Evropa přešlapuje na geneticky modifikovaném rozcestí

Evropa přešlapuje na geneticky modifikovaném rozcestí
Blogy

Jaroslav Petr

Evropská regulace genetických modifikací se dostává do svízelné situace. Věda se rozvíjí velmi rychle a bruselský úřední šiml s ní nedrží krok.

O dvou ševcích

Žili, byli dva ševci – Matěj a Janek. Oba šili skvělé boty. Lidé si je rádi kupovali a rádi v nich chodili. Škorně z jejich dílny netlačily, nepadaly z nohy, nepáraly se jim švy, neteklo do nich. Všechno by bylo v pořádku, kdyby městští radní nevydali vyhlášku, podle které je celkem jedno, jaké boty Matěj s Jankem šijí. Mnohem důležitější je, JAK šijí. A protože je Matěj levoruký a šije boty levačkou, musí každý nový pár donést na radnici, kde pak městská rada rozhodne, jestli ty „levé“ boty nejsou nějak podezřelé, divné a jestli je švec vůbec smí zákazníkovi prodat. Pravoruký Janek může dál vozit boty z dílny rovnou na trh. Jak to dopadlo? Janek zpychl, začal řemeslo flákat a jeho boty pomalu, ale jistě nestály za nic. A Matěj? Ten se řemeslem seknul, protože měl brzy doprošování u městské rady plné zuby.

Absurdní příběh jako kdyby vypadl z pohádek o městečku Kocourkově. Bohužel není tak úplně nereálný. Velmi podobným způsobem, jakým postupovala imaginární městská rada, posuzuje Evropská unie organismy s pozměněnou dědičnou informací. Je celkem jedno, jaké vlastnosti organismus zásahem do své DNA získal nebo naopak ztratil. Klíčová je otázka, jakým postupem byla dědičná informace upravena.

Pokud například vezmete semena a ozáříte je rentgenovým zářením, navodíte v jejich dědičné informaci bezpočet blíže neurčených změn. Protože náhoda je slepá, může kterási z těchto změn (nikdo neví přesně která) dodat rostlině novou vlastnost, například odolnost k herbicidnímu postřiku. Pokud je onou plodinou třeba řepka, můžete ji klidně pěstovat a hubit v ní plevele sprchou herbicidů. Je to v pořádku, protože rostlina byla získána „přirozeně“. Pokud jí ozáření dodalo nějaké další nechtěné vlastnosti, například zvýšilo riziko alergie na pozměněné bílkoviny, nic se neděje, nikdo o tom nemá nejmenší tušení.

Pokud však genový inženýr sáhne do dědičné informace řepky, provede tam stejnou změnu zajišťující odolnost k herbicidu, ale zbytek rostlinné DNA ponechá v původním stavu, musí projít nová odrůda řepky odolná k herbicidu náročným schvalovacím procesem v Bruselu. Ten se může protáhnout na dlouhou řadu let. A i když se neukážou žádná rizika, je celkem reálné, že pěstování této řepky bude zakázáno s odkazem na tzv. princip předběžné opatrnosti. Tahle řepka má prostě smůlu, protože byla na rozdíl od odrůdy vzniklé ozářením pořízena metodou, na níž si dává Evropská unie zvláštní pozor – u našich dvou ševců by byla „ušita levou rukou“.

Váhání nad „krispry“

Evropská legislativa regulující genetické modifikace se dostává do úzkých s tím, jak vědci vyvíjejí stále nové a nové techniky pro zásahy do dědičné informace. Bruselský úřední šiml nestíhá vydávat příslušné verdikty, který postup bude spadat pod tuhou regulaci týkající se geneticky modifikovaných organismů a který postup bude z této regulace vyňat. Nejnověji odložila Evropská komise rozhodnutí o technice CRISPR-Cas9, které se laboratorní hantýrce říká jednoduše „krispr“. Už poněkolikáté. Za nově slíbený termín rozhodnutí v březnu 2016 by asi jen málokdo dal ruku do ohně.

CRISPR-Cas9 se neobjevil včera. Je to tři roky starý recept na „přepisování dědičné informace“ a vědecký časopis Science ho právě vyhlásil za „průlom roku 2015“. „Duchovní matky“ techniky CRISPR-Cas9 Jennifer Doudna a Emmanuelle Charpentier získaly letos „novodobou nobelovku“ dotovanou třemi miliony dolarů za objev v přírodních vědách. Vrabci na střeše si cvrlikají, že tradiční Nobelova cena za „krispry“ je jen otázkou času.

Celý svět upravuje dědičnou informaci nejrůznějších organismů – od bakterií po psy – pomocí „krisprů“. Jen Evropa začíná přešlapovat na místě, protože evropští vědci nevědí, jestli mohou s „krispry“ pracovat volně, nebo zda se přitom musí řídit tuhou evropskou legislativou regulující genetické modifikace. Uvízli jsme v právním vakuu, které Evropská komise „přifoukla“ přinejmenším do března 2016.

