Líbánky s Rusy. Afghánci chtějí více jejich zbraní. USA ustupují

Ruská státní akciová společnost Rosoboronexport smí opět vyvážet do Afghánistánu náhradní díly na vrtulníky Mi-17B-5, jež se tam používají, a letounům tam také poskytovat servis. Spojené státy uvolnily zčásti sankce, které to zakazovaly. Vyplývá to z aktuálního rozhodnutí americké vlády (Federal Register). Do Afghánistánu dorazí navíc možná do konce roku deset tisíc ruských kalašnikovů a Kábul usiluje také o další zbraně a vojenskou techniku z Ruska.

Zmíněné víceúčelové dvoumotorové helikoptéry byly předtím vyváženy do USA, aby poté ve formě vojenské pomoci posílily ozbrojené síly pod Hidúkúšem. Uvolnění dosavadních sankcí u Mi-17 má trvat dva roky od podpisu příslušného dokumentu, pokud americký ministr zahraničí tento termín nezmění.

Další dohody, produkty či služby, které spadají pod americké sankce z 2. září 2015, zůstávají novou úpravou nedotčeny.

„Je docela myslitelné, že USA byly k tomuto kroku afghánskou stranou dotlačeny. Afghánistán nepotřebuje žádné sankce, zato vrtulníky a jejich servis,“ vysvětluje Michail Chodarenok, plukovník v záloze a šéfredaktor ruského listu Vojensko-průmyslový kurýr.

V letech 2011 až 2013 získal Kábul se souhlasem Washingtonu 33 strojů Mi-17. Rusové tehdy dodali Afgháncům i velké množství bajonetů. Pentagon poté čelil kritice, že Američané posilují zbrojní průmysl svého možného protivníka namísto toho, aby dávali zakázky domácím firmám.

Lobbisté v USA tehdy navrhovali dodat Afgháncům namísto ruských strojů americké transportní vrtulníky Chinook. Ruské dodávky se ovšem prosadily hlavně proto, že Afghánci jsou na ruskou vojenskou techniku zvyklí už tři desítky let a změna typu helikoptér by mohla mít vážné negativní dopady na fungování a schopnost nasazení afgánských ozbrojených složek. Výrobce ruských helikoptér z Kazaně (KHP) navíc tvrdí, že v těžkých afghánských klimatických podmínkách se osvědčily lépe ruské než americké stroje.

Ruská média spekulují, že čerstvý vývoj kolem Mi-17B-5 může pro tamní zbrojaře znamenat nové otevření afghánského trhu, na který si dříve USA dokázaly prosadit monopol. Dle sdělení francouzského onlinového rozhlasu TTU dodá Rusko ještě do konce letošního roku Afghánistánu deset tisíc kalašnikovů, které si prý oficiálně objednal přímo Kábul.

Ačkoliá je Afghánistán už delší čas považován za sféru vliv USA a NATO, vládci v Kábulu začali v poslední době hledat v boji s ozbrojenou opozici pomoc také v Moskvě. Jde hlavně o sever země, kde zdroje afghánského vojska a NATO zjevně nestačí na udržení stabilní situace. Tisícové jednotky Talibanu a dalších teroristických uskupení na severní hranici nenechávají klidné ani samotné Rusko a jeho spojence v oblasti. I příklad Sýrie ukazuje, že Rusové se v boji s tímto nebezpečím dokáží výrazně vojensky angažovat. Kdysi, v devadesátých letech minulého století, dodával Kreml zbraně Severní alianci, která na severu bojovala s taliby.

Sympatie pro Rusko, argumentují někteří ruští komentátoři, existuje i u části afghánských elit. Někteří vojáci a politici signalizovali v minulosti zájem třeba o ruské bitevní a víceúčelové vrtulníky Mil Mi-24 (exportní verze Mi-25 a Mi-35). Také bývalý prezident Hamíd Karzáí se loni snažil zlepšit vztahy s Moskvou a rovněž veřejně podpořil ruskou anexi Krymu, nehledě na nevoli jeho západních spojenců.

Podle ruského politologa Nikity Mendkoviče za však za snahy Kábulu o sblížení s Moskvou nemusí skrývat vojenské nebo ekonomické úmysly, ale může jít do jisté míry o politický kalkul, z něhož by Afghánci mohli těžit. Například na rozdíl od USA, které sázely na zničení opozičních sil a jednání s vůdci jednotlivých milic, Rusové a Číňané usilují o oslabení extremistů tím, že rozbíjejí jejich vazby na pákistánskou tajnou službu, argumentuje Mendkovič.

Pákistán podle něj využívá Taliban proti Indii, aby posílil svůj vliv v Afghánistánu. Také Washington podnikl pokusy dohodnout se v tomto směru s Islámábádem, ale utrpěl fiasko, uvádí Mendkovič. V celém procesu nastal obrat až poté, co se byly Pákistán a Indie přizváni jako členové do Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO). Bezprostředně poté začaly afghánsko-pákistánské rozhovory.

O tom, jak vážně je antiteroristický svazek Ruska a Afghánistánu míněn a jakou bude mít životnost, rozhodnou různé motivy, podotýká Mendkovič. Už však jen samotné přání Kábulu takovou alianci ukout, svědčí o rostoucím významu Ruska.