Řízený pád ropy bez konce. Dva důvody, jeden poražený

Řízený pád ropy bez konce. Dva důvody, jeden poražený
Pád cen ropy Foto: FOTO: Shutterstock
1
Komentáře

Lenka Zlámalová

Podřizuje se politika ekonomickým zájmům? Nebo se naopak ekonomické zbraně využívají k prosazení politických cílů? Učebnicovou lekci proplétání teď sledujeme u cen ropy. Sráží ji Američané a Saúdové proto, aby dostali pod tlak Rusko a případně Írán, jak tvrdí Vladimir Putin a jeho rozvědčíci? Nebo je tlak na Rusko jen vedlejším efektem souboje o to, kdo bude hrát hlavní roli na trhu po revoluci břidličné ropy?

Platí spíš druhá varianta. Ve strategických úvahách je ale přítomná jako priorita nižšího významu i ta první. Pro Rusko je to navíc celkem jedno, protože Moskva je v obou případech tím poraženým. Na éru levné ropy je po anexi Krymu a akcích na východní Ukrajině připravena nejhůř ze všech. Levná ropa v Rusku tradičně měnila režim. Teď je otázka, jestli bude pád tak dlouhý a hluboký, že složí Vladimira Putina.

Evropská i americká debata o ropě se stále častěji vrací do osmdesátých let. Mezi listopadem 1985 a 1986 se propadla o 67 procent. Historici považují tento pád za začátek kolapsu Sovětského svazu. Zmiňuje to třeba Peter Schweitzer Victory: The Reagan Administration´s Secret Strategy that Hastened The Collapse of the Soviet Union. Aktuálně přinesl americký list The Wall Street Journal zajímavou analýzu s titulkem Back to the Future? Oil Replays 1980s Bust.

Od loňského června už spadla cena ropy o 57 procent. Z toho jen za necelé první dva týdny nového roku o 20 procent. Pád bude zjevně pokračovat. Spojené státy a kartel OPEC vedený Saúdskou Arábií nedělají nic, aby ho zastavili. Naopak ho ještě prohlubují. OPEC už měsíce opakuje stále dokola, že cenu nesníží, ani kdyby klesla ke 20 dolarům za barel. A netají se ani svou strategií, proč to dělá. Šejkové zemí v něm sdružených těží ropu podstatně levněji než ostatní producenti (kromě břidlicových). Právě kvůli přílivu břidlicové ropy začali ztrácet. Amerika jako klíčový zákazník se stala největším světovým producentem a přestala jejich ropu potřebovat. Šejkové si chtějí za každou cenu udržet svůj díl světového trhu, na nějž byli zvyklí. To znamená najít nové zákazníky. A levnými cenami zabránit těm, kdo těží dráž, aby investovali do nových ropných zařízení a mohli konkurovat.

Tato taktika je jednoznačně namířena proti Rusku, Íránu a Venezuele. Ti těží dráž než šejkové z OPEC. A ještě mají špatné vztahy se Západem a chybí jim přístup k západním penězům i technologiím. Teherán a Moskva jsou pod sankcemi. Jistě Američané a šejkové si podřezávají i své okamžité zisky. Úspěch v byznysu ale stojí zpravidla na tom, že v jistou chvíli se musí investovat, aby se později vydělávalo. A éra levné ropy je z pohledu Washingtonu i Rijádu investice do příští dominance.

Saúdové a Američani jsou na ropném trhu ekonomickými protivníky. Geopoliticky jsou ale spojenci. Moskva je fakticky obětí jejich soupeření o postavení na trhu s ropou.

OPEC vyčkává samovolný pád a nic konkrétního pro něj nedělá. Američané se naopak navzdory padajícím cenám rozhodli těžbu ještě zvýšit. Tím cenu dál snižují. Americké ministerstvo energetiky ve středu oznámilo, že břidliční těžaři zvednou produkci o 600 tisíc barelů denně. V roce 2016 počítají s dalším navýšením o 200 barelů. Celkově budou těžit 9,5 milionu barelů za den. Pro srovnání: OPEC chce zatím držet těžbu na 30 milionech barelů denně. Američané očekávají, že celková světová produkce dosáne letos nejvyšší úrovně od roku 1970.

Ropa už se obchoduje za 45 dolarů za barel. Američtí břidliční producenti podle Mezinárodní energetické agentury vydělávají, pokud stojí barel alespoň 42 dolarů. Hranici se tedy nebezpečně přibližuje. Jenže mezi jednotlivými olejářskými firmami po Americe jsou v nákladech na těžbu obrovské rozdíly. I jim samozřejmě nízká cena omezuje zdroje na investice.

Jenže technologie Američanům zásadně rozšířily manévrovací prostor. „Dřív jste na výstavbu nových těžebních kapacit a průzkumy ložisek potřebovali roky. Dnes vám na rozjetí nových investic ve frakování břidličné ropy stačí týdny. Dřív jste potřebovali investovat do nových vrtů a infrastruktury miliardy dolarů. Dnes vám na těžbu z břidličného ložiska stačí 10 milionů dolarů,“ píše Russel Gold ve Wall Street Journalu.

Tím se těžaři můžou mnohem pružněji přizpůsobovat vzestupům a pádům ceny. Saúdská Arábie a další ropné monarchie v Perském zálivu, které jsou na ropě existenčně závislé ještě víc než Rusko, zase mají obrovské dolarové rezervy, s nimiž mohou překonat hubené roky s nízkými cenami. To vše naznačuje, že nás čeká dlouhý pád cen bez konce na dohled.

Ratingová agentura Fitch už varovala investory, že Rusko se nedostane z těžké hospodářské krize dřív než v roce 2017. To ovšem za předpokladu, že ropa bude stát 70 dolarů za barel. Při současných 45 dolarech je státní bankrot a krach současného modelu putinomiky nevyhnutelný. Pod západními sankcemi zvlášť.

Politické důsledky zatím nikdo ani nedomýšlí. Stejně jako nikdo nespekuluje, co by přišlo po Putinovi. Pohled na strádající Rusko a riziko chaosu, které by to strádání mohlo přinést, zcela jistě zvýší v Evropské unii tlak na zmírnění sankcí. Zvlášť po brutálním vraždění islamistů v Paříži. Moskva se jistě začne velmi rychle a pružně nabízet jako součást protiteroristické koalice. Zvlášť po posledním propagandistickém videu z produkce Islámského státu, kde vystupuje malý chlapec v roli údajného vraha dvou ruských agentů tajných služeb, pokoušejících se infiltrovat IS v Sýrii.