Nebezpečná existenciální úzkost stárnoucích Němců bez dětí

Role stádního chování médií při současném přílivu migrantů, který je nejsilnějším symptomem slábnoucí a rozkládající se Evropy, stojí za samostatnou analýzu. Jedním z nejrozšířenější klišé je dělení kontinentu na Západ, nadšeně otvírající přistěhovalcům dveře, a uzavřený, vystrašený, xenofobní postkomunistický Východ.

Úplně to ignoruje realitu. Podle čerstvých průzkumů společenských nálad je většina Britů, Francouzů nebo Dánů proti přijímání migrantů. Vláda v Kodani si rovnou platí v libanonských novinách inzeráty, aby přistěhovalcům sdělila, že nejsou vítáni a budou to mít u nich opravdu těžké. Ve Francii vyneslo tažení migrantů Evropou do čela průzkumů prezidentských kandidátů se slušným náskokem Marine Le Penovou z nacionalistické Národní fronty. Proti kvótám na přerozdělení migrantů, které pod taktovkou Německa tlačí Evropská komise, je také kandidát opozičních gaulistů a bývalý prezident Nicolas Sarkozy. A nejspíš by byl i prezident Francoise Hollande, kdyby s Němci neměl rozehranou hlubší strategickou hru.

Zatímco Maďaři jsou peskováni za to, že se snaží schránit vnější hranici schengenského prostoru, Francouzi už v červnu natvrdo načas zavřeli vnitřní hranici s Itálií na Azurovém pobřeží. A měli klid. Přistěhovalci se přizpůsobili a zvolili směr na Německo. Paříž nebo Kodaň se těžko dají označit za Východ.

Místo omílaného dělení na Východ a Západ platí, že jsou země, kde je prostě postoj společnosti úplně jiný než ve zbytku Evropy. To je hlavně Německo. Většina společnosti je tam podle dostupných průzkumů a chování bulvárního deníku Bild, který surfuje na vlně většinových nálad, pro přijímání migrantů. Zásadní je vědět a pochopit, proč jsou Němci úplně jiní než většina Evropy. Svou roli hrají jistě historické sentimenty i viny.

Velmi pravděpodobně je v tom ale i strach ze své vlastní budoucnosti. Německo má jednu z nejhorších demografických prognóz z celé Evropy. Čísla o nízké porodnosti a stárnoucí společnosti jsou dostatečně známá a Němci se jich děsí. Teď při migrační krizi se skoro v každém textu objevují cifry, jak Němcům už teď chybí 140 tisíc inženýrů, programátorů nebo techniků a stovky tisíc lidé ve zdravotnictví a péči o staré lidi. Vynořují se prognózy různých více i méně seriózních německých institutů, think tanků a průmyslových asociací, podle nichž budou do pěti chybět bezmála dva miliony kvalifikovaných lidí v nejrůznějších oborech. Nezaměstnanost v Německu je vůbec nejnižší z celé Evropské unii.

V těch textech se velmi často objevují varování, že budou chybět kromě dělníků a inženýrů pro německý průmysl především pečovatelé o staré a nemocné. Je z toho cítit strach: kdo se o nás postará. Tady už nejde jen o to, že Němci mají velmi málo dětí a větší část společnosti než jinde v Evropě nemá vůbec žádné. Nesrovnatelné je to především s Francií, kde je bezdětných skoro nejméně.

Když ale nahlédnete do statistik, tomu strachu ze stáří a nemoci porozumíte. Málo dětí totiž není jediný problém. Němci se zároveň dožívají ze všech Evropanů nejnižšího věku ve zdraví. Celková délka jejich života je přitom srovnatelná s ostatními Evropany. Nejvíce let tak prožijí jako nemocní a závislí na pomoci jiných. Statistický úřad Evropské unie Eurostat život ve zdraví definuje jako život bez nemoci, která vás omezuje.

Průměrná Němka má při narození šanci, že se ve zdraví dožije jen 57 let. Žít přitom bude až do bezmála 84 let. To máte 27 let s vážnou, omezující nemocí. Třetinu života jste handicapovaný, odkázaný na pomoc jiných. Když navíc nemáte děti a v zemi se nedostává pečovatelů, přirozeně to nahání úzkost. Jen pro srovnání. Češky se ve zdraví dožívají 64,2 let. Irky 68, Francouzky 64 a Rakušanky 60 let. Podobně špatně jako Němky jsou na tom v Evropě ještě Holanďanky nebo Litevky.

U mužů je to podobné. Němci se ve zdraví dožijí necelých 58 let. Zajímavé je, že jako v téměř jediné zemi je to lehce vyšší věk než u žen. Francouz si ale bez nemocí užívá do 63, Čech do 62,5, Řek do 64,7, Švéd do 67 let. Podobně špatně jako Němci jsou na tom Slováci, Slovinci nebo Estonci.

Důvody by se daly dlouho rozebírat. Styl života se vším, co si pod ním představíte, ale bude zásadní.

Když se bojíte budoucnosti, přestáváte racionálně přemýšlet. Takže si moc nevšímáte, že z přistěhovalců, kteří u vás žijí, jich pracuje stále menší část. Vytěsňujete nepříjemné pravdy, které se snaží Němcům už pár let ve svých knihách sdělovat třeba bývalý bankéř Thilo Sarrazin. A v politicko korektní debatě plné zábran a předsudků uvěříte, že činíte dvojí dobro. Pomáháte potřebným z rozložených zemí, kteří o vás budou nadšeně pečovat. Jakékoliv kritické myšlení jde v té chvíli stranou. A ve Francii sbírá Le Penová hlasy se slogany, jak stárnoucí Němci vábí k životu ohrožující pouti do Evropy na chatrných bárkách „levné otroky“ do svých továren a starobinců.