ODS mohla zastavit nástup Okamury, míní Topolánek

Expremiér Mirek Topolánek v rozhovoru pro Týdeník Echo tvrdí, že Češi si ve volbách vybírají jen mezi špatnými a horšími alternativami. Tlak na europeismus a progresivismus podle něj i v prosperující zemi posouvá k moci nebezpečné oligarchy a populisty. Občanští demokraté, které v minulosti vedl, se podle něj měli hodnotově posunout víc doprava, obsadit konzervativní pozice, zvednout prapor vlastenectví a nedopustit nárůst stran, jako je Okamurova SPD. „ODS měla tento prostor obsadit. Ne kopírovat AfD, ale určitě měla jít podobným směrem,“ říká bývalý šéf ODS.

O čem se rozhoduje v těchto volbách?

Tyto volby nejsou zásadní pro očekávání pozitivní změny. Alternativy, které se v nich nabízejí, jsou buď špatné, nebo ještě horší. Otázkou je pouze, co je to větší zlo. Je to plavba mezi Skyllou a Charybdou. Přístav v nedohlednu. Kapitán je vožralej.

Mezi jakými zly se rozhodujeme?

Na jedné straně naivní, kolaborantský, submisivní proevropský postoj. Dnešní bruselský establishment řízený dvojicí Macron–Merkelová nám vnucuje nové ideologie genderu, klimatického alarmismu a multikulturalismu, tlačí na udržení sociálního státu a prohloubení integrace.

Kdo z českých politických stran tohle zlo symbolizuje?

Přejeme-li si, aby lidé volili tradiční strany, pak kromě ideově ukotvených mimoparlamentních Svobodných a z parlamentních možná ještě ODS nemají na výběr, protože zbytek je infikován a metastázován. Všichni jedou na tom evropském kole z kopce a bez brzd, blábolí eurospeakem, čerpají dotace a podvolují se. Reakcí na neschopnost euroelit je probouzení draka Šmaka, nástup Saurona a asi i Voldemorta neboli všech populistických a nacionalistických formací. Tyto trendy sílí s tlakem na další integraci. Poslední projev Emmanuela Macrona byl šílený a demonstroval aroganci a pohrdání primárním právem EU s pořád platným právem veta na zásadní změny. Macron jen potvrdil oprávněné výhrady kritiků EU. Specifickým problémem nových zemí EU včetně Česka je navíc oligarchizace politiky. Nárůst politických ambicí lidí, kteří zázračně zbohatli na transformaci a pouhý vliv jim nestačil. Chtěli reálnou moc a určovat pravidla hry. Jde o babišismus a státem garantovanou loupež. Nárůst preferencí Okamury a jeho SPD je také protestní reakcí na neschopnost čelit hrozbám politického islámu a islámského terorismu. Obě tendence jsou projevem deziluze veřejnosti, zklamání, hledání alternativ a silných vůdců, ale i naivity voličů naskakujících na laciná řešení. Na tomto půdorysu se odehrávají parlamentní volby. Úplně se vytratil pravolevý střet, na němž je demokracie postavená. Nečekám od těchto voleb nic pozitivního, ale rád se budu mýlit.

Popisujete stav, v němž se ocitla většina Západu. Jaké jsou specificky české rysy?

Netoužím zvyšovat karmu Andreji Babišovi. Kandidát na premiéra je obviněn z trestného činu, potvrdila se jeho spolupráce s StB, a přesto může vyhrát volby. Už to je specifické! U nás se temné strany síly propojily. Začalo to velkou protikorupční revolucí a aktivitou „dceřiných“ společností Agrofertu – Rekonstrukce státu, Protikorupčního fondu Karla Janečka a dalších. Kdybych to chtěl s nadsázkou trochu zlehčit, šlo o symbiózu českých mocenských, amerických obchodních a ruských geopolitických zájmů směřujících k rozkladu a ovládnutí země. Cílem je destrukce, nikoliv rekonstrukce státu. Nešťastně k tomu přispěla přímá volba prezidenta a obrovský mocenský apetit Miloše Zemana ovlivňovat věci, které ovlivňovat nemá nebo nesmí.

