Týdeník Echo: Ceny energií, nový Matrix a Milan Uhde
Týdeník Echo
1
Kam až vystoupají stále rostoucí ceny energií a kdy se zastaví inflační spirála? Je pro nás Green New Deal naděje, nebo zkáza? Tyto otázky se v novém čísle Týdeníku Echo objevují na několika místech, editorialem šéfredaktora Dalibora Balšínka počínaje, debatou u kulatého stolu vedenou Danielem Kaiserem konče.
Vedle pořádání pravidelného Salonu se Daniel vypravil i do Brna, kde absolvoval dlouhou a plodnou debatu s dramatikem Milanem Uhdem, kterého se ptal na minulost a přítomnost, na Václava Havla i pandemii čínského koronaviru. A Jiří Peňás se rozjel ještě dál, do Budapešti. Zážitky odtamtud podává ve své rubrice Genius loci, jejíž jednotlivé díly už se spokládaly do tří úspěšných knižních publikací. Nad novinkou v kinech, čtvrtým Matrixem, se zamýšlí Ondřej Štindl. Druhý Ondřej, Šmigol, zase uvažuje o budoucnosti napjatých rusko-ukrajinských vztahů. A na svých místech jsou všechny pravidelné rubriky, Architektura, Auto, Galerie, V bublině, Weissův výběr…
„Nový rok pro nás začal nadějně,“ píše Lenka Zlámalová. „Hned v jeho prvních hodinách nechala Evropská komise uniknout do deníku The Financial Times zprávu, že mezi zelené, preferované zdroje, které bude možné výhodně financovat, bude zařazeno přinejmenším dočasně (pro zdroje stavěné do roku 2045) jádro a do roku 2030 také plyn. U obou těchto zdrojů jsou nastaveny docela přísné podmínky. Především u plynu jsou hodně omezující. Pro nás je ale zásadní, že jádro se v kádrování zdrojů, známém jako taxonomie, do zelené vůbec dostalo. Jak správně říká energetický expert a europoslanec ODS Alexandr Vondra. Bez zeleného atomu je nepředstavitelné, abychom vůbec plnili závazky z Pařížské klimatické dohody.“
„Nový film Matrix: Resurrections variuje příběh prvního Matrixu, je plný reminiscencí, směřuje k podobnému finále, v němž se jen překvapivě (pro někoho, možná) v jednom ohledu prohodí role. Thomas Anderson, který měl na konci třetího dílu předcházející trilogie tak nějak zemřít, je naživu. Je stárnoucí herní designér ve velké firmě, vlastníci na něj tlačí, aby přidal další pokračování ke slavné trojdílné hře Matrix, již vytvořil před lety. Andersonovi se nechce, ale korporát naléhá, naznačuje, že místo Andersona by pro ten úkol mohl najmout někoho jiného. Zároveň Anderson myslí na Tiffany (Carrie-Ann Mossová), ženu, již viděl v kavárně a připomínala mu Trinity, hlavní ženskou postavu jeho Matrixu. V jeho životě něco nesedí…“ To je jen ochutnávka fundované kritiky Ondřeje Štindla.
Jaký politik je Petr Fiala? Milan Uhde odpovídá Danielu Kaiserovi a čtenářům Echa: „Bytostně koaliční. On má názory lecjaké, na Evropskou unii byste si s ním v Echu velmi dobře rozuměli. Ale ví, že má v koalici partnery, kteří k té Unii vzhlížejí, kteří dokonce podléhají jejím pseudosugestivním apelům a pokynům. A on s nimi musí vyjít. Já jsem Fialu viděl učit. Studenti politologie v prvním druhém ročníku vykládají strašné nesmysly, a vy nemůžete říct: Vy blbče, co to říkáte, přečtěte si základy. Víte, jak to kdysi dělal Jaroslav Šabata, i můj učitel? Student řekl strašnou hovadinu, já čekal, že ho Šabata seřve, a on místo toho: Zajímavý názor. Podíváme se na to diskusně. Našel v tom jejich blbém názoru nejdřív nějaká pozitiva. Studenti, a speciálně studentky, ho za to žrali. A Fiala mi ho po této stránce připomíná. Viděl jsem ho v akci, v debatě na odborné téma, kde převládali studenti. A to byla novinka. Fiala si politiku nejdřív naštudoval a pak to šel dělat. Vím, obvykle je to ten nejhorší způsob, který můžete zvolit. Nejdřív teoreticky nastudovat, jak se píšou básně, a pak nějakou zkusit. Já vím. Ale zatím to první kolo dopadlo dobře a to je slibné.“
