Poláci zveřejní dosud tajné svazky. Budou se týkat i Čechů
Tajné archivy
AKTUALIZOVÁNO
Na přelomu ledna a února odtajní polský Ústav národní paměti poslední dosud nepřístupné dokumenty tamních komunistických zpravodajských služeb. Oznámil to ministr obrany Antoni Macierewicz z vlády strany Právo a spravedlnost, jejíž předchozí rozhodnutí vyvolala v Polsku mohutné protesty. Mnozí historici včetně českých ale odtajnění svazků považují za krok správným směrem. „V českém Ústavu pro studium totalitních režimů panuje spíše opačný trend,“ upozorňuje na svých facebookových stránkách nevládní Centrum pro dokumentaci totalitních režimů, v němž pracuje řada lidí, kteří ze státního ÚSTR odešli.
V Polsku mají úřady během několika týdnů odtajnit zbývajících „430 metrů“ dosud nejstřeženějších dokumentů někdejších komunistických tajných služeb. Jedná se o závěrečnou část z původních dvou kilometrů spisů, které vláda začala zpřístupňovat už v roce 2007.
„Je to významné množství, jeden metr představuje asi deset tisíc stránek,“ upozorňuje historik Petr Blažek. Podle něj půjde o dokumenty civilní i vojenské rozvědky a kontrarozvědky a také o svazky polské pohraniční stráže. “Především materiály armády budou mít velký význam, protože ta měla v Polsku vzhledem k výjimečnému stavu v 80. letech zcela jiné postavení než u nás,“ podotýká Blažek. Historik, který připravuje české vydání knihy o Polsko-československé solidaritě, dodává, že v dosud nepřístupných análech se mohou objevit i cenné informace týkající se například českého disentu.
„V Česku se spíš utajuje“
Iniciátorem urychleného odtajnění je polský ministr obrany za PiS Antoni Macierewicz, který už coby ministr vnitra v roce 1992 proslul zveřejněním seznamu agentů komunistické státní bezpečnosti v řadách polských politiků včetně tehdejšího prezidenta Lecha Walesy. Podle deníku Rzeczpospolita Macierewicz prohlásil, že už v roce 2007 se přesvědčil o tom, že zveřejnění takzvaných „fondů Z“ neohrožuje bezpečnost státu. Podle ministra se právě utajování spisů stalo úrodnou půdou pro vydírání a vytváření „fiktivních elit“ ve zpravodajských službách, bankovním sektoru i politice.
Přestože sám Macierewicz může být politickými odpůrci nařčen z využívání svazků komunistické tajné policie v rámci současného politického boje v Polsku, zpřístupnění dokumentů vítají historici i komentátoři, kteří se stranou PiS nemají nic společného. „Poláci mají právo poznat pravdu o dějinách Polské lidové republiky,“ říká polský spisovatel a novinář Mariusz Surosz, který spolupracuje například s deníkem Gazeta Wyborcza, jenž je k nové vládě kritický. Podle něj může otevření nových archívů ukázat na agenty mezi politiky či podnikateli, o nichž to dosud nebylo známo.
„Je zajímavé srovnat situaci v českém ústavu (ÚSTR, respektive v Archívu bezpečnostních složek), kde panuje v této oblasti spíše opačný trend (utajován je nově například rozsáhlý svazek rozvědky týkající se agenta Karla Köchera),“ stojí v prohlášení nevládního Centra pro dokumentaci totalitních režimů, v němž působí řada odborníků, kteří přišli právě z ÚSTR. Centrum kritizuje například neustále odkládání spuštění elektronického archivu na internetu, který ÚSTR slíbil spustit na začátku ledna, ale stále není v provozu. Podle kritiků to je mimo jiné proto, že ústav, který ovládli lidé napojení na sociální demokracii, loni propustil řadu svých pracovníků.
Na text zareagovalo vedení ÚSTR a Archívu bezpečnostních složek:
Základním pravidlem dobré novinařiny je ověřování informací. A také dávno platí, že píšeme-li proti jedné straně, je svatou povinností dát jí prostor k vyjádření. V nezávislé redakci by to mělo probíhat automaticky, pokud nechce navazovat na žurnalistiku normalizačních let (za komunismu se samozřejmě názor protistrany nevyžadoval a s informacemi se zacházelo účelově).
