Jak StB usilovala o návraty emigrantů
Vzpomínám si na období prázdnin a dovolených, při kterých jsme uvažovali, koho už neuvidíme, protože se rozhodl emigrovat. Každý nějaký případ znal, a přestože jich nebylo mnoho, paní učitelka někdy zahajovala školní rok promluvou o zkaženém životě v daleké cizině. I policie měla práci a tajnými kanály jsme se doma dozvěděli, že na emigrovavší rodinu spadl ve Švýcarsku kamion. Až v roce 1990 se ukázalo, že byl asi papírový...
Samotného mě překvapilo, jak se údaje o počtu exulantů liší a jak je těžké dohledat konkrétní a věrohodná čísla. V Archivu bezpečnostních složek je uložena zpráva, kterou pro kancelář prezidenta vypracovala koncem roku 1969 Správa vyšetřování Státní bezpečnosti. Myslím, že jde o poměrně hodnověrný zdroj informací.
Dle této zprávy uprchlo do ciziny v letech 1946 až 1947 z různých důvodů 1 721 občanů. V té době ale neexistoval trestný čin opuštění republiky. Situace se prudce změnila po komunistickém převratu a mezi léty 1948 až 1951 opustilo ilegálně Československo 25 354 občanů. Část z nich se domnívala, že komunismus brzy padne a oni se vrátí do svobodné vlasti. Podmínky, které je čekaly v Německu a Rakousku, byly velmi tvrdé.
V uprchlických táborech byl hlad a bujela šmelina všeho druhu. I to může být důvod, proč první amnestii z května 1955 využilo k návratu do vlasti 1 169 občanů. Státní bezpečnost vynaložila ohromné úsilí, aby zpět nalákala co nejvíce lidí. Založila fiktivní emigrantské hnutí HEPND (Hnutí Emigrantů Pro Návrat Domů) a rozesílala falešné dopisy popisující šťastný život v komunistickém Československu.
Celkově hodnotili komunisté výsledek celé akce jako zklamání. Z prominentů se vrátil pouze nemocný Lev Sychrava a několik desítek navrátilců bylo obžalováno a uvězněno pro trestné činy proti republice. Těmi bylo například zaměstnání v rádiu Svobodná Evropa nebo tlumočení při výsleších uprchlíků v táborech.
Mezi lety 1952 až 1963 uprchlo dalších 3 032 osob. Při další amnestii v květnu 1960 se jich vrátilo 355 a o pět let později již pouze 69. Další pokus přimět poúnorové uprchlíky k návratu již před rokem 1968 komunistický režim nepodnikl.
V letech 1964 až 1967 emigrovalo 7 403 osob. Toto vysoké číslo souviselo s postupným uvolňováním cest do zahraničí, kterých lidé využívali a nevraceli se do státu, kde prezident vyhlásil, že jsme dobudovali socialismus a do názvu státu vtělil zkratku SS. Jen za tyto tři roky emigrovalo 900 vědeckých pracovníků a 360 lékařů. Zpráva Státní bezpečnosti přiznává, že v řadě případů šlo o odborníky světové úrovně.
Velký problém pro Státní bezpečnost představoval odchod tzv. nositelů státního tajemství. Jen za roky 1964 a 65 se jednalo o 107 osob. Státní bezpečnost ve zprávě přiznává, že v některých případech nedokáže objasnit motiv útěku: „…a to zejména tehdy, kdy emigrovali nositelé vyznamenání, členové a funkcionáři KSČ a Lidových milicí. Tak například jen v roce 1965 emigrovalo 93 členů KSČ.“
K těmto strohým číslům je třeba přidat skutečnost, že lidé v Československu často zanechávali majetek, který režim zkonfiskoval, a z obavy před uvězněním se ani nerozloučili s příbuznými. Odcházeli s vědomím, že své blízké možná už nikdy neuvidí. Přesto touha po svobodě a důstojném životě byla silnější.
Použité údaje fond ABS A 3/2 inventární jednotka 94