Není jeho role přeceňovaná? Hodně mluví, ale do ničeho moc mocensky nezasahuje.

Jasně. Sehrál ale svou roli při puči na Nečasovu vládu, obětoval Sobotku, podporuje nekriticky Babiše, nekontrolovaně přesměroval českou zahraniční politiku. Má svérázný výklad ústavy. I tam, kde souhlasím s obsahem, mi vadí forma.

Za úřadování této vlády už se ale do ničeho moc mocensky nepustil.

Na rozdíl od noblesního Václava Klause, který měl ostatně také svoje ambice, Miloš Zeman zásadně rozdělil českou společnost. V zahraniční politice musí přece fungovat triangl Strakovka, Černín, Hrad! V domácí zdrženlivost. Klíčovým driverem se ale stal až nástup justiční junty po vyhnání nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké.

To bylo přece dílem Jiřího Pospíšila, ministra spravedlnosti ve vaší vládě.

V mé vládě si to nedovolil. Pokud by vláda nepadla, stihl bych ho vyhodit. Zvládl to až ve vládě Petra Nečase. Petr byl slabý a jeho soupeř ve vládě Miroslav Kalousek ho v klíčové chvíli vůbec nepodpořil. Naopak. Proto byli schopni ten destruktivní nástup velké protikorupční revoluce a prokurátorského aktivismu dopustit. To sehrálo obrovskou roli. Je to vidět i dnes. Andrej Babiš je obviněn a vše je jinak. Najednou je striktně dodržována neveřejnost trestního řízení. Nic neuniká ze spisů. Presstituti mlčí. Prokurátoři nevystupují v médiích a nekomentují vývoj vyšetřování. Obrovský rozdíl proti naprosto směšným kauzám typu trafiky, kabelky Jany Nagyové nebo naposledy Peltův případ. V přímém přenosu jsme dostávali informace ze spisů, poslouchali moudroprdné názory prokurátorů, nových mediálních hvězd a dalších protagonistů justiční junty. V MF DNES jsme četli zasvěcené komentáře. Přisíral si i ten Babišův chlapec z ministerstva spravedlnosti. Neuvěřitelný kontrast. Buď pochopili, že takhle už to dál nejde a revoluce začíná požírat své děti, nebo platí na každého jiný metr.

V řadě případů – zrušení radaru v Brdech, tatry, pandury, F16 místo gripenů a zájem Westinghouse v Temelíně – je navíc zřetelný rukopis obamovské americké ambasády a stín rezidentury. Stejně tak je přes různé dezinformační servery a aktivací spících agentů patrný vliv ruských mocenských zájmů. K tomu se přidávají různé europeistické, progresivistické, z našeho rozpočtu i z Bruselu financované neziskovky. Totální maglajz. Ale nejsme šampioni. Přečetl jsem si, že v Kanadě chtějí soudit popírače globálního oteplování. To už je fakt síla. Svět se zbláznil. Jak říká Fareed Zakaria: „Dnes už vlády nejsou schopny ani vládnout, ani získat respekt občanů.“ – „Došlo k smrti autorit a sebevraždě elit.“ Vládnou nejrůznější zájmové skupiny, NGO, oligarchové. Eroze západního světa je zřetelná. Podivná doba. Pro spoustu lidí je pak hrozně těžké si mezi těmi extrémy radikálního, progresivistického europeismu, populismu a nacionalismu vybrat.

Popisujete jistou frustraci lidí. V roce 2013, když se spustila protikorupční revoluce, byla vysvětlitelná recesí a pádem životní úrovně. Dnes prožíváme rekordní prosperitu. Z čeho jsou lidé frustrovaní?

