Nesnesitelná lehkovážnost politiky

Ve středu byl otevřen další úsek dálnice D3 s názvem Borek–Úsilné. S délkou 3,1 kilometru se zařadil mezi nejkratší stavby, u jejichž otevření asistoval ministr. Připomněl se tím květen 2012, kdy ministr Pavel Dobeš nechyběl při zprovoznění 3,7 kilometru dlouhé trasy Lovosice–Bílinka na D8. Současný šéf resortu Dan Ťok už před pár týdny stříhal pásku na 2,5 kilometru dlouhé dálnici Osičky – Hradec Králové.

Teď ve středu na betonu dálnice Borek–Úsilné dvě hostesky natáhly pásku, ministr spolu s jihočeskou hejtmankou a dalšími hodnostáři pásku přestřihli, fotografové blýskali aparáty, kameramani točili šoty pro večerní zprávy. Jinak na akci nebyli žádní lidé, liduprázdnou krajinou za severovýchodním koncem Českých Budějovic se jenom proháněl vítr.

Slavnost na dálnici Borek–Úsilné

Každý dobře ví, že Ťok na takové akce jezdit musí, i když si tím možná vyslouží přezdívku „ministr nejkratších dálnic“. Za tři týdny jsou volby, v oboru dálnic se nic pořádného nepostavilo, a tak je třeba vzbudit za každou cenu dojem, že se pod vedením schopných manažerů z hnutí ANO něco přece jen stihlo. Přesto se nejde zbavit dojmu, že je stříhání pásek u každých pár metrů nové dálnice jakousi obskurní zábavou, ve které si současní potentáti libují. Stavební firmy jsou nuceny čas od času nějakou novou silnici otevřít, aby si jí lehkovážní ministři, hejtmani nebo primátoři zase užili. A co je ovšem někdy ještě horší, řidiči jsou na takových lehkovážně otevřených dálnicích nuceni jezdit.

To je případ dálnice Borek–Úsilné, která je součástí ještě nedostavěné komunikace D3 z Prahy a Tábora do Českých Budějovic. Jak známo, Budějovice jsou jedním z posledních českých měst, která nemají obchvat a pouštějí tranzitní dopravu přes své centrum. Nová dálnice spojila dvě komunikace, které přivádějí automobily po dvou pruzích ze severu a z východu, tedy od Prahy a od Brna. Ty se od středy spojují na nové křižovatce Úsilné do jediného dvojpruhu, kterým se po dvou kilometrech dojede k městskému vnitřnímu okruhu. Ve směru od města je situace analogická. Už ve středu se na nové křižovatce tvořily až půlhodinové kolony. Není důvod, aby se o příštích všedních dnech něco zlepšilo, změnu lze očekávat až po dostavbě dalších dálničních kilometrů. Ostatně část lidí z východního okraje krajského města si už našla alternativní cestu do Tábora přes Třeboň. Bude to sice o 20 kilometrů delší, zřejmě však rychlejší než po „Ťokově minidálnici“.

V objetí profesionálních svůdců

Na rozdíl od politiků lidé tak lehkovážní nejsou. Nakonec oni se budou potýkat s novou komplikovanou dopravní situací, zatímco politici s přestřiženou páskou zmizí v dálavě. Vážnost obyčejných lidí je mnohem úctyhodnějším přístupem k životu, právě s touto vážností přistupuje člověk ke svým základním povinnostem, staví svůj rodinný dům, třeba nabízí své výrobky na regionální slavnosti nebo vyřizuje obyčejnou e-mailovou komunikaci. Nebýt této vážnosti, nefungovaly by rodiny ani přátelské kontakty, postupně by se rozpadala celá společnost. Není jenom jisté, jak se tito obyčejní lidé se svou vážností a solidností dokážou bránit svádění od lehkovážných politiků, kteří slíbí cokoli, jen aby získali krátkodobý prospěch.

Vystoupení na minidálnici Ťokovi oblibu nezíská, protože každý si záhy uvědomí, jak se po ní zhoršily dopravní poměry na severovýchodě Budějovic, jindy je však možné, že lidé profesionálním svůdcům naletí. Třeba katalánskému předsedovi vlády Carlesi Puigdemontovi se mnoho nestane, když ztroskotá nedělní referendum o nezávislosti Katalánska, získá však nimbus osvoboditele, pokud Katalánci nezávislost odhlasují a on vyhlásí nový stát. Vyhlášení nezávislosti v delší perspektivě občanům může a nemusí pomoci – ostatně kdo z Čechů může jistě říci, že rozdělení Československa něčemu prospělo. Pokud si to tedy Katalánci se vší vážností nepromyslí a odhlasují si neuváženě nezávislost, dočkají se okamžitě politických poryvů, které zkomplikují i obyčejný život. Puigdemont ani další svůdci s nimi tyto těžkosti jistě řešit nebudou.