Když příroda modifikuje

Otázka, zda úpravy dědičné informace pomocí „krisprů“ plošně vymanit z regulace o geneticky modifikovaných organismech, nebo je tam naopak „uvrtat“, je špatně položená, zavádějící a ve svých důsledcích krajně nebezpečná. Důležité je, k čemu vědci, šlechtitelé a biotechnologické firmy daný „krispr“ použijí. Zajímat by nás měly přednostně vlastnosti vzniklého organismu.

Pomocí „krisprů“ se bude v drtivé většině zasahovat do dědičné informace mikrobů, rostlin či zvířat podobným způsobem, jakým máti příroda mění DNA živých organismů. Tu a tam nějaké to písmenko genetického kódu vypustí, jinde ho přidá. Tam některý gen ztratí svou funkci a jiný gen svůj výkon posílí. Tohle se děje od vzniku života na Zemi a vědci jen imitují to, co příroda provádí dnes a denně bez ohledu na literu bruselských směrnic. Rozumný důvod pro tuhou legislativu podobných zásahů do dědičné informace s pomocí „krisprů“ se hledá jen obtížně.

Argumenty, že genoví inženýři provádějí „nepřirozené“ zásahy do DNA organismů a příroda nikdy nic podobného spáchat nemůže, se formovaly v době, kdy jsme toho o schopnostech přírody ovlivňovat dědičnou informaci moc nevěděli. Dnes je například jasné, že batát má „od přírody“ upravenou dědičnou informaci bakterií Agrobacterium tumefaciens. Příroda tu použila navlas stejný postup, jaký evropská legislativa tvrdě reguluje jako „nepřirozenou“ změnu dědičné informace. Podobně podléhají tvrdé regulaci změny DNA navozené pomocí laboratorně připravených virů. Bourci morušovému ale takhle změnil dědičnou informaci přírodní virus už před pár miliony roků. Ještě že je tohle porušení zákonů EU už nějaký ten pátek promlčené, protože jinak bychom museli postavit bource mimo zákon a na dovážené hedvábí a textile z něj utkané lepit výstražný nápis: „Vyrobeno z geneticky modifikovaného organismu“.

V drtivé většině budou vědci pomocí „krisprů“ vytvářet organismy s pozměněnou dědičnou informací podstatně „průhlednějším“ způsobem, než jakým se to děje třeba při ozařování. Jestliže organismy vzniklé ozářením nikdo nereguluje, není k tomu důvod ani u „kosmetických úprav“ DNA pomocí CRISPR-Cas9. Podřizovat takto vzniklé organismy tuhé evropské legislativě o geneticky modifikovaných organismech je stejně „osvícené“, jako když městská rada vyhlásí kontrolu nad botami ušitými levorukým ševcem.

Riziko jménem „gene drive“

Na druhé straně lze ale „krispry“ použít i k postupu, který je označován jako „gene drive“. Při něm se uměle navozená změna dědičné informace volně šíří populací a její šíření se nedá zastavit. Dnes jsou tímto způsobem připraveni tropičtí komáři vzdorující malárii. Kdybychom je vypustili v subsaharské Africe do volné přírody, rozšíří se tahle vlastnost na všechny komáry a mohl by být vyřešen problém s malárií, která každoročně nakazí stamiliony lidí a půl milionu z nich zabije. Připraveni jsou dokonce i komáři, kteří šíří samičí neplodnost. Pokud bychom vypustili do přírody takto pozměněné samečky, komáří populace přenašečů mnoha tropických chorob – malárie, žluté zimnice, horečky dengue aj. – by zkolabovala.

Je zřejmé, že kolaps komárů může vyvolat v přírodě dalekosáhlé změny, jejichž konečné dopady asi ani nedokážeme domyslet. A zřejmě jen málokdo se bude přimlouvat za to, aby použití „krisprů“ pro „gene drive“ bylo vyňato z regulace a každý si mohl na tomto poli experimentovat, jak ho zrovna napadne. Prozatím probíhají všechny pokusy za nejvyšších bezpečnostních opatření, která mají zabránit úniku takto modifikovaných organismů mimo laboratoře.

Je zřejmé, že rozhodováním o technikách zásahů do dědičné informace bez ohledu na to, jaký výsledek zásahy přinesou, se vydáváme na bludnou pouť. Evropská unie se bude v podobných legálních labyrintech motat tak dlouho, dokud se nezačne zabývat relevantními otázkami. Pokud bychom se vrátili k našim ševcům, je celkem jedno, kterou rukou oba mistři obuvničtí šijí, ale není jedno, jaké boty vyrábějí. Mnohem důležitější než technika, jakou genoví inženýři použili, je výsledek jejich práce. Pokud budou vyrábět léky na doposud neléčitelné choroby, pšenici konzumovatelnou pacienty s celiakií nebo krávy s mlékem, po kterém děti nedostanou alergii na kravské mléko, neměli bychom jim zbytečně házet klacky pod nohy. Šance, že právě takhle se ke „krisprům“ postaví Evropská komise v březnu 2016, se ale zdá mizivá.