Rok Kohouta na smetišti

Jak s prvním únorovým úplňkem definitivně skončily dlouhé oslavy čínského Nového roku, vrátil se život do obvyklých kolejí a odpočatý čínský živel začal zase světově hospodařit. A znovu je o čem psát, neboť ta početná čínská civilizace se pořád víc prolíná s naším „starým světem“. Číňané by u této mé poznámky samozřejmě kroutili hlavami, protože se považují za svět „ještě starší“. Také proto se o nich dá psát pořád dokola, stále je na co přicházet a stále se otvírají nové obzory.

Letos začal rok Kura, všude se však píše o roku Kohouta. Puzen akademickým drilem, musím vložit jazykově-kulturní poznámku: výraz 鸡, v mezinárodním přepisu „ji“, v české transkripci „ťi“, je jednoduše „kur“ a na kohouta a slepici musíte „přidat znak pro pohlaví“. Na druhé straně čínská společnost, protože je patriarchální, bere jako zástupce druhu přednostně samce, takže přípustné jsou oba překlady.

Že Kohout plaší temnotu, noc a smrt, všichni vědí, i jeho vlastnost naparovat se, byť na smetišti, je obecně známa. Dala by se přidat některá z vlastností kura, třeba ta činorodost, ale já se budu dále držet spíše v konfuciánském duchu, bez horoskopů a animistických vnuknutí.

Pracovní čínský rok (lunárně-solárně-jupiterský) mi začal nedobrou zprávou, že náš vedoucí prodeje v RAVAK Shanghai se přiotrávil léky. Spolupracuji s ním patnáct let, tak dlouho vedu RAVAK Shanghai, investoval jsem tam i do podílu, protože ty koupelny mají český nápad, dotažené technické zpracování a spolumajitelé jsou vzácně féroví. A tak s RAVAKEM prodáváme v Číně do těch luxusních obytných center, které unesou evropské ceny.

Ale zpátky k nemocnému kolegovi. Přecházel chřipku a jak je v Číně zvykem, sám si kupoval léky a chtěl ty nejlepší a nejúčinnější. A protože tělo hned nereagovalo, nasadil si kombinaci západních léků (hlavně paracetamol) a čínských kombinovaných léků (výtažky z bylinných směsí, sem tam živočišná a nerostná příměs, plus západní léky – hlavně paracetamol). Paracetamol zatěžuje játra a při předávkování rychle bourá jaterní buňky. Jeho zákeřnost je v množství nerozlišitelných obchodních názvů, ty zatracené koldrexy, para-leny, pana-doly, reklama všem denně vymývá mozky, jak to skvěle léčí. A když jsme nemocní a vyčerpaní, tak nám ani nedojde, že jsou to spíš jen obtížné tlumiče bolesti, horečky a zánětu a tělo se i při jejich nasazení musí nakonec zotavit samo.

Tahle jaterní zátěž, způsobovaná posedlostí léky, je v Číně často násobena trvalým přísunem jedů z potravy. Miliarda spotřebitelů totiž nedá podnikavcům spát, a tak se do potravin falšuje kde co, maso jede z kafilérek, zelenina a řasy se zkrášlují průmyslovou chemií, konzervanty by se daly krájet a mezi sto vejci narazíte na jedno sice bíložluté, ale bílek ani žloutek v nich nejsou! A nejhorší je olej na smažení. Čínští kuchaři si během posledních desetiletí konjunktury oblíbili smažit jídla v kalužích oleje, ovšem restauratéři dobře vědí, že co ušetří, to teprve vydělají. Tak se jedlý olej „recykluje“ za pochodu. Odpadní kuchyňský olej – „strouhový olej“ (digou you, ti-kou jou), nabraný z jímky a primitivně přefiltrovaný, karcinogenní a plný toxinů, prodávaný v samoobsluhách a užívaný v restauracích, děsí celou populaci a zdá se, že je z trhu neodstranitelný, protože všichni na něm chtějí vydělat. Úřady bojují s obrovskou přesilou šejdířů a vysílají povzbudivé zprávy, ale fakt, že v některých čínských oblastních trzích vůbec neexistuje odpadní kuchyňský olej, Vás rychle přivede k děsivé možnosti, „že v tom jedou úplně všichni“.

Jako konzultanta mě osud zavedl ke geniální biotechnologické koncepci firmy NAFIGATE, která na odpadní kuchyňský olej nasazuje ve fermentačních tancích bakterie (geneticky nemodifikované!) a z jejich přesycených buněk pak extrahuje polymery pro výrobu bio-plastů. Tyto bio-polymery mají symbolicky nadějnou podobu sněhových vloček a bio-plasty zase nastavitelné vlastnosti a čas rozpadu. Rozloží se na vodu a CO2 třeba 180 dní od kontaktu s půdou a vodou. To může výrazně pomoci čínskému zemědělství, které má v půdě tuny plastů na hektar z nekonečných cyklů stavění a bourání skleníků a fóliovníků. Tzv. „bílé znečištění“ rychle likviduje i moře, ve kterém se předpovídá více plastů než ryb už během dvaceti let.

Ale bio-plasty jsou zatím násobně dražší než ty z ropy a všichni chtějí vydělat a být bohatí hned… Tak se uvidí, jestli již Kohout zaplaší temnotu naší vědomé intoxikace a dojde k direktivnímu zavádění dalších povinných procent bio-plastů nebo s tím zase počkáme na rok Psa, Prasete, Myši… a letos se budeme zase celý rok jen naparovat na tom našem smetišti…