Frustrace v zemi s nejméně chudými z celé Evropy

Česko se dostalo do pozoruhodné situace. Objektivně zažívá jedno z nejlepších období ve svých dějinách. Patříme mezi nejbezpečnější země celé Evropy. Máme nejnižší nezaměstnanost z celé Evropské unie. Jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik. Nejmenší společenskou nerovnost. Teď už po dlouhé době jedny z rychle rostoucích platů. Jsme magnetem pro úspěšné lidi z jen o málo chudší sousední země. Můžeme se sice sebemrskat tím, jak nás Slováci v životní úrovni dohání, ale oni sami objektivně Česko považují za výrazně atraktivnější zemi. Takže sem stále masivně přesídlují. Slovenský designovaný premiér a pražská primátorka jsou jen nejviditelnější figury.

Včera vyšel nový civilizační rating Evropské unie, nová Zpráva o udržitelném rozvoji 2017, která srovnává poměry napříč Unií podle těch nejprogresivnějších měřítek od výroby energie z obnovitelných zdrojů, emisí oxidu uhličitého, recyklace odpadu po počet chudých ve společnosti.

V mnoha z nich předčíme progresivní západní země včetně sousedních Němců, kteří si na své trvalé udržitelnosti velmi zakládají. Máme z celé Evropy nejméně lidí ohrožených chudobou a sociálním vyloučením. Žije jich tady jen 13,3 procenta. Ve druhém Švédsku 16,7 a ve třetím Nizozemsku je to 18,3 procenta. V Německu je to skoro dvacet procent. Za posledních devět let od finanční krize roku 2008 se u nás ten počet dál snížil. V řadě evropských zemí, včetně zmíněného Německa, naopak stagnoval nebo rostl.

O tom, že z obnovitelných zdrojů vyrábíme o něco málo vyšší procento spotřeby energie než Němci (13,6 versus 13 procent), se už mluví docela často. Přes všechny ty ekodotace, které musí platit spotřebitel, máme přitom stále výrazně levnější elektřinu.

Navzdory tomu, že české zemědělství ovládá Babišův Agrofert se svými obřími kolchozy, máme hned po Rakušanech, Švédech a Estoncích největší rozsah půdy, na níž hospodaří bio farmáři. Těch čtrnáct procent je ve srovnání s německými 6,82 procenta víc než dvojnásobek. Pro představu: unijní průměr je 6,69 procenta. Před deseti lety tady přitom ještě bio farmáři obdělávali také jen 7 procent zemědělské půdy.

Evropský progresivní civilizační sborník je velmi rozsáhlý a najdou se v něm mnohé další kategorie, v nichž jsme nad evropským průměrem. Takže sebemrskačství, jak jsme zaostalí proti těm opravdu progresivním, je mimo.

Přesto zjevně společnost prochází érou jakéhosi druhu frustrace a nespokojenosti. Alespoň měříme-li ji výsledkem voleb, kde získaly víc než než polovinu hlasů protestní strany.

Horší je, že nerozumíme příčinám té frustrace. Už delší dobu v Česku nevycházejí žádné pořádné průzkumy společenských nálad, z nichž by se ty příčiny daly vyčíst. Vedou se debaty o tom, jak se země čím dál víc otáčí ze Západu na Východ, ale nejsou podložené ničím jiným než vágními pocity a dojmy. Takže to končí povrchními spekulacemi o izolovaných sociálních bublinách, vlivu technologií a ruské propagandě.

Kdo chce porozumět tomu, co se ve společnosti skutečně děje, nemá k tomu moc šancí. Přitom se tady v různých veřejných a neziskových (alespoň částečně z veřejných peněz živených) institucích s ambicí dělat společenské dobro točí miliardy. Bez odhalení příčin frustrace se dá atmosféra těžko otočit.