Co mi MF Dnes odmítla otisknout aneb Tohle je prostě tabu

„Je to tak, jako kdyby bylo na paštice, že je nezdravá“, vysvětloval mi po telefonu redaktor MF Dnes, proč mi následující text nevyjde v MF Dnes ani žádné další v rubrice „spisovatelé v MF Dnes“, kam mě vyzvali ke spolupráci. Prý, že problém není má kritika Andreje Babiše, ale mé „kydání“ na MF Dnes jako takovou. Přitom novináři MF Dnes jsou v pasti právě proto, že vlastník jejich listu je v politice, to je z textu zřejmé. A i kdybych kritizovala samotný deník. Čeká od spisovatelů loajalitu?

Když mně majlem přišla nabídka publikovat v MF Dnes v rubrice „spisovatelé v MF Dnes“, potěšilo mě to. Vzápětí jsem zvažovala charakter média. Z vrstevníků, co znám, dnes tištěné noviny moc nikdo nečte, myslím si. Takže: má to vůbec cenu? A není to pýcha myslet si, že nemá? A láká mě to. No a peníze potřebuju. Takhle nějak to krystalizovalo. O čem jsem nepřemýšlela vůbec, nepochybně vinou mé zabedněnosti, bylo, kdo noviny vlastní a co to pro věc samou vlastně znamená.

Andreje Babišovi nepřeji nic než volební fiasko a co nejrychlejší výpar z veřejného dění. Pro jeho faleš, kauzu Čapí hnízdo, imrvére vykalkulovanost, podlézavé koblihy a ikonu překabátění z režimu do režimu, tu kluzkost kluzkou jako kluziště. Píši do novin, které vlastní, a je super, že jsou zároveň svobodné, což znamená, že mi to otisknou. Má to ale zásadní háček. I já osobně se tak svým článkem podílím na tom, aby Babišovo mediální impérium prosperovalo. A to klidně i článkem, který Babiše kritizuje. I takový text prodává. A navíc Babišovi vytváří alibi. Jeho otištěním deklaruje: „podívejte, jaká svoboda panuje v mém listu“, a takový argumentem se lze účelově ohánět a kdykoli jej pragmaticky využívat.

Noviny jsou suma článků. Kdo je píše? Teď zrovna i já. Lidé jako já. Společně pracujeme na tom, aby Babišovy noviny nadále vycházely, aby svému majiteli generovaly zisk. Fandíme ANO a vážíme si osobnosti Andreje Babiše? První, kdo by to s zpochybnil, by byl nejspíš Andrej Babiš sám.

„Mí novináři jsou naprosto svobodní a názorově se mnou nijak nesouvisí”, řekl by pravděpodobně. V skutečnosti jsme rukojmí a na příkladu novinářky Jany Machalické z Babišových Lidovek vysvětlím proč.

Machalická ve svém nedávném článku kritizovala chování lídra ČSSD Zaorálka. A hned nato se stala terčem kritiky ona sama. Prý Zaorálka kritizovala, protože se to Babišovi hodilo před volbami. Machalická může tisíckrát říkat, že jí Andrej Babiš do ničeho nehovoří, a stejně má smůlu. Všichni, kdo píšou pro Babiše, mají tuhle stejnou smůlu. Každý může jejich názor šmahem zdiskreditovat odkazem na jejich chlebodárce a oni jsou proti tomu dočista bezbranní. Navíc není vyloučené, že podle sebe tak úplně nepíšou.

Novináři Babišova mediálního impéria zkrátka nejsou důvěryhodní. Důvěra totiž je, nebo není vůbec, neboli v našem případě není vůbec. A to je ponižující. Tím spíš, že třeba kdekdo z nás píše doopravdy tak nějak svobodně. Tím spíš, že dost z nás Babiše nevolí. Nicméně jsme napadnutelní a Babišovi generujeme zisky. Jako koňové dřeme v Babišových novinách. Proč? Aby bylo na složenky. Právě kvůli téhle odpovědi, kterou u většiny z nás čekám, mi nás není líto. Je to smutné a stejné jako za totáče. A chabá námitka, že i další média jsou soukromá, je skutečně chabá. Bakala a další totiž na rozdíl od Babiše nekandidují ve volbách a nevedou politickou stranu. Patří to k elementární slušnosti: tomuhle střetu zájmů se obloukem vyhnout. Ne tak u nás.

Babišovi střet zájmů nicméně prochází. Asi proto, že „má vyděláno a proto nemusí krást“, jak v této rubrice shrnul podstatu jeho popularity ve svém posledním textu David Zábranský

Babišovo impérium vzkvétá a „jeho“ žurnalisté mají na složenky. A k tomu si navzájem pláčou na rameni a opakují alibistickou koledu: „A kam jinam máme jít?“ A je to smutné a ještě horší než za totáče, protože dneska skutečně mohou skončit bez práce. A vzhledem k tomu, že Babiš vlastní dva podstatné celostátní deníky a počet míst je omezený, se pocit, že „není kam jít“, zdá být oprávněný.

Co je to za prapodivnou situaci a co s ní? Co je to za veřejný prostor, kde je významná část novinářů právem odsouzena k podezření z podjatosti, protože majitel jejich novin je v politice a je tak bezskrupulózní, že současně podniká i v médiích?

Zajímalo by mě, jestli to Andreji Babišovi dochází. Jestli je mu líto, že své zaměstnance takhle diskredituje. Je to řečnická otázka. Ta skutečná zní: jak si obhájím svůj příští článek v tomto periodiku? A lze to vůbec?

(Redakce MF Dnes za mě ono dilema vyřešila sama. Na protest proti jejímu rozhodnutí končí i David Zábranský.)