Nečekaná povolební frustrace pod Tatrami

Slovensko hraje o hodně

Nečekaná povolební frustrace pod TatramiTÝDENÍK ECHO
Svět

Tomáš Pergler

Ostrý Grúň je na první pohled celkem obyčejná vesnice pod jižním svahem pohoří Vtáčnik. Na středním Slovensku byste našli spoustu rázovitějších, turisticky zajímavějších. Z provinčnosti se obec trochu vymyká pravidelným pořádáním mistrovství světa v kosení trávy, provozováním menšího lyžařského střediska nebo technickou památkou – prvorepublikovým železničním mostem. A ještě historickou tragédií, srovnatelnou s osudem českých Lidic.

Dne 21. ledna 1945 přepadla tehdejší osadu protipartyzánská jednotka Edelweiss, vypálila ji a zavraždila přes 60 obyvatel. Nejmladší obětí byl čtrnáctiměsíční Filip Debnár, který zemřel v náručí své jedenáctileté sestry. Tento den se v obci každoročně připomíná jako Krvavá neděle, k památníku přijíždějí školáci z okolí i politici z Bratislavy.

Po jednasedmdesáti letech získala v parlamentních volbách v Ostrém Grúni 17 procent hlasů Ľudová strana Naše Slovensko, která se otevřeně hlásí k totalitnímu režimu tzv. Slovenského státu, spojence nacistického Německa. Její šéf Marian Kotleba si nechává říkat vůdce a se svými druhy se obléká do stejnokrojů nápadně připomínajících uniformy Hlinkovy gardy. Více hlasů v obci už získal jen Směr dosavadního premiéra Roberta Fica.

Šokující volební úspěch neonacistů, kteří podle všech oficiálních předvolebních průzkumů neměli šanci na překonání pětiprocentní hranice pro vstup do Národní rady, a nakonec jsou s výsledkem osm procent pátou nejsilnější stranou, přičemž zdaleka nebodovali jen v regionech s vysokou nezaměstnaností nebo romskými osadami a dostali mnohem víc hlasů než papírový vyzyvatel Fica z pravicového tábora, se po uplynulém víkendu snažila pochopit a nějak zdůvodnit slovenská i zahraniční média.

Hledají se jednoduché i komplikované příčiny a viníci, objevily se katastrofické vize i chlácholivá ujišťování, že Kotlebovi voliči nejsou protidemokratičtí nacionalisté, spíš protestují proti nemohoucnosti politického establishmentu a vlastně se až tak moc nestalo. Jenže ono se stalo.

Celý článek najdete v novém vydání Týdeníku Echo ZDE.