Proč jsme nemohli v Českém rozhlase mluvit o českých volbách

Až mi zase někdo bude vyprávět, jak jsou veřejnoprávní média garantem nezávislosti, otevřenosti a demokracie, budu mu vyprávět následující příhodu, která se odehrála dnes, v pátek odpoledne. Už čtrnáct dní předem jsem byl s spolu s komentátorem Bohumilem Doležalem, šéfredaktorem magazínu Reportér Robertem Čásenským a komentátorem MF Dnes Lubošem Palatou pozvaný do pořadu ČRo Plus Názory a Argumenty, tématem měla být předvolební situace.

Slovutný kolega Doležal je ze staré školy, precizní člověk, který si nedovolí vystupovat veřejně nepřipraven, a proto si dva dny před natáčením pořadu vyžádal tématické okruhy. Z rozhlasu dostal toto sdělení: 1) Volby, jaká je předvolební kampaň, jsou tradiční strany v krizi, probíhá kampaň korektně, kdo v ní nejvíce finišuje atd. 2) Průzkum studentských preferencí - vydává každý rok Člověk v tísni - jaké strany by volili mladí, kdo se na ně specializuje atd. 3) EU - a její současnost a budoucnost.

V pátek těsně před půl třetí jsme se všichni tři - kromě Luboše Palaty, který do debaty vstupoval telefonicky (byl řádně pozvaný, ale ve svěřeneckém fondu vznikly nepředpokládané okolnosti a nemohl do studia přijít osobně) - sešli na recepci Českého rozhlasu v Římské ulici v Praze na Vinohradech. Vyzvedla nás produkční a jako obvykle nás vyvezla do třetího patra, kde nás čekal již značně rozrušený moderátor pořadu Tomáš Procházka. „Moc se, pánové, omlouvám, ale o volbách se bavit nemůžeme,“ uvedl nás do studia a zavřel dveře. „Před dvaceti minutami mi šéfredaktor oznámil, že se nemůžeme bavit o nadcházejících volbách, musíme to nějak vydržet, budeme mluvit o Evropské unii a Polsku.“

Kolega Doležal, který přišel s rozsáhlým poznámkovým aparátem, začal důrazně protestovat. „To je skandální! Odcházím. Nejsem připraven mluvit o Evropské unii, Evropská unie mě teď nezajímá, mně záleží na tom, jak dopadnou volby u nás.“ Značně vykolejený moderátor naléhavě žádal: „Pánové, musíme to dokončit, jde o nové nařízení, sám tomu nerozumím, neodcházejte.“ Mezi tím jsem ještě na chodbě potkal šéfredaktora Radiožurnálu Ondřeje Suchana, který pro mě pracoval v předbabišovské éře v LN a také v Týdnu. „Ondřeji, co to má tady znamenat, to jsi zakázal ty?“ ptám se svým typickým milým tónem. „Nevím, na čem jste byli domluveni, protože tenhle pořad se vysílá na jiné stanici. O volbách samozřejmě můžeme mluvit a mluvíme,“ odpověděl s jistotou, která ho asi brzy může přejít.

Nicméně zůstali jsme v očekávání, co se z toho vyvine. V polovině pořadu, který se předtáčí a je následně i stříhán, přichází dramaturg pořadu Radko Kubičko. Po dávce řečí o chystaných reformách v Evropské unii a nových návrzích francouzského prezidenta Macrona si nás chce vyfotografovat, aby se mohl pochlubit na sociálních sítích. „Co to má znamenat, proč se nedržíme původního tématu? Proč odmítáte, abychom mohli mluvit o blížících se volbách u nás?“ ptám se ho. „Nechceme, abyste v našem pořadu mluvili o studentském hlasování, máme nová předvolební pravidla,“ řekl Kubičko a odešel.

Pořad se nakonec stočil k situaci v Maďarsku a Polsku, kde především komentátor Luboš Palata mluvil o znásilňování tamních veřejnoprávních médií. V tom jsme se mu zdatně snažili oponovat, že ohrožená je především liberální demokracie v České republice a alibistické chování domácích veřejnoprávních médií to předznamenává.

Po skončení pořadu, o kterém vůbec netušíme, jak nakonec bude sestříhán, jsme řešili, zda jsme měli odejít, či nikoliv. Nejvíce to řešil Bohumil Doležal, který je z nás nejzkušenější a zažil komunistickou persekuci už v šedesátých letech, kdy psal do legendárního společensko-kulturního časopisu Tvář a později byl jedním z prvních signatářů Charty 77. „Jsem kokot, měl jsem odejít, já vím, jak to začíná, jsem dost starý na to, abych to věděl. Jak jsem to jen mohl připustit.“ 

Ale po těch 28 letech jsme nějak podlehli atmosféře svobodného vyjadřování, ztratili jsme instinkty a odmítáme připustit, že něco podobného může zase přijít. A ono může. Přichází to nenápadně, zdánlivě nevinně pod rouškou objektivity a vyváženosti. Základní instinkty nakonec rychle naskočí.