Žijeme v době největšího blahobytu a bezpečí v dějinách této země. Navzdory tomu se v mnoha lidech kumuluje zklamání. Transformace nebyla jednoduchá a přinesla řadu nespravedlností, skutečných i virtuálních. Řada lidí pochybně zbohatla, řada neuspěla. Zklamáni jsou i lidé z disentu a mnoho těch, kteří cinkali klíči. Vítali pád komunismu a měli nesplnitelná očekávání a iluze. Dnes jsou z nich důchodci. I mně bylo tehdy třiatřicet a dnes jsem taky skoro důchodce. V důchodu se mění priority. Ze snů a nadějí, že budu bohatý, budu podnikat a cestovat, zbyly pocity neúspěchu, nezaslouženě malé penze, zájem jen o cenu inzulinu, slevy a bitva o levné máslo.

Čím se podnikavý člověk s ambicemi najednou promění v lovce levného másla?

To s lidmi dělá zklamání, nenaplněné ambice a stáří. Strach ze smrti, z nemoci, z chudoby, z neznáma. Naopak z mnoha mladých, kteří se narodili až po revoluci, vyrůstají noví falangisti a snílci, toužící po absolutní rovnosti. Nikoli příležitostí, ale výsledků. Nevěří ve zhoubnost komunismu. Nezažili ho. Přitom mají úplně jiné možnosti. Jasně, mladí budou vždycky proti establishmentu. Mnozí ale procestovali svět, studovali na Západě, nemají jazykové bariery. Přesto – nebo právě proto – se stávají europeisty. Jsou přesvědčeni, že právě to jim otvírá dveře ke kosmopolitnímu životnímu stylu, a neuvědomují si rizika. Chybí jim kotva víry, pocit vlasti, národní hrdosti. Společenská deziluze pramení tedy z toho, že řada starých si nenaplnila sny a ambice – a mladí bez zkušeností s totalitou nevidí rizika europeismu a návratu. Nevnímají ani globální hrozby, jako je migrace a islámský terorismus. Starší lidé to vidí naopak. Prohlubuje se generační spor.

Vláda i celá parlamentní opozice s výjimkou TOP 09 se proti migraci ostře postavili.

Opravdu? Velmi vágně. Debata o kvótách je umělá a zástupná. Problémem přece nejsou uprchlíci, případně lidé přicházející za prací, ale nekontrolovaná, cílená a agresivní islámská anexe, penetrace práva šaría a politický islám.

Co tedy mají politici dělat?

Zaprvé nebát se to pojmenovat. Zadruhé bránit národní zájmy. Třeba po flagrantním porušení smlouvy Dublin II o udělování azylu v Evropské unii ze strany Německa jsme měli hned v září 2015 Německo u Evropského soudního dvora žalovat.

Vy byste jako premiér žalobu na Německo podal?

Nepochybně bych to zvažoval. Německo způsobilo obtížně řešitelnou situaci celé Evropské unii. Soud by se s tím musel vypořádat. Buď by uznal, že Německo smlouvu porušilo, a nařídil by sankce nebo nápravu, nebo by porušení neshledal. Tím by ale de facto konstatoval, že azylová smlouva neplatí a že je nulitní. Bylo by to jasné znamení pro všechny, jak velcí psi (Němci a Francouzi) zacházejí s malými. Jako když jim beztrestně procházelo porušování Maastrichtské smlouvy nadměrnými rozpočtovými schodky a dluhy. Nastartovalo by to debatu, co z evropských smluv vlastně platí a co se musí renegociovat. Minimálně bychom měli hrát aktivitní roli. A ne tupě napochodovat do jakéhosi imaginárního tvrdého jádra. Co to je? Poslouchat Němce, kteří se dohodli s Francouzi? Měli bychom hledat spojence, kteří to vidí podobně, kteří by šli cestou flexibilní Evropy a principu à la carte. Při zachování ekonomických svobod. Základem je visegrádská čtyřka. S Poláky a Maďary máme určitě na spoustu věcí rozdílné názory, když se ale Visegrád rozpadne, zůstaneme sami.

