Pochybnosti o euru. Jednotná měna dusí Finsko
FIXIT?
NOVÉ
1
Veterán finské politiky Paavo Väyrynen vzdáleně připomíná Václava Klause. Na začátku 90. let coby ministr zahraničí připravoval svoji zemi na integraci do Evropské unie, přístupová jednání ho ale zklamala a Väyrynen se postavil proti členství. V liberální Straně středu, kterou předtím deset let vedl, byl s tímto názorem v menšině, stejně jako v pozdějším referendu.
I když na rozdíl od Klause nikdy neuspěl v prezidentských volbách, zůstal v politice aktivní, ve svých devětašedesáti zasedá v Evropském parlamentu. Před několika měsíci dal o sobě znovu vědět. Přišel s peticí, která požaduje referendum o vystoupení Finska z eurozóny. Protože petice získala už přes 50 tisíc podpisů, musí se požadavkem v příštím roce zabývat finský parlament. Euro zatím podporují téměř dvě třetiny Finů a téměř všechny politické špičky, přesto Väyrynenova iniciativa budí pozornost i za hranicemi severského státu.
Letošní vyčerpávající jednání o pomoci bankrotujícímu Řecku zastínila fakt, že dlouhodobé ekonomické potíže netrápí jenom země na jižním okraji Evropské unie. Finsko, jež mimochodem patřilo mezi největší kritiky řecké vlády za nízkou ochotu k reformám, nedokáže už tři roky vybřednout z recese. Příklad sousedního Švédska, které si podrželo národní měnu, během globální krize ji devalvovalo, zlevnilo tím export a pomohlo si k růstu, svádí Finy k pochybám, zda se před více než dvaceti lety rozhodli správně. Stále častěji se skloňuje výraz „fixit“, tedy obdoba výrazů „grexit“ či „brexit“, vyjadřujících vystoupení Řecka a Británie z eurozóny, respektive z EU.
Premiér a šéf Strany středy Juha Sipilä v září označil svoji zemi za „nemocného muže Evropy“. Finskou ekonomiku postihlo v krátké době hned několik tvrdých ran: kromě finanční krize také úpadek bývalého technologického premianta Nokia a pokles v odvětvích, která byla úzce závislá na odbytu v sousedním Rusku, kde s prudkým pádem rublu klesla poptávka.
Současná vláda složená ze Sipiläových centristů, konzervativců a populistické formace Praví Finové se po půlroce od svého nástupu potýká s tuhým odporem tradičně silných odborových sdružení. Pokusy o zkrácení dovolených ve veřejném sektoru a omezení mzdových příplatků vyvolalo nebývalou stávkovou aktivitu. V Helsinkách přišlo v září protestovat 30 tisíc lidí, což bylo podle agentury Reuters v dříve sociálně klidném státě nejvíce od roku 1991. Stávky ochromily železnice, přístavy a papírny. Rozmíšky kvůli zdravotní reformě přivedly koalici na pokraj rozpadu. Jiná cesta než bolestivé škrty ale vládě nezbývá. Finsko už dosáhlo hranice veřejného dluhu ve výši 60 procent HDP a kabinet odmítá podpořit ekonomiku prohloubením rozpočtového schodku. Také proto, že kvůli vysokým mzdám země ztrácí na konkurenceschopnosti a má jeden z nejhorších demografických profilů v EU: podle Eurostatu budou lidé ve věku 65 let nebo více do roku 2020 tvořit 35,8 procenta obyvatel Finska.
Ekonomové většinou namítají, že finské problémy nesouvisí přímo s eurem a poukazují na jiné země, které ze společné měny profitují. Argumenty, jež uvádí lidé jako Väyrynen, však zní přesvědčivě: „Švédská ekonomika od roku 2008 vzrostla o osm procent, zatímco naše o šest procent klesla,“ říká europoslanec. Mnoho Finů tak nostalgicky vzpomíná na doby, kdy ještě platily markou a národní banka mohla ovlivnit její kurz.
