‚Kolaps civilizace přijde. Ale není to nic hrůzostrašného‘

Profesor Miroslav Bárta už léta vede výzkum v archeologickém nalezišti Abúsír v Egyptě a zkoumá vzestupy a pády nejen říše faraonů, ale i dalších společností. V současné turbulentní době zaujaly jeho výklady také politiky, především z hnutí STAN a naposledy Andreje Babiše z hnutí ANO. Bárta napsal jeden z nejzajímavějších příspěvků do právě vydávané knihy Povaha změny sestavené z článků více autorů, která se zabývá „bezpečností, riziky a stavem dnešní civilizace“.

Prožíváme teď nějaké urychlení dějin?

Myslím, že ano. Poslední události zásadně mění svět, i když velké pohyby lidí už tu byly několikrát. Nyní se také řeší funkčnost Evropské unie, nakolik jsou její nařízení v pořádku. Na pořadu dne je kauza Volkswagenu, kterou považuji za nespravedlivou, protože je důsledkem politické korektnosti, jež nutí výrobce pokročilých technologií používat pohonné hmoty, kterou jsou na hranici použitelnosti. To se týká třeba bionafty, která ovšem ničí motory. A protože tu máme politickou korektnost, firmy neřeknou nahlas, že mít biosložky v palivu je nesmysl. Místo toho se hraje hra a švindluje se s emisními údaji.

Pokud tedy hrozí kolaps civilizace, můžeme tomu zabránit, či to jen pozorovat a psát o tom studie?

Kolaps není nic úplně hrůzostrašného. Neznamená to smrt, zánik, konec. Kolaps je jen rychlá ztráta složitosti systému, v řádu desítek procent. Je to bezpochyby mnohdy bolestná záležitost. Jak to známe z vývoje civilizací, neustálý vzestup, o kterém dnes stále slýcháme, je logicky nesmysl. Vývoj civilizací tvoří dvě strany téže mince, zahrnuje vzestupy a ústupy ze slávy a mohu vás ubezpečit, že ať si kdo chce co chce říká, nejsme jiní než ti před námi. To parafrázuji název knížky amerických ekonomů Carmen Reinhartové a Kennetha Rogoffa (This Time is Different: Eight Centuries of Financial Folly, 2009), kteří se také zabývají moderními ekonomickými procesy a docházejí k podobným závěrům, které jsem publikoval v textu v knize Kolaps a regenerace v roce 2011. Přestože máme internet, Facebook, nejsme jiní. Lidské společnosti pořád stojí na tom, jak se chovají lidé a ne jak se chovají počítače.

Vás občas označují za katastrofistu. Vy se tedy za něj nepovažujete?

Kolaps není katastrofa, já říkám, že kolaps je zjednodušení. Starý Egypt prošel minimálně čtyřmi kolapsy a vždycky se dokázal otřepat. Kolaps může být naopak proces regenerace, odumřou nefunkční prvky systému a vznikají nové. Pan soudce Roman Fiala, což je jeden z autorů publikace Povahy změny, říká, že náš právní systém je už tak zanesený nesmyslnými a často protichůdnými zákony, že přestává být funkční, začíná být problém v něm soudit. Kam se podíváte, je šlendrián. To nemůže vydržet a zároveň je to těžko reformovatelné. Loni na podzim napsal Francis Fukuyama důležitou práci o vetokracii v současné americké společnosti (America in Decay). Dochází k tomu, že pokud nepřijde velký popud zvenčí, který systémem opravdu mocně otřese, nelze počítat s jeho reformou. Češi na to mají krásné přísloví: Kapři si svůj rybník nevypustí.

Celý rozhovor najdete v Týdeníku Echo – buď v tištěné, anebo zde v elektronické verzi.