Nebezpečné pokusy na našich dětech

Vypadá to jako popření podstaty demokracie a politiky. O své ideje a prozřetelnosti silně přesvědčená a velmi motivovaná menšina společnosti prosadí svou představu proti zájmům většiny. Specialisty na to jsou už mnoho let progresivisté a sociální inženýři z moderní levice. Svou iluzi moderní, lepší společnosti se snaží silou vnutit ostatním. A díky jejich umanutosti a laxnosti, lhostejnosti a opatrnosti ostatních se jim to daří.

Teď se ve jménu rovnosti chystají od září rozjet nebezpečný pokus na dětech. Na mentálně postižených i zdravých. Prodává se pod jménem inkluze. Prakticky znamená učení všech dětí bez ohledu na jejich mentální a intelektuální schopnosti v jedné třídě. Tento trend ovládá školství už roky. Dosud ale byl úplně dobrovolný. Rodiče dětí s lehkým mentálním postižením, učitelé a ředitelé škol měli svobodu dohodnout se, zda je pro dítě lepší docházet do běžné základní, nebo do speciální či praktické školy, věnující se postiženým dětem.

Vymahači z poraden a sociálek

Od září má ředitel každé základní školy povinnost přijmout dítě s lehkým mentálním postižením, pokud o to jeho rodiče požádají. Zároveň mu ministerstvo školství pošle peníze na asistenty a další výdaje, které se začleněním postiženého žáka souvisejí. Na první pohled to vypadá, že svoboda rozhodování je na rodičích. Jenže jen zdánlivě. Rodiče každého dítěte s lehkou mentální retardací mají povinnost nechat ho vyšetřit u psychologů a speciálních pedagogů ve „školském poradenském zařízení“. Pokud rodiče nebudou souhlasit s doporučením poradny, riskují drobnohled sociálky, Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).

Jednou z oblíbených teorií progresivistů, prosazujících všechny děti v jedné třídě, je i přesvědčení, že za lehké mentální postižení dětí mohou i rodiče, kteří je nechávají v praktických a speciálních školách. „Lehká mentální porucha je u mnoha dětí vyvolána zanedbáním jejich intelektuálního a sociálního rozvoje. Pokud by dostaly podporu, nebyly by diagnostikovány a mohly by se rozvíjet v náročnějším vzdělávacím programu,“ prohlásil hlavní inspektor České školní inspekce Tomáš Zatloukal. Psychologové to většinou považují za demagogii: mentální retardace je sama o sobě klinickým stavem. Je trvalá a má neměnný charakter. Někdy se ale zaměňuje za sociální zanedbání. Příznaky se mohou projevovat podobně. Psycholog by měl však být schopen je bez větších problémů rozlišit.

Pro celou debatu je zásadní, koho se v této chvíli silou prosazovaná inkluze týká. Jde o děti s diagnózou, jíž se říká lehké mentální postižení (IQ mezi 69 a 50 body, jde asi o tři procenta populace). Průměr ve společnosti je IQ 100. Politicky korektní výraz lehká mentální porucha zamlžuje, o jak vážné postižení intelektu ve skutečnosti jde.

Celý článek najdete v novém čísle Týdeníku Echo ZDE.