Trvalý relokační mechanismus nemá šanci projít

Není snad věc, která by západní a východní státy EU rozdělovala více, než názor na relokační mechanizmy, kterým se v ČR říká „kvóty na uprchlíky“. Zatímco v tzv. starých zemích převládá ochota pomoci těm, kteří na to jako skuteční uprchlíci před válkou mají dle mezinárodních smluv právo, v České republice vyvolává jakákoliv zmínka o povinné solidaritě a přijímání cizinců nezřídka bouřlivé reakce.

Do jisté míry se lidem nedivím, protože ani já nechápu, jak může někdo považovat za úspěch projekt, jehož cíle byly naplněny jen na 18,2 % a ještě až obsesivně prosazovat jeho povinné a trvalé zavedení. O návrhu se ale stále jedná a osobně jsem přesvědčen, že naprosto nemá šanci v současné podobě projít.

O plánované reformě azylového systému média průběžně informovala

Zmíněný relokační mechanizmus obsahuje návrh zvaný „DUBLIN IV“ a lze o něm snadno najít v médiích zprávy už z jara roku 2016. Existuje k tomu i heslo na české wikipedii. Není proto pravda, že by se něco chtělo tajně zavést, jak se nyní objevuje na různých „alternativních serverech“. Nejedná se ale o žádnou senzaci, proto to zapadlo.

Obecně je totiž dublinský systém mechanismus, kterým je v rámci členských států EU (a také Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska) určován jediný stát, který projedná žádost cizince o mezinárodní ochranu a ve věci rozhodne. Jeho cílem je eliminovat jev zvaný „asylum shopping“, kdy je řízení o žádosti cizince vedeno současně nebo postupně několika členskými státy, do kterých se cizinec účelově přemísťuje. Jako takový je rozhodně potřebný a smysluplná by byla i jeho revize tak, aby mohli být hned navraceni zpět ti žadatelé, u kterých je už z úvodních rozhovorů jasné, že se o žádné válečné uprchlíky nejedná.

Okamžité navracení různých ekonomických migrantů návrh také skutečně obsahuje, je k němu ale od socialistů, zelených a komunistů přilepeno několik dalších levicových nesmyslů na bázi různých kvót, sankcí až výhrůžek odmítnutím přístupu k eurofondům. Proto jsem při jeho předjednávání ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) hlasoval proti.

Jakékoliv kvóty bude nutné přijmout jen jednomyslně

Návrh nyní stojí před prvním čtením v Parlamentu. Mezi levicovými europoslanci je bohužel stále dost těch, kteří v relokačních kvótách vidí řešení, proto zde očekávám poměrně živou diskuzi. Jiná však bude situace při jednání Evropské rady, protože se na říjnovém Summitu státy dohodly, že pro jakékoliv přerozdělování migrantů bude třeba jednomyslnosti. I sama ČR tak může návrh zablokovat.

Závěry ze summitu sice nejsou právně závazné, ale nikdo nechce další prohlubování vyostřeného sporu, kdy by Maďarsko se Slovenskem a třeba i další země opět dávaly žaloby k Evropskému soudnímu dvoru, že nesouhlasí s hlasováním kvalifikovanou většinou. Proto věřím, že se představitelé vlád budou snažit dohodnout a z revize Dublinského systému se ještě stane smysluplné nařízení reflektující zvýšenou potřebu prověřování osob a další bezpečnostní opatření. Skuteční uprchlíci by neměli doplácet na ty, kteří jen chtějí zneužít systém a ochoty Evropy pomoci lidem v nouzi.