Armáda byrokratů ghettům nepomůže

Ministr pro lidská práva před několika týdny odvolal ředitele Agentury pro sociální začleňování Martina Šimáčka a teď sbírá hořké plody své práce. Stávka odborů Agentury pro sociální začleňování (APSZ) je jen logickým vyústěním celé situace.

Vedení Agentury hrozí odchodem. Proč? Nemohou fungovat pod ministrem Dienstbierem, nesouhlasí s odchodem ředitele Šimáčka a jsou nejasnosti s finišováním projektu za 10 miliard. Agentura je instituce spadající pod úřad vlády a má za úkol napomáhat řešení situace ve vyloučených lokalitách a být nápomocna místním samosprávám při programovém řešení sociálního vyloučení. V řadě míst nejde jen o teoretickou pomoc v podobě poradenství, ale pracovníci Agentury se zapojují do konkrétních volnočasových či vzdělávacích projektů.

S Martinem Šimáčkem, odvolaným ředitelem Agentury, jsem se setkávala jako poslankyně a často jsem se s ním jezdila do vyloučených lokalit. Seznámila jsem se tak s aktivitami APSZ. Náš rozdílný pohled na roli a potřebnost Agentury nebyl na škodu a musím přiznat, že panu Šimáčkovi odborná znalost problematiky nechyběla. Nicméně vždy jsem zastávala názor, že na lokální úrovni mají se starosty spolupracovat právě místní neziskové organizace a instituce, než orgány spadající pod vládu.

Citlivé otázky, jako jsou vyloučené lokality a problémy v nich, má řešit právě především místní samospráva. Vláda má poskytnout dostatek legislativních nástrojů, například rychlou vymahatelnost práva, opravdové fungování úřadů práce a podobně. Místo stanovení cíle a nástrojů k jeho dosažení se ministr handrkuje s Agenturou pro sociální začleňování o to, kdo bude stávkovat a kdo na to má a nemá právo.

V tomto případě je rada jednoduchá – zrušme Agenturu a bude klid. Finanční prostředky, které jí byly poskytovány, rozdělme samosprávám do vyloučených lokalit, kde nejlépe vědí, jaké mají problémy a na co je třeba se zaměřit.

Centralistický pohled sociálního inženýra Jiřího Dienstbiera plně odhalil slabiny vlády v postupu při pomoci vyloučeným lokalitám a stal se osudným současnému vedení Agentury.

Ministr nedokázal pracovat s orgánem, který začal fungovat na lokální úrovni v jen některých lokalitách. A tak udělal to nejhorší, co mohl – zbavil tento „moloch“ vedení a rozhodl se s požehnáním služebního zákona dosadit do čela Agentury úředníka. Úředníka, který bude sedět na úřadu vlády, a kterému stávkují zaměstnanci ještě před jeho nástupem do funkce. Začněme otevřeně hovořit o tom, zda vůbec potřebujeme ministra bez ministerstva pro lidská práva.