1

Za Oscary s La La Landem

Témata: ,

Muzikál La La Land má čtrnáct nominací na Oscara. To je hodně nominací. Stejný počet měl jenom Titanic – a to tedy byla hodně velká loď a hodně dlouho se na plátně potápěla a voda byla hodně studená. Ve srovnání s ním je La La Land takový skromný film – dva mladí lidé se poflakují po Los Angeles a taky zpívají a tančí. Jeden by se mohl ptát, co na tom všichni vidí tak světoborného. Jenomže o světobornost, výjimečnost, trvalost, sílu, o nic z toho při udělování Oscarů zas až tolik nejde, a nemá význam se nad tím nějak pohoršovat. Hodně cen akademie nebo nominací na ně získávají ty filmy, které mají „oscarové kvality“, a ty mohou být docela odlišné od těch, jež mohou nějakému snímku přinést místo mezi zásadními díly filmového umění. A La La Land ty kvality má, dokonce v neobvyklé míře.

Předně – je to film, který nikoho skutečně nenaštve, není žádným způsobem kontroverzní, jeho tvůrci i hvězdy vědí, jak se chovat, netáhne za sebou zátěž skandálu, něčeho nepřístojného. Je to film, který působí v něčem nově, ale nepřehání to, publikum neznejisťuje, nevyvádí z konceptu, předvádí totiž, co všichni (nebo alespoň všichni akademici) dobře znají. Inovuje a hojně cituje známé hollywoodské muzikály především tzv. klasické éry. Dodává k nim ale jakýsi současný šmrnc – ani ne v hudbě nebo pojetí tanečních čísel, v obojím je striktně konzervativní, ale v posmutnělém vyznění, které ale zase vychází z nějaké tradice (viz např. Casablanca). Co jiného by mělo dostat nejvýznamnější hollywoodskou cenu než invenční oslava Hollywoodu?

A především La La Land respektuje poučku „čím víc, tím líp“. Protože s úsporností, nenápadností člověk nedojde daleko, pokud tedy chce dojít k Oscarovi (netvrdím, že zrovna tohle bylo primární motivací autorů toho filmu). Na Oscara se toho musí předvést hodně – míněno v primitivně kvantitativním smyslu. Pro herce je dobré, když je z filmu vidět, že se při natáčení nadřeli nebo – ještě lépe – fyzicky trpěli, jako když Leonardo DiCaprio mrzl při natáčení snímku Revenant. Ryan Gosling a Emma Stoneová z La La Landu sice byli po dobu natáčení v teple, ale kromě „obyčejného“ hraní museli taky tancovat, zpívat a pak snést, že neznějí jako profesionální zpěváci – to všechno se počítá. A tu kvantitu, to „hodně“ nabízí film i v jiných kategoriích. Oscara nedostane kameraman, jenž dokáže najít místo pro ten správný statický záběr, ale ten, který dokáže natočit hudební číslo v jednom vířícím záběru (nebo to alespoň jako jeden záběr vypadá). Oscara za hudbu nedostane skladatel, který by šetřil tóny – ať je jich co nejvíc. Kostýmy? Musejí být pořádně barevné, aspoň.

Vlastně to tak má smysl. Akademici jsou taky jenom lidé, a aby něco ocenili, musejí si toho nejdřív všimnout. A ten tvůrce (třeba kostýmů nebo hudby a dalších složek), který především slouží celku, snadno zůstane nepovšimnut. Vlastně na tom nic pobuřujícího neshledávám, při vybírání filmů na Oscary (nebo jiných uměleckých děl na jiné ceny) přece nejde o nějakou spravedlnost. A jak by taková spravedlnost měla vypadat, čím by se měla řídit a jak by měla být naplněna? Nějací lidé si dělají dobře, budiž jim to přáno. A tvůrcům La La Landu taky.

/
komentátor

Žije v Praze, poprvé publikoval v Kritické příloze Revolver Revue, pracoval v Lidových novinách, české sekci BBC, časopise Týden, opět v Lidových novinách, nyní v Echo24.cz. Od roku 1990 je příležitostným DJ na pražském Rádiu 1. V roce 2010 měl premiéru film Pouta podle jeho scénáře, na podzim 2013 vyšla jeho prozaická prvotina Mondschein, jeho druhou realizovanou předlohou by se letos na podzim měl stát snímek Místa.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.