Méně pravěku, více normalizace. Půlrok na moderní dějiny ve škole nestačí
Jak učit dějepis ve školách
NOVÉ
2
Na výročí Sametové revoluce či okupace z roku 1968 dělají média často ankety mezi mladými lidmi a ptají se, co se tehdy stalo. Na základě takových anket se zdá, že výuka moderních dějin na školách je žalostná. Podle odborníků už je ale takové tvrzení klišé. Problémy s výukou novodobé historie ale přiznávají.
V osnovách dějepisu na základních školách i na gymnáziích je vše. Od mamutů po první desetiletí dvacátého prvního století. O rozdělení Československa, válce ve Vietnamu nebo reformách v Sovětském svazu se ale někteří žáci nemusejí dozvědět. Zpravidla se učí chronologicky od pravěku k novověku a na moderní dějiny zbývá, pokud vůbec, půlrok. „Přestože hlavní cíl dějepisu je zaměřit se na dějiny dvacátého a dvacátého prvního století, prostor pro ně v hodinách není dostatečný,“ uvedla pro Echo24 učitelka druhého stupně základní školy Václava Korcová.
V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.
Situace ale není tragická dle vedoucího Oddělení vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Vojtěcha Ripky. Učitelé si mohou sami zvolit, kolik kterému období věnují času. „Osnovy jsou poměrně obecné a široké. Není nezbytně nutné, aby učitelé učili dějiny chronologicky od počátku do konce. To není pevně předepsané,“ uvedl pro Echo24 Ripka. Řada učitelů dle něj moderní dějiny preferuje. „Někteří učitelé mají mylnou představu o tom, že naučí celé dějiny. To je samozřejmě nemožné a je třeba silně redukovat, vybírat. Zdá se, že na odborných školách si toho jsou učitelé lépe vědomi. Ten prostor pro dějepis je tak evidentně omezený, například jedna dvě hodiny jeden nebo dva roky, že si učitelé musí stanovit priority a moderní dějiny mezi těmi prioritami velmi často bývají,“ uvedl Ripka.
Jinak to vidí Korcová, dle níž je chronologické vyučování pravěku až moderny nejčastější. „Dvacáté století je důležité pro pochopení současnosti, povědomí o něm je nezbytné a věnovat mu půl roku ve čtyřletém období na druhém stupni základní školy není dostatečné a na gymnáziu je situace zhruba stejná. Záleží samozřejmě na tom, jak si to škola nastaví. Ale když čtu učební osnovy škol ve školních vzdělávacích programech, většinou vidím tuhle konstrukci,“ řekla Korcová. Dějiny dvacátého století se dle Korcové začínají učit v devátém ročníku základní školy mezinárodní situací po první světové válce. „Okolo Vánoc se probírá druhá světová válka a poválečné dějiny až v druhém pololetí školního roku,“ řekla Korcová.
Učitelé si nicméně mezery ve výuce uvědomují. Národní institut pro další vzdělávání v Praze uspořádal konferenci s názvem Tenkrát v roce 1968 a s příspěvkem Jak učit o roce 1968 vystoupila právě Korcová. Učitelům mimo jiné doporučila, aby žáci našli ve svém okolí pamětníka a na srpnové události se ho vyptali.
Návrh komplexní revize rámcových vzdělávacích programů chystá ministerstvo školství. To by se mělo dotknout i dějepisu. Na návrhu pracuje Národní ústav pro vzdělávání, jenž chce aktuální verzi materiálu do konce října předložit ministerstvu. „Plánuje se revize a inovace rámcových vzdělávacích programů, která se bude týkat i vzdělávacího oboru dějepis. Stávající rámcové vzdělávací programy by se měly v budoucnosti upravovat. Chystají se změny v celkové koncepci vzdělávání dějepisu, změny v požadovaných výsledcích učení žáků a změny v hodnocení požadovaných výsledků učení s důrazem na formativní hodnocení. Je to i o tom, jak hodnotit minulost. A jak hodnotit samotného žáka s ohledem na individuální vztahovou normu. Tedy nejít jen po jeho znalostech a dovednostech, ale umět hodnotit i žákovi kompetence. Nestačí suma informací, žák s nimi musí umět zacházet. Bylo by dobré, aby se do plánované revize a inovace zapojilo svými zkušenostmi co nejvíce učitelů,“ uvedla Korcová.
‚Pracovat musí společně zeměpisáři, občankáři a češtináři‘
Výuku moderních dějin lze propojit i s češtinou či občanskou výchovou, ale málo se to využívá. „Výuka dějepisu je problematická. Témata týkající se minulosti se odráží i v jiných předmětech, pracovat musí společně zeměpisáři, občankáři a češtináři. Děje se tak ale málo. Dobří učitelé jsou často ve škole izolováni, jde o školu jako celek, jestli spolupráci učitelů podporuje,“ uvedl Ripka.
Oddělení vzdělávání ÚSTR učitelům nabízí pomoc, jak o moderní historii učit. Nabízí semináře, pomůcky či publikace. Jeho nabídku ale využijí jen ti aktivní učitelé. „Z celkového počtu asi pěti tisíc učitelů zasáhneme 500 nebo 600 těch aktivních, kteří k nám chodí na semináře,“ řekl Ripka.
