sawerse, zvaného “C”, několik dalších mužů. Je tam John Brennan ze CIA, Bernard Bajolet z francouzské DGSE, Gerhard Schindler z německé BND, Jaak Raes z belgické Sûreté de l‘État a poněkud překvapivě i šéf Mosadu, Josi Kohen. Co tam ti chlápci dělají. To je úvodní scéna z nové „bondovky“?

Ne! To by měla být realita. Ne jen filmová fikce. Během několika hodin naplánovat společnou operaci „The Fast Reek“, neboli Rychlý čmoud. Z úterý na středu v noci armády všech členských zemí, kterých se to týká, vyzbrojené těžkou technikou, obkličují přistěhovalecká ghetta, no-go zóny a sídliště typu Molenbeek v Bruselu. Perlustrují všechny obyvatele. Lidi bez průkazu totožnosti, bez trvalého pobytu a bez žádosti o azyl koncentrují v několika sběrných táborech. Po prověření všechny neidentifikovatelné neprodleně deportují, podezřelé z napojení na teroristické buňky a současně občany EU internují. Nemilosrdně, ale korektně. Bez excesů a násilí.

Ještě v noci armády členských zemí neprodyšně uzavírají vnější schengenskou hranici. Pro tyhle chvíle snad své armády připravujeme a cvičíme. Jak řekl Winston Churchill: „Budeme proti němu bojovat na zemi, budeme proti němu bojovat ve vzduchu… … Zdvojnásobme své úsilí a udeřme spojenými silami, dokud nám ještě zbývá život a síla.” V tomto případě je tím „někým“, tím nepřítelem, myšlen islámský terorismus.

Asi to zní drsně, ale něco takového bychom zřejmě očekávali. Nějakou reakci. Chladnokrevnou a účinnou. Neděje se to. Neděje se viditelně nic. Doufám, že výše jmenovaní pánové (kteří vědí, co jste měli včera k večeři a o čem budete přemýšlet zítra), vědí taky, že se něco musí stát. Že musíme reagovat. Že se musíme začít bránit. Že se nesmíme podvolit.

Jsem proti principům kolektivní viny. Nesouhlasím s antiislámskou hysterií a rezignací na humanitární pomoc politickým uprchlíkům. Vyhlásit stav ohrožení je ale zoufale málo. Byla nám vyhlášena válka. Neznáme přesně nepřítele, nevíme kde a jak udeří. Máme ale pouze dvě možnosti. Buď hozenou rukavici přijmeme, nebo postupně potupně zemřeme.

Bojím se, že reakce bude opačná. Politicky korektně problém ani nepojmenujeme a naše vlády zneužijí této situace, jako zatím vždycky, pro další a další omezení vlastních občanů a jejich svobody. Budou nás kontrolovat na každém kroku, ve dne v noci, všude. Vlezle, agresivně a neúčinně. Budou nás šikanovat na letištích, na silnicích, nově v metru, všude nainstalují vlezlé kamery. Budou řešit následky, ne příčiny.

My jsme ale ve válce. Ve válce bez pravidel. Tak už si to sakra přiznejme a začněme se podle toho chovat. Pokud to neudělají ty elity, ty vlády, ti mocní šéfové tajných služeb, musíme to udělat my.