2 Co se stane, co nás nemine

Tanec černých labuťat. Nečekané události budou pokračovat

Týdeník ECHO

Ruská hegemonie? Šíření vlivu po světě? Líbánky Washingtonu s Moskvou? Snahy už tu byly, a jak to dopadlo...

Minulý rok byl jedno velké překvapení, co událost, to dechberoucí rána na solár. Jinak, než předpovídaly průzkumy, dopadly všechny projevy lidové vůle: brexit, Trumpovo zjevení, ústavní referendum v Itálii, ba i rakouské prezidentské volby. Ve filozofii z podání Karla Poppera a v populární politologii úsilím Nassima Taleba se uhnízdil pojem „černá labuť“ znamenající jakékoli nečekané faktory, jež náhle vstupují do zaběhnutých politických a ekonomických dějů a lámou je přes koleno. Je téměř jisté, že řádění „černých labutí“ bude pokračovat také v letošním roce plném osudových voleb, kam se člověk podívá. Nebyla by to ovšem žádná překvápka, kdybychom je mohli předem pokládat za hotovou věc a bezpečně zakalkulovávat do svých plánů. Když chcete rozesmát Hospodina, vyprávějte mu o svých záměrech…

Nelze vyloučit, že černá labuťata předvedou svůj líbezný taneček také na jevišti již slavnostně vyzdobeném k nadcházející premiéře. Tím jevištěm jsou vztahy mezi Ruskem a Spojenými státy. Forbína je čistě uklizena, kulisy natřeny v potěmkinském duchu, jednotlivé výjevy rozepsány a odzkoušeny, leč mnohé naznačuje, že kus bude propadák.

Mnozí u nás vážně věří, že Rusko je země na vzestupné dráze a Putin že kráčí od jednoho vítězství ke druhému. Na přímou žádost o příklady překvapivého zdaru v jakékoli oblasti si takoví obdivovatelé Putina většinou poklepávají na čelo: Copak vítězné tažení v Sýrii není dostačujícím důkazem zdrcující úspěšnosti současného Ruska? No, není. Zaprvé tažení ještě před vítězstvím končí stаžením, zadruhé odcházející Obama záludně přihrával protihráčům, kde mohl, zatřetí ruské základny byly už v minulosti nejednou roztroušeny po zeměkouli od Vietnamu přes Afriku po Kubu a Venezuelu – a kdo si na to dnes vzpomene? Pro pozorovatele zírajícího na planetu z oběžné dráhy zůstávají skryty tektonické posuvy, pnutí zemských ker a probouzení podmořských sopek, leč jen to je důležité z hlediska schopnosti předpovídat bořivé zemětřasy. O stavu Ruska nám více než neutichající televizní jásot řeknou demografické a sociologické ukazatele, třeba z oficiální statistické ročenky – čísla porodnosti, úmrtnosti, věk dožití, počty vražd a sebevražd, psychických onemocnění, notorického alkoholismu a drogových závislostí, přiznaná degradace školství a zdravotnictví. Patnáct milionů pravidelných pijanů, jimž místo vodky stačí kosmetické náhražky s příchutí hlohu – toť předvoj země vstávající z kolenou a padající na hubu. Právě proto před několika lety vstoupila moc na cestu válečných dobrodružství, aby drogou televizních válečných oslav otupila vědomí a umrtvila nerv národa hnaného do záhuby.

Divoké sny zůstanou jen sněním

Ale cožpak vítězství Donalda Trumpa v Americe není dostatečnou náplastí na všechny vředy svrabu a neštovic? Devátého listopadu loňského roku „liberální demokrat“ Vladimir Žirinovskij v bufetu Státní dumy objednal pro své kolegy tucet beden šampaňského a s pohárem v ruce si připil na úspěch Ruska v amerických volbách. Poněkud neadekvátní euforie ruského nacionalisty trochu připomínala záchvat štěstí Josepha Goebbelse, který svého času vtrhnul do vůdcova bunkru s bujarým pokřikem: „Roosevelt je mrtev! Teď už nic nestojí v cestě našemu vítězství.“ Psal se 13. duben roku 1945. Vůdce se na něho podíval nevidoucíma očima. Zrovna přemýšlel o tom, jaký druh sebevraždy má zvolit.

Celý esej Jefima Fištejna si můžete přečíst na EchoPrime nebo v aktuálním vydání Týdeníku Echo

Předplatné EchoPrime i Týdeníku Echo pořídíte zde

Z nového čísla Babiš napumpoval peníze do sebe a svých voličů. Stát utrácí o tři sta miliard víc než před šesti lety

Echo týdne: Londýn, Trumpův vrch a zklamání ● Svět:  Britská tragédie ● Komentář:  Mariánský sloup: katolická Klinika ● Kauza:  Stmívání nad Kostelcem ● Umění a kritika: Unavený boxer, který čeká, kdy přijde knokaut

Je liberální demokracie (dnes) možná? Klasický liberalismus ve světě, kde každému jde „o všechno“
Okamura je pro Evropu problematičtější než Babiš Rozhovor s ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.