Nerýsují se spojenci? V Nizozemsku vláda Rutteho, teď v Rakousku míří k vítězství zastánce tvrdé protimigrační linie Sebastian Kurz...

Určitě se formuje skupina podobně smýšlejících zemí. Mění se třeba poměry ve Švédsku, kde jsou v průzkumech nejsilnější Švédští demokraté. Jsou to extremisti, nebo je naopak extrémem levicová progresivistická reprezentace? Tam už se situace s přistěhovalci dostala za hranu. Muslimská komunita tam výrazně ovlivňuje běžný život Švédů. Lidé ze Švédska odcházejí. Ukazuje se, že klíčovou obranou je neudělovat automaticky občanství. Udělovat občanství „Alimu Ahmedovi“, který bere sociální dávky jako jizyu, povinnou platbu nevěřících, se ukázalo jako katastrofální naivita.

Zastánci prohlubování integrace straší tím, že když ji odmítneme, doplatíme na to ekonomicky. Že Němci stáhnou svoje automobilky a továrny. Hrozí podobné vydírání? Setkal jste se s tím jako premiér?

Přímo jsem to nezažil, nepřímo určitě. Sarkozy, Macron, Juncker, Schulz. Celý humbuk se zákazem spalovacích motorů může znamenat, že se k nám pod tlakem německých odborů bude přesouvat výroba elektromobilů s výrazně nižší zaměstnaností, aby u nich zůstala zaměstnanost a vyšší přidaná hodnota. Mimochodem, ten tlak na e-mobilitu, zakrývající průšvih VW s emisemi, jde proti celému smyslu úspor energie. Paradoxně se tím spotřeba bude zvyšovat. Různé ekologistické nápady se tak navzájem kanibalizují. To nemůže dobře dopadnout. Německo žádné limity v roce 2030 nesplní. Ano, Němci nás určitě mohou vydírat. Ale nemyslím si, že by to reálně udělali. Z mnoha důvodů nás považují za přijatelnější než ostatní země střední a východní Evropy. A jsme s nimi strašně moc propojení. Jsme s nimi na jedné výrobní lince, na jedné rouře, na jednom drátu. Je to výhoda i hrozba. Proto jsou ty řeči o našem odchodu z Evropské unie bez snížení této závislosti velmi naivní. Naše závislost je fatální, automobilový průmysl dominantní a naše zranitelnost významná.

Když sebevědomě řekneme NE tvrdému jádru a hluboké integraci, riskujeme tím, nebo ne?

Ne. Je to jako zbavit se svěrací kazajky. Hrozí akorát šok ze svobody. To ale neznamená, že se to stane. Většina eurofilních stran vedená TOP 09 touží skočit do gravitačního jádra. ODS dobrovolně předala proevropské voliče ostatním stranám a vymezuje se ostře, ale ztrátou těchto voličů současně ztratila sílu cokoli prosadit. Měl jsem opačný problém. 40 % preferencí, 80 % proevropsky laděných voličů ODS, euroskeptický ódéesácký hardcore. Těžká schíza. Politická divize Agrofertu ANO určitě při známé majitelově drogové dotační závislosti sebevědomé NE hájit nebude. Čím víc doleva, tím jsou strany více europeistické a nabíhají na všechny ty šílené nápady, které pak v praxi kopíruje Michaela Marksová, Jiří Dienstbier atd. Začít by se muselo s odvykačkou.

ODS taky nabíhá na europeistické nápady?