Uvedený článek – alespoň jeho „česká“ část – stojí na neznalosti věci. Ta přebírá obvyklé novinářské klišé o „zavírání archivů“ a koncentruje se ve větě „utajován je nově například rozsáhlý svazek rozvědky týkající se agenta Karla Köchera“. Jde o tvrzení vypouštěné do mediálního světa napodiv opakovaně, a přitom by stačilo málo – dotázat se v Archivu bezpečnostních složek, jak to ve skutečnosti je.
Svazek I. správy r.č. 44503, vedený k osobě Karla Köchera, byl Úřadem pro zahraniční styky a informace označen jako archiválie, která může obsahovat „informace i nadále důležité pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu České republiky“. Jestliže tedy, laicky řečeno, příslušný orgán usoudí, že nahlížení do archiválií by mohlo ohrozit současný státní zájem, náš Archiv to respektuje. Podotýkáme, že nikoli mechanicky: žádá-li někdo o takové archiválie, podnět projde správním řízením a výsledkem je transparentní rozhodnutí, v němž se zpřístupnění archiválie částečně nebo úplně zamítne. Pokud se účastník řízení (žadatel o archiválii) odvolá, rozhoduje o odvolání ředitel Archivu. Ten za tímto účelem využívá odborné stanovisko pracovní komise, složené mj. ze zástupců zpravodajských služeb. Není to jednoduchý proces.
V citovaném „Centru pro dokumentaci totalitních režimů“ tuto praxi nemusejí znát, centrum funguje jako zájmový kroužek. Avšak novinář, který informace přebírá, by je měl prověřit, zejména když jako základní zdroj používá facebookový profil.
Co se zmiňovaného svazku týče, pro zajímavost dodejme, že Úřad pro zahraniční styky a informace v tomto případě konzultoval své stanovisko rovněž s diplomatickou misí USA. Jde totiž o to, že pracovní podsvazky obsahují osobní údaje spolupracovníků CIA, metody práce CIA a interní materiály CIA (formy a metody práce CIA). Některý laik by je možná s lehkým srdcem zpřístupnil, ale porušil by tím zákon a v tomto případě by to navíc znamenalo i ostudné chování vůči spojencům. Bohužel, v Archivu se takové přehmaty v minulosti občas děly – bylo veliké štěstí, že nevyvolaly skandál.
Archiv bezpečnostních složek je státní instituce, nikoli spolek nadšenců, a žádá se od něj preciznost. Tu jsme se snažili dodržet a výsledkem je, že u svazku Karla Köchera je plně (tedy bez jakéhokoliv omezení) přístupný hlavní svazek a 46 podsvazků. Pouze u 14 podsvazků existují omezení, takže z celkových cca 24 tisíců stran se nezpřístupňují asi čtyři stovky. Jinými slovy: více než 98 % svazku je přístupných! Nazývat to „utajováním svazku“ působí hloupě.
Pro čtenáře (a novináře) nevybavené základními fakty dodejme, že archiválie uložené v Archivu bezpečnostních složek jsou kompletně zpřístupněny od r. 2008, přičemž archiválie StB byly zpřístupněny už v roce 2005 (odtajněny už v roce 1999). Archiv bezpečnostních složek rozhodně nemá zájem nic utajovat – kdo naše snažení podrobně sleduje, ví, že je právě opačné. Zákony ovšem dodržujeme a na rozdíl od předchůdců nedáváme nikomu nic pod rukou – ani spřáteleným novinářům.
A ještě věta k „informaci“, že Centrum „kritizuje například neustále odkládání spuštění elektronického archivu na internetu“. Fakt je, že zakladatelé ÚSTR pod tehdejším vedením Pavla Žáčka slíbili „elektronický archiv na internetu“ s velkou slávou na tiskové konferenci někdy v roce 2009 – a za celá léta to NIKDY nesplnili a jejich přátelé novináři se jich na to NIKDY nezeptali. Současné vedení se snaží tento smutný stav napravit a intenzivní práce na elektronickém archivu jdou do finále.
S pozdravem
Světlana Ptáčníková, ředitelka ABS
Zdeněk Hazdra, ředitel ÚSTR
