Je Merkelová jen ješitná? Na špinavou práci má jednotky

Je prosinec, v migrační krizi nastalo pár měsíců relativního klidu (do Německa v těchto dnech nepřibývá deset, ale „ jen“ pět tisíc žadatelů o azyl denně), který by politici měli využít k lámání hlav nad tím, jak příliv z třetího světa do Evropy „citelně zredukovat“, což jsou slova Angely Merkelové na pondělním sjezdu CDU.

Evropská komise včera, dva dny před evropským summitem, navrhla posílit vnější schengenskou hranici tak, že se její ochrana v případě nutnosti přenese na nadnárodní úroveň, že ostrahu převezme evropská hraniční agentura Frontex. Dnes je Frontex pouhý 300členný koordinační štáb bez vojska. Agentura nemá k dispozici žádné vlastní jednotky, ty uvolňují (nebo neuvolňují) členské státy. Podle komise by se to ale mělo změnit, tak aby Frontex mohl na vnější hranici Schengenu posílat vlastní jednotky a přebírat hranici pod svou kontrolu, v případě nutnosti i proti přání dotyčné země.

Hrozí tu samozřejmě vážný zásah do suverenity členských zemí, a Polsko nebo Maďarsko už ho proto odmítly (Česká republika naopak přivítala, nemáme sebevědomého premiéra, ale hlavně nemáme vnější schengenskou hranici). Je ale zrovna toto ta správná doba trvat na konceptu státní suverenity? Návrh komise podporují hlavně Německo a Francie, a je jasné, že v dané situaci jde především o Řecko, které svoje povinnosti vyplývající mu z členství v schengenském systému okázale neplní.

Na druhou stranu komise evidentně neví, čí je. Předseda EK Jean-Claude Juncker ještě nedávno obhajoval politiku otevřených hranic, jak ji letos v srpnu fakticky nastolila jeho patronka Angela Merkelová, a speciálně Maďary Juncker poučoval o evropských hodnotách. Ale migrační vlna může příští rok nabýt takových rozměrů, že i v komisi chtějí už teď mít k ruce co nejvíc nástrojů. V komisi a v Berlíně: Angela Merkelová odchází po podzimním prvním poločase do kabin s úsměvem na rtech, ale znatelně nalomená. Před několika týdny ještě zdůrazňovala, že nelze uhlídat hranice Německa (3800 kilometrů, z toho však v úvahu tu připadá jen 800 kilometrů s Rakouskem). Jakou má potom logiku přesunout břemeno hlídání na vnější hranici schengenského prostoru, která je několikrát delší a nepřehlednější? Praktickou logiku žádnou, politickou snad.

Už několik měsíců se spekuluje o tom, co kancléřce brání, aby revidovala svá vítací gesta a selfíčka s běženci, a pořád ještě vypadá jako nejpravěpodobnější odpověď její politická ješitnost. Kdyby se v Evropě nedej bože stalo to, že se bude muset někomu zakázat překročit hranici, vrátit ho a dívat se, jak se ztrácí ve tmě, ať tu špinavou práci za nás dělá někdo jiný: hraniční státy Schengenu nebo ještě lépe evropské jednotky, které spadají pod všechny a pod nikoho. Co je na takové politice státnického, to ví ovšem pánbůh.