ODS nenabíhá. Nevyužila ale prostor, který napravo vznikl a který mohla obsadit. Mlčením a vlažností jej dává Okamurovi a dalším. Proč neřekne, že pokud nebude Evropská unie schopna bránit hranici schengenského prostoru, musíme zvažovat ochranu hranic nebo vystoupení? Kdy to chtějí říkat, když ne teď? Mainstream ODS je silně proevropský.

Kdo konkrétně?

Kromě Zahradila celé vedení včetně Petra Fialy.

Vy považujete Petra Fialu za zastánce unijních představ o migraci?

Asi bych to takto silně neřekl. Neslyšel jsem od něj ale očekávatelné silné věty o vlastních českých pravidlech pro migraci a azyl, o zákazu politického islámu – ideologie stejně nepřátelské jako komunismus a nacismus, stejně odporující svobodě a právu. Věty o pravidlech politického azylu a odmítnutí ekonomické nebo spíše sociální migrace. Není žádným tajemstvím, že postrádá tah na branku.

V hodnocení ODS se shodujete s Václavem Klausem.

To mě nepřekvapuje. Já jeho texty čtu. Nevím, jestli on čte ty moje. Je to trochu pláč starců nad rozlitým mlékem. On je názorově konzistentní. Jsem ale přesvědčen, že negativně vnímal už mne... Prošel jsem určitým vývojem a dnes se názorově potkáváme více než dříve. Můžeme ODS ukazovat směr a radit, ale vliv na ni máme minimální. ODS přišla vznikem TOP 09 o středové proevropské voliče a současně se TOP 09 postupně mění v liberální stranu. ODS se měla hodnotově posunout více doprava, obsadit konzervativní  pozice, zvednout prapor vlastenectví a nedopustit nárůst stran, jako je Okamurova SPD.

Nástup Okamury je selháním ODS?

Je. ODS měla tento prostor obsadit. Ne kopírováním AfD, ale určitě měla jít podobným směrem.

Bála se, že získá v médiích nálepku xenofobní, rasistické strany, jaké se dostává AfD?

Samozřejmě. Je to možné. Oni by jí kvůli tomu samozřejmě mohli ubýt libertariánští voliči, kteří ještě neutekli ke Svobodným. Bylo by potřeba to vybalancovat. Za Klause a částečně i za mne se to dařilo. ODS spojovala ekonomický liberální kapitalismus a společenský konzervatismus, a přitahovala tak široké spektrum voličů.

Měla jít ODS ostřeji proti dotacím?

No určitě. To mohlo být velké téma a vymezení se vůči vládě a především vůči ANO. V ODS je bohužel stále hodně starostů, kteří jsou mistry světa v čerpání dotací. Mě se strašně dotklo prohlášení Podnikatelských svazů poté, co vláda navrhla pro případ ztráty části dotací z EU alternativní řešení – bezúročné úvěry. A oni to odmítali a chtěli dotace! My jsme začínali podnikat s úvěry s úrokem 19 a více procent. Proboha, co to má ještě společného s podnikáním, když jim nestačí ani bezúročný úvěr?

Proč se Babišovi daří všechny ostatní válcovat?

Protože nemá kromě sebe sama soupeře. Protože je mimořádně silnou osobností s extrémní touhou po moci. Protože je bez zábran a bez skrupulí. Protože má skvělý tým a dobré poradce na politický marketing. Protože surfuje dokonale na vlnách společenské nespokojenosti, závisti a malosti. Protože má díky penězům, médiím, vlivu na celou českou byznysovou komunitu nesrovnatelné zázemí. Protože funguje v synergii s bezpečnostními složkami, s prokurátory a má mediální, ekonomickou i represivní sílu. Protože bojuje o život a má co ztratit.

Bojí se ho jeho političtí soupeři?

Bojí. Cítí jeho vůdcovskou převahu. Vnímají jeho mediálně-ekonomicko-represivní sílu. Bojí se toho, co ví, a toho, co byl a je schopen udělat, když mu o něco jde. Podivná doba, podivné volby, podivní lidi. Uvidíme.