Smrtelná křeč oficiální pravdy. Velká média na objektivitu rezignovala

Pokud si tzv. fake news představíme jako cihly, stavba, která z nich podle mnoha ustaraných pozorovatelů vzniká, se jmenuje „postfaktuální“ či „postpravdivá“ politika. Údajně právě vstupujeme do éry, kdy v politice a veřejném životě začínají větší roli než objektivně změřitelná a dokazatelná fakta hrát emoce. Je to jakési všezahrnující vysvětlení pro populistickou reakci na progresivistickou epochu, kterou letos pozorujeme na mnoha místech Západu.

Minulý měsíc dokonce redaktoři známého slovníku Oxford Dictionaries slovo „postpravdivý“ vyhlásili slovem roku 2016. Jak se píše ve zdůvodnění, výraz „post-truth“ užívaný v politických souvislostech je s námi přinejmenším 24 let – od chvíle, kdy americký dramatik Steve Tesich otiskl jeden esej v časopise The Nation. Tesich se tehdy podivoval, jak může publikum v demokracii, s výhodami života ve svobodné společnosti, tak lehce akceptovat lži mocných, jako byly ty obestírající aféru Írán-Contras či první válku v Zálivu. Veřejnost už prý nechce znát pravdu. Pokud by to byla pravda už v roce 1992, proč tedy udělal výraz „postpravdivý“ takovou kariéru až letos? Podle slovníkářů z Oxfordu frekvence slova ve sledovaných médiích stoupla za poslední rok o 2000 – slovy dva tisíce – procent. Nárůst slovníkáři kladou do souvislosti se dvěma událostmi: s referendem, v němž Britové hlasovali pro odchod z EU, a s prezidentskými volbami v USA.

Samozřejmě že na výtce, že při obou hlasováních sehrálo roli ignorování faktů nebo přímo lži, něco je. Začněme Donaldem Trumpem. Nastávající prezident ve víru kampaně tu tvrdil, že tisíce muslimů v New Jersey oslavovaly útok na „Dvojčata“ z 11. září; že prezident Obama je zakladatel Islámského státu; že otec Teda Cruze se kamarádil s vrahem J. F. Kennedyho; že on sám, Trump, byl v roce 2003 proti invazi do Iráku; že kdysi začínal podnikat jen s malou půjčkou od otce. To vše jsou buď prokazatelné lži, v lepším případě nadsázka, v tom nejlepším neprokazatelná tvrzení. Otec Trumpovi usnadnil start v byznyse 40milionovou injekcí. ISIS jistě nezaložil ani neinicioval Barack Obama, jen existuje dostatek indicií a nepřímých důkazů pro to, že v době kritické pro etablování islamistických milicí včetně ISIS v Sýrii mu Spojené státy zametaly cestičku, protože prioritou pro ně byl pád prezidenta Bašára Asada. Nebo že zavíraly oči nad pomocí, již džihádistům poskytovali spojenci USA: Turecko, Katar, Saúdská Arábie.

V Británii se táboru pro odchod z EU nejčastěji vytýkají dva argumenty používané v kampani: že Británie do EU každý týden musí poslat 350 milionů liber, ačkoliv by je mohla použít k lepším účelům doma; a že na pořadu dne je vstup Turecka do EU a s tím spojená další migrační vlna.

Nicméně jako kvintesence postpravdivosti, příklad, jak hluboko lze v politice klesnout při nadbíhání populistům, platí v táboře poražených slavný výrok Michaela Govea, pronesený v předvečer referenda. Tehdy moderátor televize Sky News tohoto konzervativního politika konfrontoval se smrtelně vážným zjištěním, že žádná nezávislá ekonomická instituce brexit nedoporučuje. Gove odpověděl: „Jsem rád, že tyto organizace nejsou na mé straně. Myslím, že lidé v této zemi už mají expertů dost.“

Celý článek si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo zde

Všechna vydání Týdeníků Echo včetně speciálních vydání si můžete objednat zde