Babišova tajná policie. Jak sledoval politickou konkurenci

Téma nového Týdeníku Echo je věnováno obavám, které panují uvnitř vládní koalice a které obnažila aféra Šincl: Má ministr financí a majitel Agrofertu Andrej Babiš k dispozici nějakou svoji soukromou policii, někoho, kdo pro něj sbírá a analyzuje informace o zbytku politické scény? Následující ukázka z rozsáhlého textu se zabývá jedním případem z doby, kdy se Babiš nadechoval ke vstupu do politiky.

Babiš veškeré domněnky, že mu bezpečnostní divize obstarává informace o Šinclovi a dalších jeho nepřátelích, v článku pro deník Právo z 22. června označil za fantasmagorie. V bezpečnostních kruzích nicméně o tom, že takové aktivity má, pochybuje málokdo. Odpovědi se liší až na otázku, do jaké míry se ty aktivity odehrávají v rámci Agrofertu a do jaké míry mají tzv. operativu na starosti externí dodavatelé, tedy konkrétní soukromé agentury.

O jednom případu takového outsourcování z nedávné minulosti máme už dnes tolik informací, že z nich lze sestavit dosti plastický obrázek přinejmenším toho, jak si Babiš zpravodajsky pojišťoval svůj vstup do politiky. V případu figuruje bývalý šéf rozvědky generál Karel Randák, odvolaný Topolánkovou vládou v roce 2007 – oficiálně proto, že se rozvědka a kontrarozvědka budou slučovat, neoficiálně pro podezření, že spolupracuje s Paroubkovou garniturou v ČSSD. Randák sám ze služebního poměru odešel den poté, co druhá vláda Mirka Topolánka v lednu 2007 získala ve sněmovně důvěru. Proti topolánkovské a později i nečasovské garnituře vedl Randák, který podle svých slov nemohl najít slušné zaměstnání, poněvadž do konkrétní firmy vždycky brzy po něm přišel vyhrožovat člověk z Úřadu vlády, docela otevřenou válku.

Vztah Babiš–Randák začal na jaře 2007, kdy mu podle Randákova vyprávění miliardář poprvé zatelefonoval. Se slovy, že ví, co udělal pro republiku, mu během následné schůzky nabídl peníze, což Randák odmítl: „Nikdy jsem si od něj nevzal ani korunu.“ Tomu však protiřečí dva Babišovy výroky z jara 2012, kdy se ještě v hovorech s novináři neuměl tolik kontrolovat. V tom prvním Babiš přiznává, že Randák „nám pomáhal s některými bezpečnostními otázkami v Agrofertu“. V druhém pak o sobě tvrdí, že Randákovi po vyhození z rozvědky „pomáhal“. Ale jak, když od něj generál nevzal ani korunu? Drobná záhada, nikoliv jediná.

Oba muži se posléze scházeli v průměru tak jednou za dva měsíce, většinou když Babiš potřeboval s něčím poradit, to či ono zkonzultovat (konkrétnější Randák být nechtěl). V únoru 2012 si však Babiše pozval premiér Nečas. Ten získal podezření, že Randák pro miliardáře špicluje vládu a politickou scénu jako takovou. V té době byly zveřejněny pásky s odměnami pro Nečasovu ředitelku sekretariátu Janu Nagyovou. Odměňovat milenku ze státního je neomluvitelné. Premiér byl ohrožen na místě, jež bylo objektivně jeho největší, zřejmě i jedinou slabinou.

Schůzka premiér-byznysman se konala v únoru, brzy nato, vypráví Randák, si ho ještě jednou pozval Babiš. Tentokrát se setkali zakonspirovaně. Generála vedli podzemními garážemi, z nich vyšel do prostoru, kde proti němu seděl Babiš a hned přerývaně spustil: Musíme se přestat stýkat, Nečas si mě na základě zpráv BIS pozval a já jsem mu to slíbil. Vyhrožoval mi, že jinak do Lovochemie přijde inspekce životního prostředí a do mých potravinářských firem hygienická kontrola. To si nemůžu dovolit. Karel Randák, který bývalého premiéra nemá v lásce, Babišovi vyčinil, jak chce obstát v politice, když se podělá před nějakým Nečasem.

Karel Randák vždycky popíral, že by ho kdy Babiš platil, žil prý jen ze svojí generálské renty (zhruba 40 tisíc korun měsíčně). Tak v čem mohla spočívat ona Babišova pomoc? Alespoň část odpovědi se skrývá v dokumentech firmy V97. Soukromá společnost, jež v obchodním rejstříku mezi předměty svého podnikání, jako je ostraha majetku nebo výcvik ve střelbě, uvádí i „služby soukromých detektivů“, byla založena v červnu 2011, tedy čtvrt roku před začátkem Babišova politického tažení. (...)“

Celý rozsáhlý článek si můžete přečíst v aktuálním vydání Týdeníku Echo.