Německo v migrační krizi selhalo. Odnáší to celá Evropa

Německý list Welt am Sonntag zpracoval zajímavou rekonstrukci o tom, co se v Německu skutečně dělo při současné migrační krizi. Nese titulek Historie selhání státu. Pak následuje úvodní odstavec, vysvětlující, že Berlín byl včas varován, co se na Evropu žene. Přesto se podle Weltu vláda ukázala být „naprosto bezmocná a Německo sklouzlo do své nejhlubší krize“. V analýze se detailně rozebírá, jak tajné služby i diplomaté vládu Angely Merkelové varovali, jak velkým rizikem přistěhovalecká vlna je. Varování zjevně nebylo vyslyšeno.

Němci teď svým chováním otevřeně přiznávají, že migrační vlnu, která nabrala na síle poté, co 25. srpna Angela Merkelová jednostranně přestala respektovat unijní pravidla pro azyl, známá jako Dublin, nezvládají. Podle Dublinu byl každý povinen požádat o azyl v první zemi Evropské unie, do níž vstoupí. Pokud to neudělá, měl by být do ní odkudkoliv vrácen. Kancléřka ale prohlásila, že Německo Syřany vracet nebude. A do pochodu na Německo (a částečně Švédsko) se daly stovky tisíc migrantů. Zdaleka nejen Syřanů.

Evropa jen přihlížela. Státy na balkánské cestě, po níž přistěhovalci do Německa mířili, jen stavěly tranzitní stany a přistavovaly autobusy a vlaky, aby přistěhovalcům pomohli blíž k německé hranici. Ten, kdo žádal dodržování pravidel a registraci, jako Maďaři, byl označen za necitu, nerespektujícího evropské hodnoty.

Dublin tím přestal platit a přistěhovalectví se dostalo do zóny mimo jakákoliv pravidla. Začaly se stavět ploty a vyhrocovat vztahy mezi zeměmi EU, jimiž přistěhovalci cestovali. Včetně vztahů mezi Německem a Rakouskem. Všichni byli zmateni a nevěděli, co mají v době, kdy přestala platit pravidla, dělat. I v samotném Německu.

Welt v rekonstrukci cituje i rozsudek okresního soudu v Pasově z minulého čtvrtka. Srbský pašerák lidí dostal jen podmíněný trest. „S ohledem na podmínky na hranici, které německá politika přestala respektovat. Žadatelé o azyl byli německou kancléřkou pozváni, aby přišli do Německa“ uvedl soudce. Kdyby se to prý stalo před dvěma měsíci, pašerák by mířil nejspíš na dva roky natvrdo za mříže. Jenže, koho dnes v tomto chaosu máte považovat za pašeráka? A podle čeho máte soudit?

Návrat k Dublinu už není možný. Dublin neplatí

Teď přichází německý ministr vnitra Thomas de Maiziére s tím, že Německoa už uprchlickou krizi nezvládá a vrací se k Dublinu. Bude žadatele o azyl vracet do zemí, kde poprvé překročili hranici EU. S výjimkou Řecka, aby se prý nepřetěžovala země, která už má tak dost vlastních problémů a při migrační krizi se pozapomnělo, že balancuje na hraně státního bankrotu. Řada evropských politiků Maďary počínaje a českým premiérem Bohuslavem Sobotkou konče, na to říká: návrat k Dublinu už není možný. Dublin neplatí. Natvrdo to při své přednášce v Paříži řekl už 28. října předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker.

Do toho zavírá své hranice Švédsko, vedle Německa jediná další země z celé EU s vítací kulturou vůči přistěhovalcům. Stockholm dosud tvrdil, že je schopen ročně přijmout až 92 tisíc přistěhovalců (procento své současné populace). Jenže podle oficiálních statistik už jich tam letos přišlo 122 tisíc. Švédové proto žádají o jejich přerozdělení podle povinných kvót. Ty se sice schválili jen pro přerozdělení migrantů z Řecka a Itálie, teď se ale ukazuje, to co prozíraví tušili od začátku. V konečném důsledku půjde o přerozdělení přistěhovalců z Německa a Švédska, až se jejich kapacity konání dobra naplní.

Nechme teď stranou, jak silně nehumánní se rádoby humanistická německá politika ukázala být. Ti, kdo dorazili přes pašeráky do Mnichova a Berlína první, dostali azyl. Vztahuje se na ně v rámci slučování rodin právo přivést si sem své blízké. Ti, kdo se do první linie nedostali a přichází až teď, budou vraceni do Itálie, Řecka a spol. A na sloučení rodiny můžou zapomenout, protože už nedostanou azyl, ale jen dočasnou ochranu, která toto právo nedává. I ti, kdo přicházejí ze Sýrie. To nakolik, kdo byl skutečně ohrožený nehrálo při vstupence do Německa roli. Rozhodovalo, kdo tu nelidskou nebezpečnou cestu mořem a Balkánem překoná dřív, než bude plno. Berlín šel cestou práva silnějšího. Prvního na pásce.

Je to nesrovnatelně méně humánní přístup než ten, který zvolila Velká Británie. Ministerský předseda David Cameron řekl, že oni si vyberou přímo v utečeneckých táborech v Jordánsku, Libanonu a Turecku ty skutečně nejohroženější. Staré, nemocné, ženy, děti. Ne mladé muže mezi dvaceti a třiceti, kteří tvoří podle odhadů až osmdesát procent těch, kdo přišli do Německa a Skandinávie. Proč Němci hned na začátku neposlali obří jumba do Turecka výhradně pro vážně ohrožené Syřany a nechali tisíce lidí v naději tonout v moři?

To, co kancléřka spustila, už nikdo nevrátí. Teď je potřeba přiznat omyl a začít co nejrychleji jednat. Začít chránit vnější hranici, aby se nemusely stavět ploty na vnitřních. Obnovit a začít vymáhat pravidla pro azyl a zastavit nekontrolovaný pohyb miliónů lidí, o nichž nikdo nic neví, Evropou. Dobře, že se v Německu konečně prosadil hlas rozumu reprezentovaný ministrem vnitra de Maiziérem. Je otázka, jestli bude po tomto velkém intelektuálním selhání schopná krizi v roli lídra nejdůležitější evropské země řešit Angela Merkelová.

Kdyby musela skončit teď, do historie se zapíše jako nejhorší kancléřka sjednoceného Německa. To, že mezi zeměmi Evropské unie dnes panují nejvyhrocenější vztahy od druhé světové války, je do značné míry dáno jejím chováním nejdřív v krizi eura a Řecka a pak v přistěhovalecké krizi.