Jordánsko a Libanon – tváří v tvář osudu skutečných uprchlíků

V Jordánsku a Libanonu mají uprchlíky už od roku 1948, ukazují nám tyto dvě země budoucnost Evropy?

Navštívil jsem uprchlické tábory a detenční zařízení už v 19 zemích EU a 7 mimo EU, přesto jsem si až zde uvědomil, jak moc vážná je situace s miliony lidí prchajícími před ozbrojenými konflikty, které pravděpodobně nikdy neskončí. Pro obrovské množství lidí se tak údajně dočasný život v uprchlickém táboře stane realitou po zbytek jejich života, jako se to stalo v případě palestinských uprchlíků, kteří jsou zde už od roku 1948 a doslova jen v nuzných podmínkách přežívají ze dne na den, což se týká už i jejich dětí a vnoučat (v případě Libanonu se jedná o čtvrt milionu Palestinců, v Jordánsku jsou to další 2 miliony).

Toto je samozřejmě neskutečně paralyzující. Nejen pro samotné uprchlíky, ale i pro hostitelskou zemi. Dospělí jsou bez práce, mnohdy i mají zakázáno pracovat a děti nechodí do škol. Dochází tak k nevyčíslitelné ztrátě talentů a problémy se jen eskalují. Kapacity hostitelských zemí jsou totiž vyčerpané a lidé proto jdou dál. Kvůli zmíněnému chybějícímu vzdělání se ale stanou zátěží i pro novou zemi, kde propadají depresi a situace se může stát politicky neřešitelnou a nestabilní i v dalších zemích.

V letech 2014 až 2016 přispěla Evropská unie na řešení uprchlické krize v Jordánsku a Libanonu více než 1,25 miliardy euro (33,7 miliardy korun), na místě jsem viděl, že tyto prostředky byly využity na dobré projekty, jako je výstavba škol a dalších vzdělávacích center. V rámci svého působení v rozpočtovém výboru a Evropské lidové straně, která výrazně podporuje spolupráci zemí na řešení migrační krize a vyzdvihuje pomoc v nejpostiženějších místech, jimiž Jordánsko a Libanon bezesporu jsou, budu proto hlasovat pro další finanční výpomoc těmto zemím. Integrace je sice velmi složitý a dlouhodobý proces bez jistého výsledku, ale dává lidem naději na další uplatnění a nenechá je pouze neurčitě dlouho přežívat v bídě a čekání na zázrak, který nikdy nepřijde. Nebo myslíte, že je lepší opak?