Proč ta ‚neschopná‘ EU neřeší uprchlickou krizi?

Kritiku EU slýcháváme prakticky ze všech stran. Evropské unii je v poslední době často vytýkáno, že pro řešení krize s uprchlíky nedělá vůbec nic. Dokonce europoslanec Petr Mach by rád vystoupil z Evropské unie, protože unie nic nedělá a ještě nám někdo chce „nutit“ imigranty, které musíme platit z našich daní.

Úvodem bych se rád vyvrátil jeden mýtus šířeným Petrem Machem o tom, že EU nic nedělá, a ještě nám sem někoho strká. Nic takového se neděje. EU je hodně demokratická ve všech procesech a o většině věcech se zde intenzivně vyjednává. Navíc příkladů, jak EU pomáhá zvládnout imigrační krizi, můžu uvést hned několik. Při řešení uprchlické krize pomáhají jak evropské instituce, které se otázce věnují a nezanedbatelná je i finanční podpora.

Nejprve ale k samotným institucím. Významnou úlohu zde sehrávají tzv. agentury EU. Fungování EU by se bez nich neobešlo, nicméně médii jsou evropské agentury spíše opomíjené a většina laiků o nich nejspíše neví prakticky nic. Tyto agentury mají na starosti řadu úkolů z různých odvětví od výzkumu, přes letectví, rybolov a společnou justici až po pro nás důležité oblasti jako je ochrana hranic či vízová politika.

Agentury opomíjené, ale nezbytné

V našem případě se konkrétně se jedná o Evropskou agenturu pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států EU (Frontex), která má, jak napovídá i její název, na starosti politiku hlídání společné hranice. V této souvislosti bych rád zmínil operaci Triton, která navazuje na předešlou akci s názvem Mare Nostrum a probíhá právě pod záštitou zmíněné agentury.

Účelem této operace je pomáhat se záchranou uprchlíků, kterým by v moři hrozila smrt utonutím. Tyto záchranné akce s podporou EU začaly probíhat ještě dříve, než uprchlická krize začala v Česku (s velkým zpožděním za zeměmi na západ od nás) zaplňovat první stránky novin.

Další agenturou významnou pro řešení uprchlické krize je Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO) má na starosti rozvoj společného evropského azylového systému. Problematika uprchlické krize proto spadá i do její působnosti. Má posílit spolupráci mezi státy v oblasti azylové politiky.

Peníze vždy až na prvním místě

Opomenuty nemohou být ani Evropské fondy, které pamatují i na oblast ochrany hranic a migrace. Azylový, migrační a integrační fond (AMIF) byl schválený pro období 2014-2020 ještě v minulém období Evropského parlamentu a nutno říci, že se nejedná o žádné novum.

Už předtím totiž existoval Evropský uprchlický fond, nicméně působnost fondu se zkratkou AMIF je, jak napovídá i samotný název, mnohem širší. Pod jeho působnost nespadají jen uprchlíci, ale imigrace jako celek. Celková výše financování programů z této oblasti činí 2,4 miliard eur.

Za zmínku stojí ještě Fond pro vnitřní bezpečnost, který je pro stejně vymezené období určený na podporu vnější hranice. Peníze z tohoto fondu, pro který je vyčleněno dohromady 3,8 miliardy eur, mají být využity mimo jiné pro vybudování infrastruktury hraničních přechodů, systému ostrahy hranic a počítačové systémy vyžadované Evropským systémem ostrahy hranic (EUROSUR).

Dále mají prostředky jít také na opatření zaměřená na řízení migračních toků, zpracování žádostí o víza a konzulární spolupráci. Zkrátka se věnuje ochraně vnějších hranic EU, vízové politice a v neposlední řadě i potírání zločinu. 

Tím ale využití evropských peněz nekončí. Z prostředků Evropské unie je financováno např. vzdělávání uprchlíků, což je důležité pro jejich budoucí začlenění do společnosti. Dále pak i jejich pobyty a vybavení zařízení, v nichž jsou uprchlíci ubytováni. Není tedy možné svádět problémy na EU.

Na závěr bych ještě rád zmínil, že imigrační politika je z velké části v režii národních států a EU celou věc ovlivňuje pouze z části. Potíž nespočívá ani tak v unii, ale spíše v postoji některých členských států, což je věc, které moc lidí v České republice nechce slyšet. Nicméně i zde platí pořekadlo, že největším slepcem není ten, kdo nevidí, ale ten, kdo nechce vidět.